Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Alessandro de Tomaso, konstruktér závodních aut, chtěl vyrábět i pro silnici. Přišel s Mangustou a jedna z nich je teď na prodej.

Spolupráce Italů a Američanů na autech není nic nového, koncern Fiat Chrysler Automobiles není prvním případem. Je to mu pár desítek let, co se argentinský stavitel závodních aut Alessandro de Tomaso přes USA dostal do Itálie, aby tu vyráběl silniční automobily.

První koncept nazval Vallelunga a postavil ho na páteřovém šasi, avšak mizerná tuhost okolo uprostřed uloženého čtyřválcového motoru Ford znamenala neřešitelné vibrace. Těchto strojů se tak postavilo jen několik prototypů, de Tomaso však z této zkušenosti měl důležitý kontakt - Giorgetta Giugiara.

Nedlouho poté se totiž de Tomaso pustil do zvětšování tohoto šasí a instalace small blocku V8 značky Ford s cílem zúčastnit se dvanáctihodiovky v Sebringu v roce 1966. Tam se nový vůz nedostal, v Itálii ale kombinací práce Giotta Bizzariniho a právě Giugiara vznikla na toto šasi, původně zamýšlené pro závody, karoserie.

Tak se zrodil prototyp De Tomaso Mangusta, původně s názvem Ghia Mangusta, a světu se ukázal na turínské autoshow ještě v roce 1966. Publikum ohromil - byl nízký, široký a elegantní a místo obyčejného krytu motoru měl dva, které se otevíraly nahoru jako racčí křídla. Do dvoumístné kabiny se přitom nastupovalo normálními dveřmi.

Na rozdíl od Vallelungy, Mangusta se díky penězům bratra de Tomasovy manželky dostala do prodeje. Bylo to tak první produkční auto značky De Tomaso. Naštěstí se na karoserii oproti konceptu nezměnilo vůbec nic. Pod kapotu se také nastěhoval 4,7litrový motor od Fordu - stejný, který Amerika milovala v Mustangu GT350. Ve Státech se však Mangusta prodávala s větším, pětilitrovým motorem rovněž od Fordu, který produkoval 221 koní.

Vůz měl těžiště velmi nízko a všechna kola byla nezávisle zavěšená, nevyznačoval se ale příliš velkou tuhostí. Páteřové šasí s trubkovými konstrukcemi pro karoserii bylo pro použitý motor trochu moc měkké. Vůz tak byl někdy přetáčivý a jindy nedotáčivý a navíc většina hmotnosti, konkrétně 68 procent, připadala na zadní nápravu. Ani to jízdním vlastnostem moc nepomáhalo, zejména na mokrém povrchu. Ani dodatečně nainstalované širší zadní pneumatiky - 225 mm oproti 185 mm vepředu - příliš nepomohly.

Kvůli v podstatě závodnímu základu také bylo v interiéru trochu těsno a moc prostoru pro zavazadla Mangusta také nenabízela, takže úplně nebyla vysokovýkonným grand tourerem, kterým být měla. Co jí však nechybělo, byla síla - 4,7litrový motor na kola posílal okolo třech stovek koní, které tento 1,3 tuny těžký vůz ve spolupráci s pětistupňovým manuálem ZF rozhýbaly údajně až na 250 kilometrů v hodině.

Ani přes na tu dobu velmi moderní výbavu, která zahrnovala například klimatizaci, hřebenové řízení nebo elektrická okna, nebyl vůz až tak drahý - stál tehdy 11 500 dolarů. Hned ze startu výroby v roce 1967 měl de Tomaso v ruce 300 objednávek a do konce produkce, který přišel v roce 1971, se vyrobilo dalších 101 kusů tohoto vozu. 250 z nich putovalo do Států, 150 zůstalo v Evropě.

Do dnešního dne se dochovalo jen asi 250 exemplářů tohoto stroje a jeden z nich, červený, bude na konci srpna na prodej, a to od teprve druhého majitele. Tento kus vznikl v roce 1969 a zamířil do Spojených států, konkrétně do Kalifornie, odkud se po letech dostal na Britské ostrovy. Pod jeho kapotou tedy najdeme výše zmíněný pětilitr, který spolupracuje s manuálním pětikvaltem ZF.

I přes úctyhodný věk a téměř 155 tisíc najetých kilometrů říká prodejce, že vůz je „skrz na skrz ve vynikající kondici, vzhledově i mechanicky” a fotografie mu dávají zapravdu. Navíc je k vozu kompletní dokumentace za posledních třicet let. Podle aukčního domu je jeho současná hodnota někde mezi 210 a 245 tisíci librami (7,15 až 8,35 milionu korun).

Prodej tohoto vozu proběhne 30. srpna ve Weybridge, jihozápadním předměstí Londýna, v rámci aukce Historics at Brooklands. Pokud byste tedy za svých osm milionů chtěli něco červeného, italského a starého a přitom ne Ferrari, tento vzácný kousek historie Itálie na kolech s americkými svaly pod racčími křídly by mohla být velmi zajímavá volba.

Tento červený kousek Itálie na kolech bude za několik dnů na prodej

De Tomaso Mangusta se s krásnými italskými tvary a americkým osmiválcem za řidičem ukázalo na turínském autosalonu v roce 1966

Zdroj: Carscoops

Marek Bednář