Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Kdo by čekal, že v dobách komunismu bez špetky lidské tváře postaví Škoda vůz, který vypadá jako vrchol „kapitalistické tvorby”. Ale stalo se to, jen zamýšleného využití se nedočkal.

Říká si Škoda 1100 OHC a od jeho zrodu letos uběhlo již 64 let. Název vozu byl odvozen od pohonného ústrojí, neboť pod přední kapotu zamířil 1,1litrový (měl přesně 1 089 cm3) čtyřválec s rozvodem ventilů OHC. Agregát vychází z motoru, který dříve užíval Spartak, pro sporťák však byl řádně přepracován. Zmínit tedy můžeme chlazení vodou či dvojici karburátorů, jejichž příchod vedl k nárůstu výkonu na 92 koní v 7 700 otáčkách.

Škoda vůz vyvíjela v průběhu let 1956 a 1957, přičemž vyrobeny byly pouze čtyři exempláře - ve dvou případech šlo o Spider s laminátovou karoserií, jehož hmotnost činila pouhých 583 kilogramů, další dva kusy byly kupátky s karoserií hliníkovou, které na ručičkách vah vykázaly 555 kg. Smutnou zprávou je, že oba vozy s pevnou střechou byly zničeny. Značka však momentálně pracuje na renovaci jednoho z nich.

Osud Spideru byl daleko příznivější, dnešních dnů se dočkaly oba automobily. Jeden z nich s registrační značkou 395 UXU je přitom ve vlastnictví britského zastoupení Škody a pravidelně se objevuje třeba na Festivalu rychlosti v Goodwoodu. Ten druhý pro změnu patří české centrále mladoboleslavské automobilky, přičemž povětšinou jej najdeme ve firemním muzeu. Účastní se ale i historických rallye.

Se soutěžemi byl ostatně spojen již počátek kariéry vozu, hned v roce 1958 jej totiž zlatými vavříny odzdobil na domácí dráze v Mladé Boleslavi závodník Miroslav Fousek. Tento úspěch nebyl ve výsledku nikterak překvapivý, neboť díky kombinaci relativně vysokého výkonu (na rok 1957) a nízké hmotnosti dosahovala Škoda 1100 OHC nejvyšší rychlosti okolo 200 km/h. Motor pak točil až 8 500 ot./min.

Za karoserií, které naměříme 3 880 milimetrů na délku, 1 430 mm na šířku, pouhých 964 mm na výšku a vizuálně skutečně připomíná první modely Ferrari, stojí Jaroslav Kindl. Ten původně počítal s vyklápěcími světly, ta však byla nahrazena zafixovanými, které se navíc skrývaly za krytem z plexiskla. Důvodem bylo zlepšení aerodynamiky. Motor je uložen vepředu, převodovka vzadu, autu to dává ideální rozložení hmotnosti v poměru 49,7:50,3.

Můžeme již jen dodat, že zmiňované karburátory Weber taktéž nemají nic společného s původní specifikací. Škoda zpočátku počítala s dvojicí karburátorů Jikov, pro ty však byl třeba letecký benzin. Proto nakonec došlo k přepracování jednotky a byl přidán chladič s ventilátorem.

Smyslem vzniku tohoto vozu ale nebylo jen prohánění beztak nekonkurenceschopných soupeřů na domácích kolbištích, Škoda měla měl v úmyslu zúčastnit se s vozem nejslavnější čtyřiadvacetihodinovky světa v Le Mans. A byť nasazení československých soutěžních aut i motorek v zahraničí nebylo ani za komunismu ničím neobvyklým, v tomto případě „strana” rozhodla, že s vozem bude možné účastnit se pouze klání na „správné” straně železné opony. Možná i proto, že 1100 OHC relativně neznámým kusem historie Škody - kdo ví, jak by tomu bylo, kdyby s ním opravdu do Le Mans mohla.

Tak či onak je to jedno z pozoruhodných děl československé, dnes české automobilky, zejména pak z období její existence pod hlavičkou komunistického AZNP. Pro tuto chvíli doufejme, že se zmíněné kupé podaří zrenovovat co nejdříve - už pohled na roadster dokáže zaujmout a kupé působilo svého času ještě ladněji.

Zdroj: Škoda Auto

Petr Prokopec