Autoforum

/

Foto: Tatra

Někdejší vrchol československé automobilové produkce chtěla Tatra porovnat i se západními vozy. Aby se tak ovšem mohlo stát, musela potěšit komunistického vůdce Kuby.

Tatra 603 patří mezi největší československé a české automobilové legendy. Jen málokdo ale nejspíše ví, že její cesta začala v ilegalitě. Po druhé světové válce a zejména po únoru 1948 došlo v tehdejší Československé republice na centralizaci hospodářství, načež osobní auta již mohla vyrábět pouze Škoda, toho času vedená pod názvem AZNP. Tatra, která byla technologicky o poznání výše, ovšem nejspíše byla velkou hrozbou pro komunisty ze Sovětského svazu. A proto strana rozhodla, že v Kopřivnici se budou vyrábět jen nákladní vozy.

S tím se ovšem nehodlala smířit hrstka inženýrů a nadšenců, jenž v roce 1952 začala v Praze potajmu vyvíjet zcela novou limuzínu. Do jejich snah pak zasáhl osud, neboť papaláši již nebyli příliš spokojeni s Tatrou 87. Místo toho požadovali pohodlnější, rychlejší a reprezentativnější model, jehož vývojem nakonec byla pověřena právě kopřivnická automobilka. Ta přitom již byla na půli cesty, a proto mohla v roce 1956 u příležitosti dvaasedmdesátých narozenin obdarovat prvním produkčním kusem prezidenta Antonína Zápotockého.

Zajímavé přitom je, že dva roky před premiérou Tatra 603 zásadně změnila tvary. Vůz byl rozšířen, aby se dovnitř vešly i poněkud rozvalitější tělesné schránky komunistických pohlavárů. Stejně tak automobilka počítala s instalací tří čelních světel, z nichž to prostřední by se otáčelo souběžně s koly a osvětlovalo by tak zatáčky. Tatra si dané řešení dokonce nechala patentovat, ovšem jelikož omezovalo zavazadelník a bylo obtížně slučitelně s novými normami pro homologaci aut, nakonec od něj upustila. Místo toho s ním přišel Citroën, značka však kvůli drahým právníkům žalobu nepodala.

I přesto byl ohlas enormní, za čímž mimo jiné stál vzduchem chlazený 2,5litrový osmiválec. Ten původně produkoval 95 koní, postupně však byl vyladěn až na 105 koní. Značka přitom předpokládala, že s takovým výkonem pod zadní kapotou (a dokonce až za zadní nápravou) by Tatra 603 mohla dosáhnout nejvyšší rychlosti 160 km/h. Ovšem díky vysoce aerodynamické karoserii s koeficientem odporu vzduchu Cd 0,35 nakonec vůz zvládal až 170kilometrové tempo.

Nejvyšší rychlost se navíc u některých verzí navyšovala, a to až na 200 km/h. Po roce 1968 tak raději Tatra začala vozy standardně osazovat kotoučovými brzdami. V té době již čelní partie zdobila čtveřice světlometů, zatímco dovnitř se nastěhovala odlišná palubní deska. Mimo to pak byl rozšířen i rozchod zadních kol, a aby toho nebylo málo, došlo k překlasifikování na pětimístné provedení, neboť s rokem 1968 se měnila silniční pravidla a pásy vpředu se staly povinnými.

Do roku 1975 kopřivnická automobilka vyrobila přes 20 tisíc exemplářů, z nichž jeden se dostal do garáží Fidela Castra, kde podle některých informací trůní dodnes. Důvodem přitom byla snaha inženýrů Tatry porovnat své dílo se západními vozy. V jejich hledáčku skončil Chevrolet Corvair, jenž byl ovšem v té době vnímán jako zosobněné zlo. Proto jej Tatra zkoušela nejprve propašovat skrze Berlínskou zeď, ovšem poté, co byla řada exemplářů zabavena, své snahy vzdala.

Kuba nicméně v té době patřila mezi spřátelené socialistické země, přičemž zároveň sloužila i jako místo posledního odpočinku amerických aut z 50. a 60. let. Jedním z nich byl právě Corvair, který si pořídil sam Castro. A ten nakonec souhlasil s výměnou, přičemž od Tatry získal bílý exemplář, který byl jako jediný vybavený klimatizací. Daný prvek totiž automobilka nikdy nenabízela a pro kubánského vůdce jej dokonce musela nakoupit za dolary.

Po Škodě VOS se tak Tatra 603 stala teprve druhým československým vozem, jenž byl takto luxusně vybaven. Zatímco ovšem Castro přítomnost klimatizace vítal, u někdejší státnické limuzíny, která nikdy nebyla ani nabídnuta civilistům, šlo spíše o předmět kritiky. Klimatizace totiž okupovala takřka celý zavazadelník, v důsledku čehož museli politici často jezdit v doprovodu druhého vozu, který měl na starosti jejich zavazadla. To už je ale trochu jiný příběh.

Inspirace: Drive Tribe

Petr Prokopec