Autoforum

/

Foto: TheSuperCarDriver@Youtube

Postupem času se z něj stal až bájný hrdina na čtyřech kolech, jak ale ukazuje současná zkušenost s ním, pověry nepřehánějí. Naopak.

Německý Opel na sklonku 80. let patřil pod křídla General Motors, stejně jako toho času britský Lotus. Právě tehdy vznikl nápad postavit bezkonkurenční čtyřdveřový automobil, který by se mohl pyšnit titulem nejrychlejšího sedanu světa. A tak vznikl na bázi Opelu Omega stroj, na který dodnes hledíme s otevřenými ústy.

Lotus v tomto případě sehrál roli jakéhosi tovární úpravce, neboť z něj GM zamýšlel udělat něco jako svou divizi M u BMW nebo alespoň to, co tehdy znamenalo AMG pro Mercedes. Nakonec z toho bylo jen málo, i když jak se to vezme - Lotus se na tehdy hranaté Omeze vyřádil takovým způsobem, že na to automobilový svět nemůže zapomenout.

Britové auto rozmontovali, vyměnili několik dílů, přidali potřebné komponenty, změnili logo a pod svojí značkou vrátili zpět na silnice. Celkový objem šestiválcového motoru vzrostl na 3,6 litru, byla mu snížena komprese a především přidána dvě nová turbodmychadla Garett T25. To vše kompletně změnilo poměry pod kapotou a posunulo výkonnostní parametry do sfér, kterým se neblížila ani do té doby nejrychlejší M5 generace E34 od BMW.

Papírový výkon se vyšplhal na 382 koní (285 kW) a točivý moment až k 568 Nm. Tyto parametry uměly 1,7 tun vážící vůz rozpohybovat na 100 km/h za 5,2 sekundy a tachometr cejchovaný do 300 km/h nebyl přehnaný - maximální rychlost činila 285 km/h a mezi sedany byla světově nejvyšší po mnoho let. Manuální šestirychlostní převodovka ZF byla totožná s provedením do Corvette ZR1, protože jako jediná v celém koncernu GM dokázala zvládnout tak ohromný nápor výkonu a točivého momentu. Přenos výkonu na asfalt pomáhal zadní nápravě zvládnout samosvorný diferenciál.

V době uvedení byly takové dynamické schopnosti doménou supersportů od Ferrari nebo Lamborghini, nikoliv velkého čtyřdveřového sedanu s pořádným kufrem. Troufalé jízdní vlastnosti měly za následek kritiku policie, jejíž výbava se Lotusu Omega, který se Británii prodával jako Lotus Carlton, nemohla rovnat. Spolu se svou nenápadností se proto stal oblíbeným autem zločinců a na Youtube dodnes najdete pár videí s policejními honičkami z 90. let, ve kterých se po desperátech v neobvyklém Lotusu ruka zákona sápe marně. Prostě ji zmizí, ujede.

Není přehnané spojovat si Lotus Omega právě s tímto využitím, i pro policii to bylo svého času zásadní téma, neboť nedisponovala technikou, která by německo-britské ikoně stačila. Policie zašla až úsměvně daleko, neboť na půdě britského parlamentu dokonce požadovala postavení těchto aut mimo zákon. Ten takový návrh nepřijal, přesto dodnes udiví tehdejší slova policejního mluvčího: „Té věci jsme se prostě nebyli schopni přiblížit a zdá se nepravděpodobné, že bychom to kdy měli dokázat.” Něco takového policie veřejně nepřiznává často.

Automobilka plánovala vyrobit přes tisíc kusů, ale číslo se zastavilo na 945 nebo 988 exemplářích (zdroje se různí). Asi třetinu z toho tvořily Carltony s volantem vpravo a zbylé dvě třetiny byly Omegy s volantem vlevo. Byla to tedy velmi vzácná auta už ve své době, natož pak dnes. Na silnicích se dávno nevidí a za jejich volant se dostane málokdo, lidem z TheSuperCarDriver se ale díky jednomu z britských prodejců výjimečných ojetin poštěstilo projet právě tamní Lotus Carlton kontextu dnešní reality. A jejich pocity jsou rozhodně zajímavé.

Auto jako tenhle Lotus je opředeno bájemi a takové vozy mají v reálu obvykle tendenci jen zklamat. Buďme k sobě upřímní - na některá auta dnes jevíme jako na zjevení a sběratelé za ně dávají desítky milionů, vývoj se ale nezastavil. Třeba Ferrari F40 je jistě výjimečný stroj a pocity z jeho řízení budou velmi pravděpodobně neopakovatelné, čistě fakticky si ale můžete koupit ojeté BMW M4 s paketem Competition asi tak za 1 milion korun a po odstranění omezovače dostanete auto, které bude lepší ve všech ohledech. Bude rychlejší, pohodlnější, vybavenější, praktičtější a velmi pravděpodobně se hned tak nerozpadne. Dostanete zkrátka více hodnoty za podstatně méně peněz, ale nebudete mít „tu F40”, poslední Ferrariho dího.

V této souvislosti je s podivem, že Lotus Omega resp. Carlton ale ztratil ze své atraktivity za tři dekády jen velmi málo. Řidič čeká těžkopádné, nepoddajné auto, které se složitě ovládá a jen jeho prodlevy turba budou poukázkou na pobyt v márnici, ale neděje se to. Vůz je i dnešními měřítky nejen velmi rychlý a mrštný, ale i velmi dobře ovladatelný, komfortní a jeho turbomotor je velmi civilizovaný. I z průjezdů natočených na kameru je patrné, že tohle není žádný Moby Dick s koly, ale spíše skutečný Lotus s párem sedadel a kufrem navíc.

Co je zajímavé, ani už tak excelentní technické parametry neukazují celou realitu. Vůz na 177 mph neboli 285 km/h nemá svou přirozenou maximálku, ale omezovač. Stačí ale použít trik a jede i dál - omezovač je zajištěn limitem nejvyšších otáček na šestý rychlostní stupeň (tehdy obvyklý způsob), pokud ale motor na pětku vytočíte až k červenému pásmu a přeřadíte na šestku, dostanete se už za ony maximální přípustné otáčky na šestku a můžete zrychlovat dál (i to byl svého času jeden z možných způsobů, jak ošálit omezovače).

Kolik auto v takovou chvíli pojede, je otázkou, podle řidiče testovaného vozu se ale mluví až o 190 mph, tedy 306 km/h skutečné rychlosti. Jestli je to pravda, ponecháme legendám, trik s ošálením omezovače ale fungovat bude a některé dálniční sjezdy jsou opravdu dlouhé...

Zdroj: TheSuperCarDriver@Youtube

Petr Miler