Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Bugatti zveřejnilo dosud neznámý materiál, který nejlépe ukazuje, jak neobvyklým šéfem obřího koncernu byl Ferdinand Piëch. V jediném obrázku se zračí mnohé z toho, co jej definovalo.

Říká se, že u zrodu něčeho velikého často stojí úplná maličkost. Nejinak je tomu v případě znovuzrození značky Bugatti, jak nyní u příležitosti patnáctiletého výročí zahájení výroby modelu Veyron připomíná sama automobilka. Pokud čekáte, že na začátku stála promyšlená strategie týmu manažerů vládnoucího dnes největší světové automobilce, pak zřejmě nevíte, kdo to byl Ferdinand Piëch.

Vše tedy začalo v roce 1997 způsobem tak „piëchovským”, až z toho zůstává rozum stát. Tehdy cestoval šéf koncernu VW vlakem z Tokia do Nagoyi a zřejmě měl dlouhou chvíli. Na zadní stranu obálky tak během cesty načrtnul vlastní návrh osmnáctiválcového motoru vycházející ze tří složených jednotek VR6, které by byly rozevřeny v úhlu 60 stupňů.

Tato jednotka by byla vskutku masivní, přičemž počítala s 6,25litrovým objemem. Produkovat však původně měla pouze 555 koní, což se zvláště z dnešního úhlu pohledu zdá být docela málo. Piëch však předpokládal, že agregát bude sametově hladký, což by z něj dělalo ideální jednotku pro luxusní sedany a kupátka. Problémem však bylo, že pod VW v té době nespadala žádná značka, která by takového motoru byla hodná. Piëch tehdy myslel na Rolls-Royce, ten ale nakonec slavně skončil ve vlastnictví BMW.

Koncern pak sice měl pod svými křídly Bentley, ovšem to bylo v dané době považováno spíše jen za sportovnější verze Rolls-Royce, i proto, že technický základ obou značek byl naprosto identický. Navíc se protáhly spory s mnichovskou značkou, legitimním vlastníkem Bentley tak byl VW Group až od roku 2003-

Piëch se tedy nakonec rozhodl, že odkoupí značku Bugatti od zkrachovalé firmy italského byznysmena Romano Artioliho, k čemuž přispěl i jeho syn. Ten mu totiž během dovolené na Malorce daroval zmenšený model legendárního kupé Type 57 SC Atlantic. Jakmile se tedy šéf koncernu vrátil ze služební cesty zpět do Německa, ihned pověřil finanční divizi Volkswagenu, aby zajistila požadované financování. Nebylo to složité, Artioliho Bugatti zkrachovalo a konkursní správce byl rád za každý peníz pro zástupy věřitelů.

Tehdy se psal rok 1998 a věci se daly opravdu velmi rychle do pohybu. Ještě téhož roku se totiž na autosalonu v Paříži objevil koncept EB118 s designem Giorgetta Giugiara. O pár měsíců později pak do Ženevy dorazila vize luxusního sedanu pojmenovaná EB218, jíž krátce poté následoval koncept 18/3 Chiron. I ten přitom disponoval oním 18válcovým motorem, stejně jako byla tato pohonná jednotka spojována také se studií 18/4 Veyron, jenž byla představena v roce 1999 v Tokiu.

Poslední zmíněný koncept již byl velmi blízko sériovému provedení, to však nakonec dostalo do vínku jiný Piëchův oblíbený motor - šestnáctiválec uspořádaný do koncepce „W“. Původně zamýšlený agregát by totiž byl příliš velký a těžký. Nové uspořádání tak značce umožnilo vyrukovat dokonce s osmilitrovým objemem, stejně jako v případě předchozího modelu EB110 pak došlo také na implementaci čtyř turbodmychadel. Dorazil pak rovněž i pohon všech kol, manuál však nahradilo DSG.

Tyto změny ve výsledku byly nutné, neboť Piëch po technicích požadoval nemožné. Sériové provedení totiž mělo disponovat výkonem přes tisíc koní, zároveň mělo zvládnout sprint na stovku pod tři sekundy a na jedné sadě pneumatik dojet ze závodního okruhu do opery. Mimo to měla jeho nejvyšší rychlost přesáhnout 406 km/h, což může vypadat jako poněkud zvláštní požadavek, který na první pohled nemá ospravedlnění ani po převodu na míle (252 mph).

Nicméně je třeba si uvědomit, že Piëch dosáhl světové proslulosti už jako tvůrce závodního Porsche 917, které v roce 1970 opanovalo závod 24 hodin Le Mans. Na rovince Hunaudiéres přitom právě oné rychlosti 406 km/h. Novinka Bugatti tak měla deklarovat pokrok, jaký automobilová branže učinila. To se nakonec i podařilo, neboť verze SuperSport v roce 2010 dosáhla rychlosti 431 km/h. Loni pak Bugatti Chiron jako první produkční vůz překonalo metu 300 mil v hodině a dosáhlo rychlosti 490 km/h. Stalo se tak přitom jen pár dní před Piëchovou náhlou smrtí, který tak na věčný odpočinek mohl odejít s úsměvem na rtech.

Zdroj: Bugatti

Petr Prokopec