Autoforum

/

Foto: BMW

Obvykle to musí být fanda, kdo vezme motor z podstatně většího modelu a vecpe jej do nižší řady. V tomto případě to ale udělala sama automobilka a stvořila tak svéráznou alternativu k dobové M3.

Jihoafrická republika byla v 80. letech minulého století jednou ze zemí, kam se nedováželo dnes ikonické BMW M3 generace E30. Pro fanoušky roztočené vrtule bylo jistě zklamáním, když se o tomto rozhodnutí dozvěděli, tamní zastoupení si nicméně u BMW vyprosilo pozoruhodnou náplast - model 333i E30. Nebyla to úplně M3, ale pro spoustu lidí to mohlo být i lepší auto.

Auto vzniklo ve spolupráci s Alpinou, dvorním tunerem automobilky. Pod jeho kapotou skončila jednotka s označením M30B32, tedy řadový šestiválec s objemem 3 210 ccm, který dával 197 koní v 5 500 otáčkách a 285 Nm ve 4 800 ot./min. Byl k mání i v dalších větších BMW, zejména pak řadě 7. V případě 333i poháněl zadní kola přes pětistupňový manuál Getrag poskládaný nakrátko se závodní kulisou, takže jednička se řadila doleva k sobě, nikoli doleva dopředu, jak je obvyklejší.

Zmíněný motor byl vybrán, protože šel s chutí do otáček. Má podčtvercovou charakteristiku, přesto však těch otáček zas tolik nezvládal, maximum bylo u 6 300 ot./min. S malou a relativně lehkou řadou 3 E30 neměl motor moc práce, takže z nuly na 100 km/h se 333i dostala za 7,2 vteřiny. To je sice delší doba, než potřebovala M3, ale ne zas o tolik, pouze o 0,3 vteřiny. Maximálka 333i činila 231 km/h a kilometr s pevným startem tohle auto dávalo za 28,08 sekundy.

Tehdy subtilní řada 3 měla nicméně ve spojení s docela velkým motorem také pár problémů. Pod kapotou totiž nebylo moc místa a právě zde přišla ke slovu zmíněná Alpina, která dodala litinové sání menší velikosti, které pracovalo pod kapotou jejího stroje s názvem B6 3.5, což byla také E30 s šestiválcovým motorem. Standardní sání motoru M30B32 by se sem nevešlo.

Kromě toho pochází od Alpiny také 16" litá kola, obutá do pneumatik Pirelli P7, a přístrojový štít, který má velmi optimistický tachometr - je cejchovaný do 270 km/h. V autě dále najdeme tříramenný volant a hlavice řadicí páky od Alpiny a místo jednoho z výdechů ventilace na středové konzoli najdeme futuristicky vypadající displej, který digitálně ukazoval tlak a teplotu oleje v motoru, teplotu oleje v diferenciálu a podtlak sání.

V interiéru jsou lepší přední sedačky, cestující vzadu se museli spokojit s lavicí standardní pro všechna kupé řady 3 E30. Další zajímavostí budiž brzdový systém, který byl samozřejmě vylepšen. Měl vrtané a drážkované kotouče a vpředu, kde měly průměr 296 mm, do nich se pak zakusovaly osmipístkové třmeny, vzadu šestipístkové. Taková čísla nejsou obyčejná ani v dnešní době, natož před několika dekádami.

Zmíněná kola jsou jednou z mála věcí, podle které lze 333i rozeznat. Nejsou tu tak masivně rozšířené boky jako na M3 E30 ani žádné křiklavé křídlo. Přibylo ale větší přední lízátko, o malý kousek vytažené lemy blatníků, decentní spoiler na víku zavazadelníku a u některých kusů i podklad zadního označení 333i v barvách BMW M. V názvu tohoto auta nicméně M nefigurovalo, pravá M3 zkrátka mohla být jen jedna.

BMW 333i bylo k mání ve čtyřech barvách - černé Charcoal, červené Henna, bílé Ice a stříbrné Aero. Metalíza byla k mání bez příplatku a na rozdíl od dnešní praxe, seznam příplatkové výbavy byl u tohoto stroje velmi krátký. Mohli jste mít kožené sedačky, ABS a elektrické střešní okno - a to bylo všechno. Ve standardu byla tónovaná skla, elektrická zrcátka a posilovač řízení nebo klimatizace. Správně, „nebo” - v motorovém prostoru nebylo na obojí dost místa, takže si zájemci museli vybrat jedno nebo druhé.

Zatímco BMW M3 E30 se vyráběla asi sedm let, verze 333i tak dlouhý život neměla. Byla ve výrobě v letech 1985 a 1986 a až v roce 1987 se prodaly poslední kusy. Celkem bylo údajně vyrobeno 210 aut a z toho veřejnosti prodáno 204 kusů. Všechny měly volanty vpravo a všechny byly určeny pro jihoafrický trh - až na jeden kousek, který byl oficiálně importován do Velké Británie.

Kolik jich přežívá do dnešních dob, není známo. BMW 333i je dnes každopádně velmi vzácná věc a když už natrefíte na kousek mimo muzeum BMW v Mnichově, kde stojí červený kus z fotek níže, nepůjde o nic levého. Před pár léty se jeden červený stroj prodal v přepočtu za 1,8 milionu korun, dnes by podobný byl určitě ještě o dost dražší.

Zdroj: BMW přes Auto Bild

Petr Miler