Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dnes skoro zapomenutý stroj v hávu téměř sériového Mercedesu třídy E skrýval extrémní motor 7,3 V12. V případě verze kombi stačil na nejvyšší rychlost 320 km/h, i dnes mimořádné číslo.

Německá společnost Brabus bývala malým úpravcem, který začal tak, že si Bodo Buschmann upravil svůj Mercedes W116, aby s ním stačil Porsche 911. Už pod hlavičkou firmy Brabus, jejíž název je spojením částí jmen dvou zakládajících společníků, Brackmanna a Buschmanna, se pak zabýval hlavně úpravami Mercedesů třídy S generace W126. Automobil, který tuhle firmu dostal do popředí světové tunerské scény, byl ale o něco menší. Šlo Brabus E a T V12, postavený na základě třídy E generace W210.

Jakých úprav se toto auto dočkalo? Místo šesti- a osmiválcových motorů putoval pod kapotu 7,3litrový dvanáctiválec Mercedesu, který nabízel 582 koní a 772 Nm. Byl to stejný motor, který úpravce už montoval do Brabusu 7.3 S, v tomto případě ale mělo auto očividně problém obří agregát vůbec pojmout. Ale podařilo se a ve výsledku to znamenalo, že z maximálky omezené na 250 km/h bylo najednou 330 km/h - a s tím i zápis do Guinnessovy knihy rekordů jako nejrychlejší sedan na světě.

Rychlost 330 km/h v polovině devadesátých let znamenala, že jste dostali na roveň nejexkluzivnějším supersportům světa, jako je Lamborghini Diablo, Ferrari F50 nebo třeba Dodge Viper. V podstatě existovala jen dvě auta, která byla schopna Brabus E V12 překonat maximálkou - McLaren F1 a Bugatti EB110. Ani to ale nebylo všechno.

Snad aby šílenosti nebylo dost, dostal sedan ještě trochu šílenějšího sourozence - kombík, nazvaný Brabus T V12. Pod kapotou měl stejný motor, na podvozku a karoserii stejné úpravy, jen maximálka byla 320 km/h. I to ale stačilo na titul nejrychlejšího kombíku na světě v Guinessově knize rekordů, nikdo jiný nic tak rychlého s velkým zavazadelníkem nikdy dříve nevyráběl a i dnes tato cifra platí za jednu z historicky nejvyšších hodnot.

Dvanáctiválec má oproti sérii, ve které má 6 litrů objemu, větší vrtání a zdvih, sportovní vačku, plynem plněné ventily a kované písty. Také převodovka, pětistupňový automat, měla o stupeň víc, než byla schopna nabídnout standardní skříň třídy E. Podvozek byl zpevněn tak, aby zvládl jízdu více než třísetkilometrovou rychlostí. Sériové brzdy uvolnily vpředu místo větším drážkovaným kotoučům se čtyřpístkovými brzdiči. A pneumatiky Michelin mají rozměr 245/40 ZR18 vpředu a 285/30 ZR18 vzadu.

Na karoserii také vidíme změny, třebaže jen velmi malé. V rychlostech, jakých je tento stroj schopný, je důležitá aerodynamika, takže tu je nový přední spoiler s karbonovým lízátkem a lehce upravené prahy a zadní nárazník. Dvě koncovky výfuku, sportovního systému s rychloprůchozími katalyzátory, a větší kola jsou tak těmi hlavními indikátory, že pod kapotou není diesel.

Kabina byla pochopitelně luxusně vybavena, stále se bavíme o Brabusu. Kůže na sedačkách i dalších místech byla speciálního druhu Brabus Mastik a při jejím činění nebyly použity žádné chemikálie. Dobové zdroje zmiňují také kvalitní audiosystém s měničem CD. Ovšem, fax a videopřehrávač jako v Brabusu 7.3 S nečekejme. Po stránce funkční výbavy zmiňme ABS a kontrolu trakce, to tehdy bylo stále relativně novinkou.

Dvanáctiválec se do W210 dostal jen v případě několika desítek kusů a dnes je velkou raritou. Potkat v inzerci E V12 je tedy vzácná událost, o cenách ani nemluvě...

A k vidění jsou i dvanáctiválcové kombíky Brabus T V12, též nenápadné a svého času též nejrychlejší na světě

Petr Miler