Autoforum

/

Foto: BAE Systems, tiskové materiály

Svět v jednu chvíli uvěřil tomu, že budoucností dálkové osobní dopravy je supersonické létání. Právě kvůli němu vznikal obří areál, vedle nějž by bylo i Kennedyho letiště v New Yorku krcálkem. Jenže projekt jako by byl od začátku prokletý.

V předloňském roce přivítala Florida 137,6 milionu turistů. Šlo o historický rekord a značný nárůst oproti předchozímu období. Jakkoli je třeba dodat, že tento cíp Ameriky přitahuje turismus dlouhodobě, však třeba Evropané jej mají blíž než takovou Kalifornii. Nepřekvapí tedy, že v 60. letech minulého století místní politici dali zelenou projektu největšího letiště na světě, které mělo lajnovat cestu k lepší budoucnosti supersonického mezikontinentálního létání. A měl to být vážně obr, neboť rozloha komplexu zvaného Everglades Jetport měla přesáhnout 100 kilometrů čtverečných, díky čemuž by areál byl pětkrát větší než letiště J.F. Kennedyho v New Yorku. Pro srovnání - odpovídal by víc jak pětině (!) celé Prahy.

Výstavba projektu odstartovala v roce 1968 a jeho součástí nemělo být pouze šest ranvejí, ale také železniční tratě, které by letiště propojily se 60 kilometrů vzdáleným Miami na straně jedné a mexickým zálivem na straně druhé. Jedním ze stěžejních důvodů, proč letiště Everglades dostalo zelenou, byl Boeing 2707. Tedy americká odpověď na nadzvukový Concorde, jenž měl představovat revoluci v letecké dopravě. Jenže v roce 1971 se Boeing rozhodl, že trh pro takové letadlo neexistuje a rostoucí náklady nepůjde ospravedlnit.

Nebyl to ale jediný důvod, proč se nad Everglades začala stahovat mračna. Projekt monstrózního letiště byl totiž spojen také s velkým množstvím environmentálních obav. Místní poukazovali na nevyhnutelný hluk, ke kterému by kvůli vysoké rychlosti nadzvukových letadel docházelo. Areál měl navíc vzniknout na místě plném bažin a mokřin, které bylo domovem mnoha plazů či ptactva. Tehdejší prezident Richard Nixon navíc zastavil federální finanční podporu projektu. Překážek tedy bylo více než dost, dvě největší ale přišly v letech 1973 a 74.

Prvním finálním hřebíčkem do rakve byl zákaz nadzvukových letů nad americkým kontinentem, což výrazně zredukovalo možné transfery. S druhým pak přišel prezident Gerard Ford, který místní močály uznal jako národní rezervaci. Vybudovat se tak stihla pouze jedna 3,2kilometrová ranvej, která následně začala sloužit aerolinkám Pan Am a Eastern Airlines jako cvičiště. Letiště ale zřejmě bylo prokleté, neboť příliš dlouho nebylo využíváno ani tímto způsobem - konec odstartovala evoluce leteckých simulátorů a rozmach jejich využívání.

V roce 2009 se ale zdálo, že smůla je prolomena, neboť ona jediná ranvej našla nové využití - pořádat se zde začaly automobilové srazy, neboť majitelé supersportů mohli právě zde naplno otestovat potenciál svých strojů. Ovšem ani tato éra nakonec neměla dlouhého trvání, neboť k zopakování akce došlo pouze v letech 2010 a 2011. V roce 2015 se pak sice začalo mluvit o leteckých přehlídkách, od slov k činům ale organizátoři nedospěli.

Dnes je areál již zcela uzavřený, o základní údržbu se starají pouze čtyři zaměstnanci, kteří mají na starosti také bezpečnost. Protože se na místě již nenachází ani čerpací stanice či hasiči, je jakékoli komerční letecké využití zakázáno. Jedinou výjimkou jsou případná nouzová přistání. Někdejší sen se tak definitivně rozplynul, a s ohledem na to, jak se dnes veřejnost i politici staví k ochraně životního prostředí, znovu vzkříšen opravdu nebude.

Zdroj: Jalopnik

Petr Prokopec