Autoforum

/

Foto: Pixabay, CC0 Public Domain

Půlroční zkušenost jasně ukazuje, že z řidičů se nestanou nespoutaná monstra, když nad nimi přestanete soustavně držet bič, ani náhodou. I ta malá změna ale stačí fanouškům represe k tomu, aby propukli v hysterický křik a hovořili o proměně města div ne ve válečnou zónu.

Schopnosti jednotlivých řidičů jsou různé, limity jednotlivých silnic též a stejně tak se soustavně mění podmínky, které i na jinak stejných úsecích silnic v různých momentech panují. Z podstaty tedy není možné stanovit smysluplné paušální rychlostní limity, které by tam či onde zajišťovaly cokoli. Jsme tedy dlouhodobě příznivci modelu známého z německých dálnic, kdy neexistuje žádný obecný rychlostní limity a omezení jsou stanovena pouze lokálně s přihlédnutím ke specifickým záludnostem daného místa. Jinak holt musí každý řidič zvážit, kým je, čím jede, co se kolem něj děje a jaké riziko je ochoten přijmout a podle toho zvolit rychlost dle vlastního uvážení. To smysl dává a soudě podle dlouhodobých statistik nehodovosti v Německu je to velmi bezpečné řešení.

Bohužel, doba podobné svobodě nepřeje, a tak jsme mnohem častěji svědky stanovení paušálních rychlostní limitů a jejich velmi tvrdého vymáhání. To smysl nedávná a nevede to ani k bezpečnějším silnicím, tím spíš ne s přihlédnutím k tomu, co všechno vymáhání těchto omezení stojí. Když si ale někdo chce udělat z řidičů krávy, které dojí zlato, je to rozhodně správná cesta.

Politici jsou obvykle za takové nastavení rádi, protože ale vše začalo být tak okaté a snaha kreslit alespoň vágní vodítko mezi měřením rychlosti a bezpečností, vedlo to k takové kritice, že se někteří politici rozhodli ukázat vstřícnější tvář a celý tento nesmysl zrušili. V kanadském Torontu se to stalo koncem loňského roku, když tam všechny stacionární vypnuli. Anebo spíš přestali vymáhány pokuty za jimi zaznamenané jednání.

Nově Toronto přišlo se zprávou vyhodnocující prvních šest měsíců programu a reálně jsou to velmi pozitivní čísla. Ti, kterým bylo zastavení celého toho dojení proti mysli, ale nyní mluví o hotové katastrofě. A na první pohled to tak vypadá.

Situaci komplexně probírají kolegové z Carscoops, kteří na jednu stranu citují „pachatele dobra”, podle nichž rychlost aut stoupla ve 101 ze 104 zkoumaných lokalit a míra překračování rychlosti stoupla o 380 až 480 procent. To zní opravdu varovně, jenže je to tak okatě manipulativní práce s daty, až se člověk musí smát.

Reálně se totiž stalo jen to, že dřív ve sledovaných místech s limitem nad 50 km/h překračovalo povolenou rychlost o 16 km/h jen 0,5 procenta lidí, zatímco teď je to 2,9. To je oněch 380 až 400 procent nárůstu, reálně se ale 97,1 % lidí nedopouští větších překročení bez jakékoli represe. Navíc si dokážeme představit, jaká místa s povolenou rychlostí přes 50 km/h budou měřeno.

Navíc i to je záměrně vybraná jedna skupina řidičů v jednom konkrétním typu měřených míst. Průměrná rychlost ve všech sledovaných lokacích jinak vzrostla o 4,8 km/h - neříkáme, že to je nic, ale protože nikde není psáno, jaká rychlost je objektivně správná, nemusí to nic znamenat. Možná jen řidiči přestali zběsile sledovat tachometr ve dne v noci a v příhodné momenty jedou o něco rychleji. Přesto je to v průměru o tak málo.

Pokud se tedy podíváme na dosavadní půlroční statistiky z Toronta realisticky, lze konstatovat, že vypnutí radarů žádná jatka nepřineslo. A nakonec nejvíc říkají data o nehodovosti - od prosince 2025 do května 2026 ve městě došlo na 25 fatálních nehod, což je stejný počet jako v tomtéž období v letech 2021 a 2022, kdy byly radary uvedeny do praxe.

Jistě budou zapotřebí data z delšího časového období, aby mohlo dojít na skutečně objektivní vyhodnocení. Tím spíš je ale třeba odmítnou hysterii, která se na základě prvotních statistik strhla ze strany těch, kteří za radary brojí. O bezpečnost jim zjevně nejde - chtějí prostě ony radary a libovolná data si kdykoli ohnou tak, aby podporovaly jejich záměr.

Zdroj: Carscoops

Petr Prokopec