Autoforum

/

Foto: Gordon Murray Automotive

Je to autor převratných formulí i silničních aut, která by chtěl kdekdo, peníze na ně ale má jen pár vyvolených. I proto chtěl postavit cosi lidového, projekt ale v nesprávnou chvíli zamířil k ledu vinou partnerské firmy. A dnes už si nikdo nedovolí se k němu vrátit.

Kariéra Gordona Murrayho je natolik květnatá a zajímavá, že je až s podivem, že se jí ještě nechopil Hollywood. Málokdo má totiž na svém kontě jak tolik převratných nápadů ve Formule 1 včetně konstrukce několika vítězných monopostů (nejvýznamněji neporazitelného McLarenu MP4/4 z roku 1988), tak několik úchvatných silničních aut včetně svého času nejrychlejšího vozu světa. Murray se navíc po příchodu nového milénia vrhnul na sólovou dráhu a v roce 2007 založil designovou a poradenskou společnost nesoucí jeho jméno. V návaznosti na to pak o deset let později vznikla automobilka Gordon Murray Automotive, která si i v dnešní době dovolí produkovat dvanáctiválcové sporťáky s manuální převodovkou.

Modely T.50 a T.33 jsou důsledkem zdlouhavého vývoje, který odstartoval již před oněmi čtrnácti lety. Tehdy Murray začal pracovat na malém městském voze T.25, jenž byl menší než Smart ForTwo, uvnitř však počítal se třemi sedadly a na zádi s tříválcovým benzinovým motorem. Ten pak v kombinaci s velmi nízkou hmotností vedl k mizivé spotřebě. Murray navíc o dvě léta později přidal do repertoáru také elektrické provedení T.27. Jakkoli ovšem britský Autocar v roce 2013 zmiňoval prodej projektu známé automobilce, produkční verze jsme se nikdy nedočkali.

Není to ovšem jediné Murrayho dílo, které nespatřilo světlo světa. Díky práci na modelech T.25 a T.27 se totiž geniální konstruktér naučil, že s nízkou hmotností lze spojit i moderní produkci, a to navzdory stále přísnějším emisním či bezpečnostním regulím. Když tedy zakládal GMA, činil tak již s vědomím, že kromě vrcholné ligy dorazí také dostupný sporťák. Dle informací z roku 2018 šlo o konkurenci pro Alpine A110, jenž se vedle názvu T.43 měla dočkat také 1,5litrového přeplňovaného tříválce. Tato jednotka by na zadní kola posílala 220 koní.

Jakkoli se nezdá, že by šlo o seriózní agregát, který by šlo spojit s Murrayho jménem, klíč v rámci projektu hrála ona hmotnost. Díky šasí zvanému iStream Superlight, které je vyústěním projektu T.25, by totiž model T.43 vážil pouze 850 kg, maximálně pak 950 kg. To by však již dle Murrayho byla uvnitř „klimatizace, audiosystém, navigace, airbagy a podobně“. I přestože by tak sporťák zvládal každodenní potřeby svých majitelů, díky lepšímu poměru výkonu a hmotnosti, než jakým se pyšní Porsche 911 Carrera S, by přihazoval neskutečnou dynamiku.

Proč se tedy T.43 nakonec nestal realitou? Murray na projektu spolupracoval s Yamahou, přičemž tým dokonce přišel i s prototypy. Poté se však v japonské automobilce změnilo vedení a noví manažeři projekt zarazili. „Aktuálně by vůz byl již ve výrobě. Podle obchodního plánu, který jsme pro ně připravili, by každoročně vzniklo pět tisíc kusů. Dnes by jich tak po silnicích jezdilo dvacet tisíc,“ zavzpomínal Murray na nedávnou minulost. A zároveň přihodil ne zrovna pozitivní slova týkající se budoucnosti vozu.

„Problémem je, že nyní všichni tlačí na elektromobily. Čas na jeho výrobu byl tehdy. Nyní je už příliš pozdě,“ říká smutně. Sporťák, který se měl prodávat za 1,1 milionu korun, je tedy definitivně mrtev. Murray pak příští léta spojuje už jen s vrcholnou ligou, která bude přísně limitovaná. „Slíbili jsme, že ničeho nevyrobíme více než 100 kusů. To je jedna z našich zásad. Produkce klidně může být nižší, ale nikdy ne vyšší,“ uvádí. To je pěkné, my bychom ale raději viděli ve výrobě „masový“ T.43. Bohužel se to nestalo a nestane.

Zdroj: Road and Track

Petr Prokopec