Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Mercedes se tím příliš nechlubí, že spousta krutovládců jezdila a jezdí jeho vozy, je ale fakt. Není to ovšem případ všech, čím jezdil třeba Stalin?

Je jistě fajn být panovníkem nějaké země, ovšem není vládce jako vládce. Spoustě z nich sedí spíše označení diktátor, ať už vezmeme v potaz způsob převzetí moci, počet lidí, kteří jejich přičiněním zahynuli či strádáním jejich země za situace, kdy oni žijí v téměř nekonečném přepychu. A nechávají si zakázkově nejen upravovat, ale také úplně od základu stavět automobily.

Diktátorů se na světě najde spousta i dnes, ale jen málo z nich předčí ty z dob nedávno minulých, ať už v tom, co natropili, nebo v tom, jak se chovali ke svým autům. Právě automobily totiž byly věci, na které často padaly značné sumy. K důvodům kromě vášně k autům také mohla patřit snaha o ukázání statutu ať už nepřátelům, či souhlasícím i odporujícím masám.

Někdy tedy jsou auta, kterými se diktátoři nechávali vozit, relativně běžnými stroji. Jindy to jsou kompletně zakázkové stavby aut, které mají být v něčem nejlepší na světě. Jak to dopadá, asi nemusíme říkat. Většinou je to kombinace obého a dost často hraje roli pořádně tlustý pancíř. Pojďme se tedy podívat na vozové parky některých známých krutovládců.

Kim Čong-Il

Bývalý severokorejský vůdce měl velkou zálibu zejména v Mercedesech, a to údajně až do té míry, že utratil 20 milionů dolarů z osmdesátimilionového balíku humanitární pomoci na pořízení 20 Mercedesů, místo aby údajně hladovějícím lidem ve své zemi koupil jídlo. Do jaké míry je to populismus a do jaké míry fakt, netušíme - příliš fotografických důkazů pochopitelně neexistuje, protože totalitní režim zemi vládl a dál vládne velmi tvrdou rukou.

V roce 2009 údajně Kim Čong-Il pořídil dva Mercedesy S 600 Pullman Guard, které měly nahradit vozy Maybach. V tom roce prý utratil za auta 3,1 milionu dolarů, tehdy asi 61 milionů korun, ale ne jen pro sebe, některá rozdal spřáteleným politickým špičkám. A jeho nástupce Kim Čong-Un prý za auta a luxusní zboží utrácí ještě mnohem více.

Jean-Claude Duvalier

Známý haitský diktátor byl u moci mezi léty 1971 a 1986 a říkalo se mu Baby Doc, protože se stal nástupcem svého otce, původně doktora medicíny v pouhých 19 letech věku. Obyvatele své země držel v šachu pomocí násilí. Otevřel Haiti investicím a pomoci ze zahraničí, ale většina peněz putovala rovnou do jeho kapsy, nikoliv na humanitární účely. Jezdil ve starých Ferrari, například 356 GT 2+2, a samozřejmě také měl Mercedes třídy S, kterým údajně ujížděl před nepokoji.

Adolf Hitler

Mocichtivého německého kancléře asi nemusíme připomínat pro to, čeho se dopustil. Co se ale tolik neví, je, že nejen Hitler, ale i další špičky nacistického Německa měly v oblibě vozy Mercedes-Benz. Tímto spojením se nicméně značka určitě nebude nikde chlubit, ale kabriolet, ve kterém je Hitler k vidění asi nejčastěji, je model 770, meziválečná vlajková loď trojcípé hvězdy. Také v roce 1943 bylo postaveno osm kusů Mercedesu 320 Cabriolet D, speciálně pro Hitlera a sedm dalších nacistických pohlavárů.

Mercedes ale není jediná německá automobilka, která si při vyslovené jména Adolf Hitler může sypat popel na hlavu. Ferdinand Porsche byl členem NSDAP, Volkswagen vzešel z popudu samotného Hitlera a Günther Quandt, zakladatel BMW, byl prvním manželem pozdější Göbbelsovy choti Magdy, s nímž měl syna Haralda, jenž otcovo průmyslové impérium převzal. A nebylo to zdaleka jediné spojení BMW s nacistickým režimem...

