Home > Rubriky a sekce > Fascinace a historie > Článek
V SSSR postavili terénní monstrum se spotřebou 100 l na 100 km, projelo, co žádné jiné auto
8.5.2021 | Petr Miler
V SSSR muselo být vždy všechno o něco větší a tamní auta nebyla výjimkou. Tento stroj byl jedním z největších extrémů, s koly o průměru 1,8 metru měl být králem sněhu.
Zatímco ve světě se staví off-roady, Rusové staví všudychody, sněhoblátochody a podobné „chody” - prostě vozy na pomezí auta a náklaďáku, které projedou úplně všude, některé z nich umí dokonce plout po vodě. A některé dokonce ani nepotřebují kola. To není případ ZiLu E167, na který vzpomeneme dnes, ovšem po stránce svých schopností rozhodně patří k velikánům.
Je to projekt Zavodu Imeni Lichačeva z počátku 60. let minulého století, z dob „zuřící” studené války. Požadavky na nový „sněhochod”, jak tomuhle autu Sověti říkali, zněly jasně: Pohon 6x6, kola o průměru alespoň 1 700 mm, světlá výška alespoň 800 mm, užitečná hmotnost alespoň tři tuny, automatické uzávěrky diferenciálů a poměr výkonu k hmotnosti alespoň 20 koní na tunu. A také hovořily o termínu představení - 1. ledna 1963.
ZiL E167 byl navržen a postaven v roce 1962. Dostal šest kol o průměru 1 790 mm, hnaných dvěma sedmilitrovými osmiválci ZiL-375 o celkovém výkonu 360 koní. Oba motory byly umístěny vzadu podélně vedle sebe a levý hnal levá kola, pravý hnal pravá kola, a to přes automatické převodovky, ovládané jednou sadou tlačítek vedle volantu.
Kola měla v nábojích redukce pro zvýšení světlé výšky i převodového poměru. Výkonu tu tedy bylo dost, ale zpřevodování pohonného ústrojí dovolilo rychlost maximální rychlost jen 75 km/h. Běžná cestovní rychlost na asfaltu byla 65 km/h a sněhem se ZiL E167 pohyboval většinou rychlostí okolo 10 km/h. Natáčecí byla přední a zadní náprava a podvozek se světlou výškou 750 mm byl zakrytován hladkými plechy, které uměly klouzat po sněhu.
Tenhle stroj měl brodivost 1,8 metru a bez potíží zvládl rovný metr hluboký sníh. Poradil si s dvoumetrovým protitankovým příkopem a s vertikální zdí o výšce jednoho (!) metru. Něco takového žádné podobné auto nezvládalo, je to naprostý unikát. Přitom nešlo o žádného drobka - pohotovostní hmotnost 7 tun a užitečná 5 tun nepůsobí až tak hrozivě, ale podívejte se na rozměry - z fotek se to nemusí zdát, ale tohle auto bylo 9 260 mm dlouhé, 3 130 mm široké a 3 060 mm vysoké.
V kabině bylo místo pro čtyři lidi a dalších několik mělo k dispozici lavice v nákladovém prostoru; zde bylo i oddělené vytápění. Vůz pojal 900 litrů paliva a spotřeba byla odvislá od toho, kde jezdil - uvádí se však číslo 100 litrů na 100 kilometrů, kterému se nezdráháme věřit. Každý motor měl vlastní kapalinový chladicí systém.
V lednu roku 1963 se uskutečnila první cesta ZiLu E167. Najel 742 kilometrů po asfaltových a zasněžených silnicích Moskevské oblasti a 183 km po neporušené sněhové pokrývce mimo asfalt. V únoru cestoval tento stroj z Moskvy do Permu, tedy nějakých 1 500 kilometrů. Čtvrtý den jízdy zapadl do sněhu, ale s trochou snahy se řidiči povedlo dostat se ven, aniž by musel vůbec opustit kabinu.
Celkem najel ZiL E167 při tomto zimním testování téměř 2 700 kilometrů, z čehož téměř 800 bylo v oblastech běžnými auty v zimě nedostupných. Bylo v podstatě jedno, kudy vůz jel, pro řidiče a posádku byla jízda vždy relativně pohodlná. Nebyl to Rolls Royce, ale hlavně nemuseli každých 15 metrů vylézat z vyhřáté kabiny do třicetistupňových mrazů a auto vykopávat ze sněhu.
Malosériová výroba byla připravena a sovětské ministerstvo obrany mělo o tyto vozy zájem, pochopitelně pro armádu, ne aby se v nich producírovalo po Moskvě. Nakonec však z produkce sešlo, údajně rozhodnutím ZiLu a zejména kvůli složitosti pohonného ústrojí. Kolik vzniklo prototypů, nevíme přesně, dobové materiály hovoří o jednom. Je-li tomu tak, pak se postupem času dočkal několika barevných provedení, ale to nakonec není podstatné. I kdybych jich vzniklo pět, je to zcela výjimečný stroj a podobně mimořádný obraz své doby.








ZiL E167 byl zcela výjimečný sovětský terénní stroj, kombinoval vlastnosti jako žádné jiné auto na světě tehdy či kdykoli později. Foto: ZiL
Bleskovky
Nejdražší Bugatti historie je prodáváno s pomocí fotek, za které by se styděli i lidé inzerující na Bazoši
před 7 hodinamiNejméně jeden člověk používá zdánlivě absurdní terénní sporťák Lamborghini k tomu, k čemu byl stvořen
včeraNěmec si udělal zjevně legrační napodobeninu policejního vozu s nápisem Folizei, udělali u něj domovní prohlídku a auto mu sebrali
16.9.2025
Nové na MotoForum.cz
- Testy WSBK - Jerez 2. den včera 19:37
- Honda WN7: elektrický motocykl včera 12:45
- Testy WSBK - Jerez 1. den 16.9.2025
- Test MotoGP v Misanu 15.9.2025
- Ducati Diavel V4 RS a Multistrada V4 RS 2026: absolutní vášeň 15.9.2025
Nejnovější články
Mercedes neuhne, pořád špičkově prodávanou třídu A zařízne už příští rok bez jakéhokoli nástupce
před 2 hodinamiPotápějící se Nissan si našel novou oběť úsporných opatření, opěrky hlavy
před 3 hodinamiDacia udělala z Dusteru levné auto s obrovským prostorem pro náklad, pobere ho 1 150 litrů v základu
před 5 hodinamiMiláček Čechů od Kie je po smrti, místo něj zkusí zaskočit docela jinak pojaté auto. Aspoň pohon má „správný”
před 6 hodinamiNejdražší Bugatti historie je prodáváno s pomocí fotek, za které by se styděli i lidé inzerující na Bazoši
před 7 hodinami
Tiskové zprávy
- Mio MiSentry 12T, tříkanálová autokamera, k níž se připojíte na dálku, pošle vám upozornění a ukládá videa do cloudu
tisková zpráva - MIO uvedlo speciální SD karty pro enormní zátěž v autokamerách
tisková zpráva - Mio MiVue R850T: zrcátková autokamera s 2.5K, antireflexním dotykovým displejem a zadní kamerou
tisková zpráva - Mio MiVue C545: moderní verze 60snímkové autokamery s HDR nočním režimem
tisková zpráva - OMV a Pražská energetika otevřely společně 40. nabíjecí stanici pro elektromobily na odpočívce Mikulášov
tisková zpráva - Mio MiVue C588T: duální autokamera s pozoruhodným natáčením i ve tmě
tisková zpráva