Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Supersportovní kupé a roadstery se obvykle vyznačují tím, že mají i po mnoha letech na tachometru nanejvýš desítky tisíc km a už stovky tisíc jsou raritou. Tento stroj najel přes 1 milion km, slouží totiž pro testy techniky Pagani.

Italská automobilka Pagani zahájila svou činnost v roce 1992. Její zakladatel, jihoamerický technik Horacio Pagani, měl už v ten moment bohaté zkušenosti s pracemi pro další supersportovní značky, zejména pak pro Lamborghini. Svou prvotinou však hodlal bývalého chlebodárce zašlapat do prachu, s čímž mu měl pomoci i přítel a pětinásobný šampion Formule 1 Juan Manuel Fangio. Jeho jméno přitom nový sporťák měl nést, Argentinec však bohužel ještě před dokončením vozu zemřel. Pagani tak nakonec rozhodl, že prvotina ponese jméno Zonda.

Původně byl tento model zrozen s přízviskem C12, jenž odkazoval na pohonné ústrojí. Tím byl šestilitrový dvanáctiválec M120 z produkce Mercedesu, který zpočátku produkoval „pouze” 394 koní. Tento výkon přenášela na zadní kola pětistupňová manuální převodovka, přičemž sprint z klidu na stovku zabral 4,2 sekundy a nejvyšší rychlost přesáhla 330 km/h. Vyrobeno bylo pouze pět exemplářů, jeden z nich však „zahynul“ při nárazových testech.

Zbývající tři kousky se v následujících třech letech dostaly mezi zákazníky, do dnešních dnů ovšem vydržel pouze jediný. Ten je ve vlastnictví jedné Švýcarky, která tvrdošíjně odmítá jeho zpětný prodej Paganimu. To ale zakladatele značky, který letos oslaví čtyřiašedesáté narozeniny, až tak trápit nemusí. Ve svém vlastnictví má totiž poslední kousku ze zmiňované pětice v dokonale restaurovaném stavu.

Tento exemplář je pro automobilku více než výjimečný, jakožto testovací vůz si totiž prošel veškerými etapami vývoje automobilky. V jeho útrobách se tak nacházel i sedmilitrový motor, a to ve chvíli, kdy Pagani přišlo s novou verzí C12 S. Následoval přerod na Zondu F i Cinque, na kterou vývojový prototyp dnes odkazuje nejvíce, a to svým bodykitem. Nicméně Pagani v jeho útrobách vyvíjel i ústrojí pro sérii 760, kterou si mezi jinými pořídil i Lewis Hamilton.

Jedinou verzí, pro kterou tento vůz nesloužil jakožto pojízdná vývojová laboratoř, byla Zonda R. V tomto ohledu byl vývoj spojován spíše se závodními okruhy a již novějšími prototypy. Těmi se ovšem dnes opravdu nebudeme zabývat, striktně zůstaneme jen u vozu z roku 1998. Technici značky na něm pracovali i v této dekádě, aby jej alespoň částečně navrátili do původního stavu. Máme tu tedy stříbrný lak karoserie či rudý interiér, mimo to se nejstarší dochované Pagani pyšní karbonovými panely karoserie lakovanými průhledným lakem či italskou trikolorou.

Nejvýjimečnější na celém voze je ale to, kolik za svůj život najelo kilometrů. Je to už sedmimístná cifra, kterou lze občas spatřit u taxíků, výjimečně u soukromých aut, ale u supersportů? Tohle musí být nejvíce ojetý supersport světa, jiném takovém nevime.

Za léta, co tato Zonda v automobilce sloužila jako „holka pro všechno”, se ji začalo říkat La Nonna, což v italštině znamená „babička“. To je více než trefné označení, teď jej nese i oficiálně - Zonda La Nonna, tato tři slova nyní zdobí i záď vozu.

Tento výjimečný stroj už nyní neslouží k vývoji, zaujímá čestné místo v malém muzeu v sídle automobilky. Dá se tedy předpokládat, že k milionu kilometrů, které La Nonna najela za skoro dvacet let služby, již další „zářezy“ přidány nebudou. Koneckonců, Pagani již delší dobu prodává hlavně model Huayra, pro jehož vývoj jsou již používány odlišné prototypy.

a takto se Prototipo 2 měnilo v průběhu minulých dekád

Zdroje: Pagani Automobili, Prototype Zero

Petr Prokopec