Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Autobusy dodnes platí za jedny z nejpomalejších strojů, které na silnici potkáte. Nemuselo to tak být, už před 60 léty vznikl autobus rychlý jako blesk.

Autobusy a vysoká rychlost jízdy k sobě tak nějak nesedí. I když člověku leckdy přijde, že řidič autobusu MHD se svým strojem jede jako na Mille Miglia a cestující by uvítali spíše závodní skořepiny než primitivní sedačky bez bočního vedení, městské autobusy se jen zřídka pouštějí nad 80 km/h. A ty dálkové většinou svou maximálkou nepřekonají stovku.

Tento stav trvá už dekády. Ačkoli i autobusy procházejí vývojem a zejména v případě komfortu pro cestující umí nabídnout více než dříve, jejich rychlost je prakticky stejná. Jejich karoserie ostatně mívají aerodynamiku cihly a s tím se také pojí vysoká spotřeba paliva ve vyšších rychlostech. V autobuse se tak jen málokdy pojedete výrazně nad 100 km/h a je úplně jedno, jestli je z 1965 nebo 2015. Ted pokud nesedíte v ZILu-127 Turbo NAMI 053, který vznikl ještě dříve.

Klasický ZIS-127, později přejmenovaný na ZIL-127, je docela známý autobus. Ukázal se v roce 1955 a vyráběl se do 60. let. A měl za zadní nápravou umístěný sedmilitrový řadový osmiválec, který spaloval naftu, dával 180 koní a 633 Nm a zpracoval 40 litrů paliva na 100 km. Maximálka byla 95 km/h. Byl používán na dálkové linky a 32 cestujících sedělo relativně komfortně, jak ukážou některé fotografie níže.

Měl však také... ostrou verzi, řekněme. Ta vznikla v roce 1959 a jmenovala se Turbo NAMI 053, a to proto, že dieselový osmiválec nahradila plynovou turbínou tohoto jména. Ta dávala o poznání jiný výkon - 350 koní v 17 tisících otáčkách. Není tedy divu, že tenhle splašený autobus - stále s aerodynamikou cihly, připomínáme, karoserie se nijak výrazně neměnila - zvládl zvládl najednou 160 km/h.

Potkat něco takového na silnicích muselo být skutečně pozoruhodné. I když ZiL-127 nepatří zrovna k obřím autobusům, s délkou 10 220 mm, šířkou 2 680 mm a hmotností 13 tun to také není žádný střízlík. A teď si představte, že vás něco takového předjede levým pruhem - když na dálnici udržujete stotřicítku.

Turbína byla vyvinuta přímo v Zavodu Imeni Lichačeva (ZiL) a měla oproti dieselu několik výhod. Jednak byla o polovinu lehčí, přesnou hmotnost však neznáme, a jednak mohla spalovat různá paliva - v podstatě se sem dalo nalít, co hořelo. Motorová nafta, petrolej ani benzín nebyly problémem. Turbína pracovala spolehlivě, měla také velmi hladký chod, startovala bez problémů i v 26 stupních mrazu a v letních vedrech se nepřehřívala. A prý méně kouřila, což asi můžeme přeložit jako ekologičtější provoz.

Změny na karoserii nebyly velké, to ani zdaleka. Na přídi se vedle nápisu ZIL objevilo NAMI a vzadu vidíme velký nasávací otvor na střeše a gigantický výfuk. Také uvnitř nebylo 32 sedadel pro cestující ale jen deset. To ale v tu chvíli nebylo podstatné, Turbo NAMI 053 nevzniklo pro přepravu lidí, ale jako laboratoř na kolech, která měla tento pohon testovala. Ostatně v 50. a 60. letech se s plynovými turbínami experimentovalo i v USA a nepochybujte o tom, že v SSSR se tehdy museli zabývat vším, čím na západě. A vice versa.

Turbína měla základ v leteckém proudovém motoru, ale byla samozřejmě upravena tak, aby se vešla do autobusu a aby mohla pohánět kola mechanickou cestou. Autobus měl dvoustupňovou převodovku - dva stupně dopředu plus zpátečka. A neuměl brzdit motorem, takže se velmi rychle opotřebovávaly provozní brzdy.

Jediný vzniklý kus najel při testech asi 5 000 kilometrů, při kterých udržoval rychlost většinou mezi 80 a 100 km/h. Maximální testovaná cestovní rychlost byla již zmíněných 160 km/h, což by byl oproti tehdejším i současným autobusům velký posun vpřed. Dál ovšem vývoj nepokračoval, protože kromě zmíněné kapacity a opotřebení brzd měl tento autobus i další nevýhody. Např. se špatně řídil, protože turbíně velmi rychle kolísaly otáčky a nebylo tu nic na způsob konvenční spojky nebo neutrálního módu převodovky; řidič měl k dispozici pedál brzdy a plynu a volič převodovky. A volant, to bylo tak všechno.

Tenhle blesk mezi autobusy tak zůstal ve fázi prototypu, neboť nevýhody - mezi nimi jistě i provozní náklady - převažovaly nad výhodami. Kde je dnes konec jedinému vzniklému kusu, nemáme tušení. Možná byl sešrotován jako spousta dalších sovětských konceptů, možná se tak ale stalo jen na papíře a Turbo NAMI 053 přežívá v něčí garáži. Doufáme v tu druhou možnost, zažít 160 km/h v autobusu by i dnes stálo za to...

Snad i lépe tento stroj zachycují snímky zmenšeného modelu firmy Vector Models

Klasický ZIS-127, později ZIL-127, se na dobových obrázcích vyskytuje často

Dodnes přežívají některé zrenovované objeví zrenovované stroje, Turbo NAMI je ale léta nezvěstné

Marek Bednář