Autoforum

/

Foto: Pininfarina, tiskové materiály

Ještě v minulé dekádě sloužila výrobě Alfy Romeo Brera, dnes už se jen rozpadá před očima. A vše působí dojmem, jako by Italové tohle místo opustili skoro ze dne na den. Židle v kantýně musel rozebrat až rabující lid, s auty to nedopadlo o moc lépe.

Dnes to může působit až poněkud surreálně, dříve bylo ale docela obvyklé, že si velké automobilky nechávaly nejen navrhnout, ale dokonce i vyrábět úzkoprofilové stylovější modely samostatné karosárny. Bylo to šikovné, svým způsobem prestižní a muselo to být alespoň relativně efektivní. S rostoucím tlakem na minimalizaci nákladů ale zbýval stále menší prostor jak pro samotné úzkoprofilové modely, tak pro samostatné karosárny. A s jejich byznysem to šlo postupně ke dnu.

Jednou z historicky nejvýznamnějších firem tohoto druhu je italská Pininfarina, která pod patronátem indické Mahindry funguje dodnes. Z jejích někdejších aktivit ale zbylo jen torzo, jak připomíná i přiložené video. To na aktuálních i historických záběrech nejen od průzkumníků opuštěných továren a jiných dobrodruhů ukazuje současný stav továrny firmy San Giusto Canavese, kterou Pinifarina založila a dodnes vlastní. Nestará se o ni ale ani trochu.

Tahle fabrika vznikla v roce 1986 poté, co si u Pininfariny objednal výrobu luxusního roadsteru Allanté americký Cadillac. Jeho zrod byl obzvlášť bizarní, neboť Italové vyráběli pouze karoserie, které pak výlučně letecky posílali do Detroitu (jedna z fotek níže to zachycuje) pomocí Boeingů 747. Teprve tam byly dokončeny a zamířily do prodeje. Auto vydrželo v prodeji asi šest let a prodalo se jej na 21 tisíc kusů, žádný velký hit to tedy nebyl. Pininfarina ale i poté využití továrny bez problémů našla.

Pro nás bude nejzajímavější následná výroba Ferrari Testarossa, Peugeotu 406 Coupe a nakonec i Alfy Romeo Brera. Všechny tyto svým způsobem slavné modely přicházely na svět v San Giusto, po Breře ale následovala už jen prázdnota. Okolo roku 2010 vyvrcholily pod tíhou špatného řízení firmy dědici Sergia Pininfariny a bujících ekonomických problémů většiny světa její potíže a v roce 2011 místo opustila. V roce 2015 pak firmu převzala zmíněná Mahindra a byť ji fakticky zachránila, logicky směřovala hlavně k zefektivnění jejích aktivit, které se s dalším provozem továrny v San Giusto neslučovaly.

Tohle místo je tedy opuštěné už déle jak 10 let a pozoruhodné je, že voda se za ním musela zavřít skoro ze dne na den. Ještě v polovině minulé dekády na pozemku stály kompletní Alfy Brera používané zřejmě k vývojovým účelům, které postupně spaloval žár italského slunce. Samotná továrna vypadá na 12 let nečinnosti dobře, uvnitř jsou dokonce pořád vybavené montážní linky s roboty, nechybí ani rozličné dokumenty k výrobě Brery, jíž se osud tohoto místa uzavřel.

S kancelářskými prostory je to složitější, tam zavládl velký chaos a rabování všeho, co se dá prodat - všimněte si rozebraných židlí v kantýně, ze kterých „lovci pokladů” ukradli kovové části, na kterých se jako na jediných dá něco trhnout. Malý testovací okruh u fabriky je pořád patrný, očividně jej ale sžírá příroda. Že by se tohle místo kdykoli v budoucnu dočkalo znovuzrození své někdejší slávy, velmi pochybujeme, spíše už jednou pro vždy zůstane symbolem toho, co také v automobilovém průmyslu bylo možné. A co dnes reálně možné nejspíš není.

Zdroje: Forgotten Buldings@Youtube, Pininfarina

Petr Miler