Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

To, o čem se léta hovoří jako o ryzí teorii, mělo Bugatti v jednu chvíli prakticky hotové. Plánovanou premiéru ale odložilo a pak už si s ním jen krutě pohrával osud.

V automobilových kuloárech se už léta mluví o možném příchodu druhého modelu značky Bugatti. Nejprve Veyron a později Chiron mělo v nabídce kde co od superrychlého sedanu až po excentrické SUV. Jak ale patrně dobře víte, dodnes žádný takový vůz nevznikl. Každá další zmínka o něm dělá dojem více a více nepodložené spekulace, realita je ale přesně opačná. Bugatti podobný vůz nejenže vždy vyvinout chtělo, on dokonce vznikl. Jen hříčkou osudu se ale stalo, že o něm dodnes nikdo mimo automobilku neslyšel.

„Neusnuli jsme na vavřínech. Od roku 2004 jsme neustále dávali nápady o tom, co bychom mohli vyrábět po boku Veyronu, ať už na jeho základech nebo ne. Většina nikdy nespatřila denní světlo,“ popsal situaci Achim Anscheidt, dlouholetý šéfdesignér značky. Vedle všech teoretických nápadů, které časem zapadaly prachem, se ale skví vůz, který vznikal současně s dnešním Chironem. Na rozdíl od něj ale nejenže nikdy nepoznal výrobu, až do současnosti se ani nikdy neukázal veřejnosti.

Bugatti mělo po relativně úspěšném tažení světem s Veyronem uvést na trh hned dvě novinky, které by nebojovaly jen o přízeň nejmajetnějších kupců hypesportovních aut za desítky až stovky milionů korun. Chtělo navázat na tradici rychlých cestovních kupé ze své bohaté historie a nabídnout s citelně rozsáhlejším zapojením koncernových komponentů dostupnější grand tourer s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Tak vznikl novodobý Atlantic, nepřímý nástupce jednoho z nejslavnějších modelů značky.

Atlantic II překvapivě nevznikl jen na obrázcích či jako hliněný model, automobilka vyvinula plně pojízdný prototyp složený z karbonového monokoku a řady dílů posháněných po skladech celého koncernu - cílem byl od začátku dostupnější vůz, který by firma zvládla vyrábět masověji. Kvůli jinému uložení motoru byly propozice citelně odlišné proti zaběhlé koncepci Veyronu či Chironu, jakkoli designové detaily byly velmi podobné. A možná pro dobro věci, vůz i dnes uchvacuje dlouhou kapotou s motorem V8 uloženým pod ní.

Hotový vůz dostal elektricky ovládané dveře s mechanismem otáčení vzhůru. Interiér opět velmi podobný Chironu vsadil na vcelku futuristickou architekturu a řadu moderních řešení, jako soustředění ovládání v protáhlém středovém panelu s velkými dotykovými displeji. Uvnitř voněla pravá kůže a vše bylo dotaženo do posledního detailu - na volantu se skví označení „Chassis 0001”, hovořme více než o čem jiném o předprodukčním prototypu.

Sourozenec Veyronu vyvíjený po jeho boku měl být veřejnosti odhalen v roce 2015 na Concours d'Elegance v Pebble Beach a v ústředí Bugatti dodnes mají připravené plakáty odkazující na datum této akce. Vývojáři ale chtěli ještě doladit pár detailů, premiéra byla odložena a právě toto rozhodnutí novému Atlanticu zlomilo vaz.

Zhruba měsíc po Concours d'Elegance se rozhořela aféra Dieselgate a černý koncept slavného jména byl odsouzen do role extrémně drahé skladové položky. Tehdejší šéf Bugatti Wolfgang Dürheimer se velmi obával toho, že mateřský koncern VW bude v problémech šetřit, kde se dá a udělal vše proto, aby značku dostal do černých čísel a nevystavil ji riziku odprodeje. Jak dnes vzpomíná Anscheidt, nikdo tehdy pořádně nevěděl, jak drahý celý problém pro mateřský koncern bude a „nestát peníze” bylo tehdy hlavním cílem.

Chiron dostal zelenou, protože navazoval na tradici Veyronu, firma pro něj měla výrobní prostory i zákazníky a vyžadovalo jen minimum dalších investic, aby se dočkal produkce. S Atlanticem by to bylo složitější - nevyzkoušený model stojící na nových základech, který by se měl prodávat nikoli po stovkách, ale po tisících kusech, znamenal pro Bugatti za nastalé situace mnohem větší riziko.

A tak zatímco Chiron se dočkal své velké premiéry na jaře 2016 v Ženevě, Atlantic nikdy neměl to štěstí a o jeho vzniku se dozvídáme až po pěti letech, kdy vůz - k potěše Anscheidta - poprvé poznal denní svit.

Nebyl to jediný zajímavý nápad, který měl jisté šance na materializaci. Už v dobách Veyronu přišel nápad na odlišně stylizovaný roadster Barchetta téměř zbavený čelního skla, který by stanu na základech Veyronu Grand Sport. Zelenou ale nedostal. Později, až v časech Chironu, svitla naděje Bugatti W16 Coupe opět s motorem vpředu, i ten byl ale s ohledem na odlišnou konstrukci zavržen.

Pozitivnější přístup k podobným nápadům přinesl až příchod nového ředitele Stephana Winkelmanna, který má u vedení koncernu výjimečné postavení s ohledem na dřívější zásluhy u Lamborghini a Audi. A když viděl Anscheidtovy nápady, hned v nich viděl obchodní příležitost. „Ukázali jsme to Winkelmannovi. Hned řekl, že se mu to opravdu líbí, že to vypadá superexoticky a že bychom měli najít zákazníky, které to zaujme. Ale neviděl prostor pro technický vývoj jinak koncipovaného auta, a tak se zeptal, jestli by totéž nešlo vyrobit na základech Chironu,” vzpomíná dnes Anscheidt na nedávnou minulost. Výsledek už asi znáte - Bugatti La Voiture Noire, nejdražší nové auto světa, unikát za více jak 400 milionů korun.

To už je trochu jiný příběh, Winkelmann ale zároveň vyjádřil přání použít dřívější vývoj k vytvoření vzpomínky na původní 57 SC Atlantic. Řadu let po vzniku nikdy nepředstaveného stroje bychom se tak mohli dočkat jeho alespoň částečného ztělesnění, třebaže předpokládáme, že odlišná koncepce u toho ani tentokrát nebude.

Bugatti Veyron Barchetta vznikl na papíře ještě o řadu let dříve, nedostal se ale zhmotnění ani ve formě studie

Současný Chiron mohl doplnit i Bugatti W16 Coupe, ani ten nevznikl. Oba ilustrované nápady ale stály u zrodu skutečného Bugatti La Voiture Noire

Zdroje: Autoblog, Bugatti

Mirek Mazal