Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

V časech komunismu byla nouze o všechno a auta rozhodně nebyla výjimkou. Někteří se smířili s ničím, jiní se rozhodli jít svou vlastní cestou.

Většina obyvatel Svazu sovětských socialistických republik na koupi nového automobilu nedosáhla kvůli buď kvůli nedostatku peněz nebo protože se na ně prostě nedostalo. Pořízení libovolného vozu bylo v době komunistické nadvlády obecně složité. Průměrný měsíční plat v SSSR 70. let byl 140 rublů a objednávka Lady znamenala zaplatit nejméně 6 030 rublů, což je obnos rovný 43 měsícům bez jakékoliv útraty. A i když jste peníze dali dohromady, stejně na vás žádné auto nemuselo zbýt, zvláště když jste se ke komunistickému zřízení nechovali dostatečně uctivě. Také ojetin bylo poskrovnu, proto vynalézaví jedinci neutěšenou situaci řešili konstrukcí aut domácí výroby.

Pod vládou totalitního režimu však chyběla nejen auta, nedostupné byly i náhradní díly a jiné materiály potřebné pro údržbu a stavbu automobilů. Kovové, plastové i gumové součástky se sháněly všude, jen ne v obchodech. Přístup k nedostatkovému zboží měli různí lidé, se kterými se vyplatilo udržovat přátelské vztahy. Široký repertoár správných kontaktů mohl zajistit sehnání všech potřebných nástrojů a jiných potřeb pro realizaci vlastního projektu. Potřeby jako lepidlo, drátěný kartáč nebo sadu nástrojů měnili lidé mezi sebou za jiné produkty mizející postupně ze socialistických továren. Kradlo se vše a ve velkém, však situaci mnozí znají z vlastních zkušeností z dob budování komunismu v bývalém Československu. Kdo nekrade, okrádá rodinu, říkalo se tehdy v žertu.

Není to dvakrát obdivuhodné jednání, sovětští kutilové ale dali takto vzniknout řadě pozoruhodných aut. Není důvod nechápat často svérázné výsledky pokusů v domácích podmínkách, jelikož obyvatelé SSSR měli omezené představy o moderním světě formované propagandou. Autoři vlastních aut museli skloubit své nápady s omezenými podmínkami k práci, přesto vznikly pojízdné stroje a některé z nich opravdu zaslouží uznání.

Až na konci éry SSSR sovětský šampion vodního lyžování neúnavně snil o Porsche 911. Kvalitní supersport z druhé strany železné opony musel nechat jen v představách a místo toho jezdil ve stvoření, které mělo Porsche nějakým způsobem evokovat. Amatérsky sestavený kříženec Lancie Stratos, Fiatu a Lady dostal tvar kupé se svažující se střechou až po zadní mohutné křídlo. Na přední straně rozpadajícího se díla vykukovaly vyklápěcí světlomety po stranách děsivé mřížky chladiče. Nesourodý model stvořený z Žigulíku byl poháněn slabým motorem z Lady 2101 o výkonu 60 koní.

Dalším exemplářem sovětského kutilství byl rudý vůz zvaný Virus. Proces shánění potřebného materiálu trval 12 let a vyvrcholil nýtováním oceli, titanu a slitin hliníku. Tvůrce původně zaměstnaný jako hasič oblasti Volgogradu osadil pod celkem povedenou karoserii 2,4litrový čtyřválec se dvěma karburátory původem z Volhy. Zadní odpružení bylo přizpůsobeno sportovním ambicím nízkého těla, čtyřmístný vůz přesto měl blízko ideálnímu rozložení váhy. Jediný kus svého druhu zněl jako americký osmiválec díky originálnímu výfukovému potrubí taktéž z dílny profesionálního hasiče.

Dalším důkazem dovednosti lidí uzavřených v socialistické kleci byl i automobil podobný Ladě s karoserii sedan. Opět jeden jediný model byl vytvarován z pěti vrstev sklolaminátu spojených pryskyřicovým lepidlem. Pomocným prvkem konstrukce se stalo dřevo, proto zelené auto ve výsledku váží o 300 kilogramů více než původní Lada 2101.

Podobné příklady obskurních výplodů sovětského motorismu brzy nejspíše skončí v muzeu. Kolekci těch nejvýstřednějších exotů minulého režimu se snaží vytvořit jeden ruský sběratel, který si říká prostě Jura. Kupuje tyto zdánlivě bezcenné vozy často od dědiců původních autorů v zuboženém stavu, aby budoucí generace viděly zoufalost socialismu. Překážkou snadného poskládání bizarností je nedostatek kontaktů na tehdejší domácí konstruktéry. Občané SSSR se svoji tvorbou veřejně neprezentovali a stále žijící tvůrci jsou často v požehnaném věku mimo pozornost společenského dění.

O to větší uznání si ale Jura za svou aktivitu zaslouží. Byla by nakonec škoda přijít o praktické ukázky zoufalé improvizace v nepopulárním období světových dějin. Výše zmíněné a níže nafocené vozy možná mají minimální finanční hodnotu, jako dokumentace jedné éry nakonec i našich životů jsou ale k nezaplacení.

Vznikaly vážně podivné imitace Porsche 911...

...i jiné sportovně laděné speciály...

...nebo upravené kopie klasického Žigulíku. I ten nyní patří Jurovi, kterého můžete vidět na jedné ze starších fotografií

Inspirace: Jalopnik

Mirek Mazal