Autoforum

/

Foto: Mobil in Deutschland, tiskové materiály

Je to tak zřetelně jednodušší a přímočařejší řešení s dokonce lepšími a rychlejšími výsledky, že se pokus měnit celý automobilový park světa zdá být vedle toho velkou absurditou. Příchod široce a levně dostupných syntetických paliv je prý otázkou chvíle.

Vnímat spalovací auta a jejich motory jako zdroj emisí CO2 je absurdní. Nejsou jím, a to ani ve chvíli, kdy se pohybují, natož pak v momentě, kdy postávají na parkovišti. Jak kdysi trefně podotkl šéf vývoje Porsche, potírat tuto techniku je nerozumění, neboť zdrojem CO2 jsou jen a pouze pohonné hmoty. Vyměňte je za jiné a problém neexistuje.

Už to dělá z celé vynucované elektrické revoluce jednu obrovskou absurditu, neboť někdo chce měnit celé řešení pohonu (který navíc stejně může být živen třeba elektřinou vyráběnou z uhlí či ropy) místo toho, aby mnohem jednodušeji vyměnit ono palivo. Brusel a spol. tomu bůhví proč nefandí - buď notoricky touží dělat jednoduché věci složitě, nebo sledují jiné cíle. Někteří se ale nevzdávají a pracují na rozmachu tzv. e-paliv, prostě synteticky vyráběných paliv, která lze produkovat bez pomoci těch fosilních a zabít tak několik much jednou ranou.

Dosud jejich rozvoj brzdila omezená výroba a vysoká cena, což jsou spojité nádoby. Tzv. eFuel Alliance a automobilka Porsche, dva největší zastánci tohoto řešení, však tvrdí, že se blýská na lepší časy. V roce 2045 by prý produkce syntetických pohonných hmot mohla přesáhnout metu 200 miliard litrů ročně, což je dokonce víc, než svět potřebuje, neboť v současné době je každoročně spáleno zhruba 40 miliard tun fosilních paliva. Polovina této spotřeby by mohla být ze syntetických zdrojů pokryta už v roce 2030, tedy za pouhé čtyři roky. Vše ale do jisté míry záleží na podpoře z vyšších míst.

„E-paliva se mohou stát dostupná skrze velkoprůmyslovou výrobu. Dosáhnout toho můžeme do roku 2045, pokud to politici umožní, naše branže je na to připravená,“ uvedl šéf eFuel Alliance Ralf Diemer. „Jestli se nám ale povede naplnit tento potenciálu záleží skutečně na politických rozhodnutích.“ Je totiž zapotřebí, aby došlo k zastavení vybírání vítěze závodu už na jeho startu a veškeré ohýbání trhu s tím související. Dokud e-paliva nejenže nebudou zvýhodňována, ale budou jim dokonce házeny klacky pod nohy, budou to mít hodně složité.

Problémem je, že politici se jim brání víc než čert kříži. Syntetické palivo se přitom vyrábí s pomocí vody, zelené elektřiny a CO2 zachyceného v ovzduší. Při jeho spalování pak sice omezené množství jiných emisí vzniká, ale není to nic, co by šlo označit za problém. Emise CO2 lze zkrátka omezit za pomoci dávno vyrobených, už dnes provozovaných aut bez jakýchkoli úprav a dalších investic do čehokoli a omezování kohokoli.

I samotná EU ostatně odhaduje, že v roce 2040 bude zhruba 37 procent těch osobních a 62 procent nákladních používat spalovací motor - a to je odhad někoho, kdo chce přesně tyhle věci zakázat a jinak potřít co nejdřív. U lodí a letadel pak dokonce půjde o více než 80 procent. I kdyby tedy zelené plány Bruselu klaply na jedničku, čemuž nevěříme ani trochu, dále bude i v roce 2050 více než polovina energetických nároků vykrývána spalováním pohonných hmot. Tak proč to neumožnit?

Aliance pochopitelně neví, co bude, lepší budoucnosti e-paliv ale zjevně věří. Pokud už musíme něco dělat, tohle řešení se zdá být nejméně bolestivým kompromisem.

E-paliva podporuje i Walter Rörhl a autoklub Mobil in Deutschland. V Německu se dají koupit a jejich cena není bůhvíjak vysoká už dnes. Foto: Mobil in Deutschland, tiskové materiály

Zdroj: eFuel Alliance

Petr Prokopec