Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Byla to jedna z těch událostí, na které se nezapomíná, s níž si každý spojí, co zrovna dělal, když se o ní dozvěděl. Nakonec tak není divu, že jedna z hlavních kulis posledního dějství života Lady Di má mít obrovskou cenu. Nikdo ale neví, kde je.

Smutné, už pětadvacáté výročí Diany Frances Spencer známější spíše jako princezna Diana či familiárně Lady Di, máme už pár dnů za sebou. Stále se ale objevují zajímavé automobilové souvislosti, a tak se po probrání přetrvávají nezvěstnosti osudného Mercedesu třídy S i nenalezení druhého auta, které se nehody přímo účastnilo musíme znovu vrátit k tomu prvnímu.

Jak jsme již zmínili, Mercedes třídy S generace W140 měl svého majitele, jistého pana Musu, kterému patřila firma Etoile Limousines. Ta jej poskytovala hotelu Ritz, ve kterém byla Diana se svým tehdejším partnerem, Dodim Al-Fayedem, na večeři v noci z 31. srpna na 1. září 1997. Jejich přítomnost vyvolala až přílišnou pozornost, a tak se za pomoci dvou aut pokusili zmást dotěrné fotografy a v tichosti odjet do Al-Fayedova pařížského bytu. Jak už ale dobře víme, nikdy do něj nedorazili.

Okolnosti tragické nehody nechme dnes stranou a držme se onoho Mercedesu třídy S. Ačkoli se stal důležitou součástí vyšetřování a i déle jak dekádu po smrti Lady Di putoval mezi Francií a Velkou Británií, jeho současný osud není znám. Neexistuje žádná oficiální informace, co se s ním stalo - podle těch neoficiálně dostupných byl naposledy spatřen v roce 2017 v policejní úschově, od té doby se o něm neví.

Pikantní je, že onen pan Musa nikdy nepřestal být jeho majitelem. Nebyl to vůz leasingové firmy, auto od něj nebylo úřady odkoupeno, nic takového. Bylo a dodnes formálně je v jeho majetku, policie ani jiné úřady se mu jej ale nejenže neobtěžovaly vrátit, dokonce mu ani neráčí říci, co se s autem stalo. Dodnes jej marně chce zpět a když jsme se o tom poprvé zmiňovali, mysleli jsme si, že může mít hodnotu nanejvýš v řádu desítek milionů korun.

Experti oslovení britskými médii ale konstatují, že cena vraku je mnohem vyšší. Shoda padla na částce okolo 290 milionů Kč, což je skutečně astronomická suma. A má svůj smysl - takové memento tak sledované události by dokázalo přitahovat záplavy lidí na výstavy věnované Lady Di na celém světě, touto optikou by mohla být cena i vyšší. Úřady se ale svého času dušovaly, že auto (resp. jeho zbytky) po skončení vyšetřování zničí z úcty ke zbytku rodiny.

Obecně vzato pochopitelný postup, pořád ale platí, že vůz někomu patří a úřady si bez jeho souhlasu nemohou s autem dělat, co uznají za vhodné. A i kdyby jim soud bez tohoto dobrozdání dovolil vůz zničit, znamenalo by to povinnost vykompenzovat majiteli jeho ztrátu - on nakonec nemůže za to, že se s vozem stalo to, co se stalo. A i pro jeho byznys to svého času znamenalo značné komplikace. Platit „jen tak” někomu stovky milionů se ale zjevně ve Francii nikomu nechce.

„To auto je právoplatně mé,” říká pan Musa. „Přesto nemám tušení, kde to auto je. Vše, co vím, je, že je právoplatně mé a chci jej zpátky. Touto dobou mi dávno mělo být vraceno, ale to se neukázalo být schůdným. Vždy jsem jej přímo vlastnil,” dodává a mimo jiné popírá, že by vůz byl před nehodou havarovaný, jak se mnohokrát spekulovalo. Koupil jej prý nový a nikdy se s ním nic vážného nestalo.

Tento stav věcí nakonec možná vysvětluje, proč se po autě slehla zem. Kdyby se vědělo, kde vůz je, majitel by měl právo si jej vzít do své péče. A kdyby se vědělo, že byl zničen, náleželo by mu tučné odstupné. Obojí se vlastně nehodí, lepší je, když se beze stopy „ztratí”... Postup vyšetřovatelů byl od začátku nešťastný a jak vidno, i čtvrtstoletí po oné tragické události zavdávají další důvody k pochybnostem, co všechno se oné srpnové noci v Paříži seběhlo.

Zdroje: The Mirror, The Sun

Petr Miler