Saddám Husajn

Režim iráckého diktátora Saddáma Husajna padl v roce 2003 americkou rukou, zjednodušeně řečeno. Až pak se začal svět dozvídat o zálibách nejen Saddáma, ale i jeho synů Udaje a Kusaje v unikátních autech. Růžové Ferrari Testarossa však byl jen začátek, ta historicky vypadající auta jsou dost nevkusné zakázkové stavby. Také se ale v garážích našlo např. Ferrari F40, naštěstí nezničené úpravami, Porsche 911 nebo - ano, tušíte správně - Mercedes-Benz třídy S.

Muammar Kaddáfí

Kaddáfí byl voják, konkrétně plukovník, který vládl Libyi mezi léty 1969 a 2011 a byl tak nejdéle vládnoucím diktátorem na světě. A také měl rád auta, jenže jeho politické schopnosti byly na mnohem vyšší úrovni než jeho vkus po stránce automobilů. To mu ale nezabránilo být nejen sběratelem, ale i návrhářem - ta bílá věc na obrázku je Saroukh el-Jamahiriya, jinak též Libyjská raketa, a je skutečně navržena podle tvaru rakety. Pod kapotou je V6 o 230 koních a má to být auto bezpečnější než všechna ostatní. A co pro bezpečnost dělá? Má airbagy a deformační zóny, víc není známo.

Po stránce sběratelské byste tu našli například vyobrazený speciální Fiat 500, který má místo dveří jen otvory s dřevěným obložením a který stál 260 tisíc dolarů, tedy dnešním kurzem 6,5 milionu korun, i pro skutečné zlato na obložení karoserie. Také Kaddáfí jezdil v obrněném BMW řady 7 a Mercedesu třídy S.

Benito Mussolini

Je to na tomto seznamu skoro výjimka, ale Benito Mussolini moc nehověl Mercedesům. Jeho vášní byly Alfy Romeo, měl jich skutečně spoustu, například model 6C 2300 Pescara Spyder. Vloni se v aukci prodala jiná Alfa z roku 1939, kterou kdysi daroval své milence. A jako správný politik, i Mussolini měl osobního šoféra, jenže ne ledajakého - na toto místo najal testovacího jezdce Alfy Romeo Ercola Boratta, tak moc miloval tuhle značku.

Muhammad Rezá Pahlaví

Íránský vůdce Pahlaví, kterému se také říkalo Šáh, vládl tomuto blízkovýchodnímu státu mezi léty 1949 a 1971. Spolupracoval ve velkém s komunistickými státy, ale vůči Sovětům údajně měl pevné postoje a dobré vztahy dlouho udržoval i s USA. A zatímco obyvatelstvo třelo bídu s nouzí, Šáh měl tak ohromnou sbírku luxusních automobilů, že Národní automobilové muzeum v Tehránu je složeno téměř jen z jeho aut. Je tu několik Rolls-Royců Phantom a vrcholových Mercedesů, ale také tu jsou vozy Porsche, Lamborghini či Ferrari a motorky Honda a Harley-Davidson.

Josif Vissarionovič Stalin

Člověk, ke kterému půlka světa včetně Československa roky vzhlížela, byl jedním z nejkrutějších diktátorů světové historie a oběti jeho vlády se počítají na desítky milionů, řádově více, než má na svědomí Adolf Hitler. Po stránce automobilů nebyl Stalin typickým sběratelem, měl nicméně 32 těžce pancéřovaných limuzín ZIS-115, které byly navrženy v podstatě jen pro něj. Údajně velmi často střídal jednotlivé kusy - nikdy nejel jedním autem dva dny po sobě.

ZIS-115 je unikátní několika dalšími věcmi, třebaže design to není. Má třeba jen jednu mlhovku uprostřed přídě a nevznikl jako auto s dodatečným pancéřováním, ale jako neprůstřelná kapsle, na kterou se přimontoval zbytek, aby vzniklo auto. Vážil údajně přes 4,3 tuny a zvládl rychlost 120 km/h, dost vysokou na Sovětský svaz první půlky 20. století.

Rafael Leonidas Trujillo Molina

Diktátor, který vládl tvrdou rukou Dominikánské republice mezi léty 1930 a 1961, auta a motorsport miloval. Jeho osobní nájemný zabiják ho údajně přivedl ke značce Ferrari, kterou si Trujillo rychle oblíbil. Jeho paravojenský gang, nazvaný „Le 42”, jezdil po ulicích v červeném voze značky Packard, který si u obyvatelstva rychle vysloužil přezdívku „auto smrti”. Trujillo také příznačně pro svou zálibu skonal - v roce 1961 zemřel při atentátu v Chevroletu Bel Air, který vidíme na obrázku.

Zdroj: Autoblog

Marek Bednář