Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+video) Říci, že za nehodu může zeď, zní jako nejabsurdnější možná pilota závodního stroje. Jenže jak se ukázalo, v Dallasu roku 1984 se stalo přesně to.

Závodní jezdci někdy vymýšlejí úžasné výmluvy, jak ospravedlnit své obyčejné lidské chyby - něco bylo špatně s autem, vozovka byla hrbolatá, rozptýlil je blesk fotoaparátu, pták letící nad tratí, hluk z tribun, cokoli podobného. Ayrton Senna ale při Velké ceně Dallasu v roce 1984, přišel s opravdu unikátní výmluvou, proč tam havaroval: „Zeď se pohnula.”

Devátý podnik mistrovství světa Formule 1 v roce 1984 v Dallasu se jel na okruhu vytyčeném v ulicích města. Jako mantinely byly použity velké a těžké betonové kostky, které organizátoři narovnali na asfalt. Nebyl to jednoduchý závod, trať byla hrbolatá a auta na některých místech vytrhávala kousky asfaltu, což podmínky dále znesnadňovalo.

Senna tedy jezdil ještě s Tolemanem TG184 a nebyl zdaleka tak známý, jako je dnes. Bylo mu 24 let a jel svou první sezónu ve Formuli 1. Ani tehdy ovšem nebyl hodný přehlížení - kvalifikoval se na šestém místě. V závodě se dokonce rychle dostal na čtvrtou pozici, pak se ale přetočil a zůstal stát čelem vzad. Musel počkat, až všichni přejedou, než se mohl otočit a pokračovat v závodě. Dařilo se mu prokousávat se polem velmi dobře, jenže v předposledním kole, kdy měl body na dosah, narazil na výjezdu z jedné zatáčky zadním kolem do zdi a zlomil poloosu.

Došel pěšky do boxů a lámal si hlavu, jak je možné, že havaroval. Prý jel stejnou stopu jako kola před tím a pokaždé byla precizní, najednou ale nebyla. „Musela se pohnout zeď,” řekl týmu a samozřejmě mu nevěřil. Zní to až hloupě a věřit tomu nemohl nikdo, však ambiciózní nováčci málokdy trpí přílišnou sebekritičností. Jenže Senna to pořád opakoval: „Jel jsem stejně jako vždycky, nechápu, jak jsem mohl bourat, zeď se musela přemístit,” říkal a po závodě se na ono místo šel podívat, jestli na něco přijde. Pat Symonds z vedení týmu Williams šel s ním.

Organizátoři pak na místě zjistili, že se zeď opravdu pohnula. Ony betonové kvádry byly prostě posazené na asfalt, nebyly nijak upevněné; mělo se jistě za to, že jejich hmotnost bude dostatečná, aby s nimi nikdo nepohnul. Jak se stalo, že se posunuly mimo své původní umístění, není jisté - někdo pravděpodobně škrábnul kolem zadní hranu jednoho konkrétního kvádru, což znamenalo, že se kvádr trochu vytočil a během závodu se posunul na jiné než původní místo. Jeho přední hrana se vysunula možná pět, možná deset milimetrů směrem do trati.

Ayrton Senna jezdil tuhle zatáčku tak těsně ke zdi, že tenhle malý kousíček hrál roli - ve 47. kole narazil zadním kolem svého monopostu do oné vystouplé hrany betonového kvádru a tím havaroval. „Byla to pro mě lekce, ohromila mě přesnost, jaké můžou ti nejlepší z nejlepších dosáhnout,” říká sám Symonds. Není to výmysl, jeho vzpomínání si můžete sami poslechnou na videu níže - za pozornost stojí celé, tato historka začíná někde v čase 59:50.

Jak stojí i výše, tohle byla první Sennova sezóna ve Formuli 1, ještě půl roku zpátky jezdil ve Formuli 3. A o čtyři roky později už byl mistrem světa. Senna byl výjimečně přesný pilot a tento příběh to dokonale vykresluje. Budiž také připomenutím, že ne všechny výmluvy závodních jezdců, byť sebeabsurdnější, musí být opravdu výmluvy....

Na tomto snímku jej vidíme po oné dallaské nehodě

Marek Bednář