Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Odolnou stavbu přes řeku postavili v menší podobě vědci z USA. Zjistili nevídané vlastnosti čistě kamenné spojnice dvou osmanských břehů.

V květnu letošního roku uplynulo přesně 500 let od smrti Leonarda di ser Piero da Vinci. Jeden z největších géniů historie exceloval v sochařství, architektuře, přírodních vědách, vynálezech, byl vzorem i hudebníkům, spisovatelům nebo konstruktérům. Všestranná renesanční osobnost nedá spát ani současným badatelům, kteří stále objevují nedozírný talent italského mistra. Ve svých myšlenkách byl průkopnický natolik, že genialitu některých jeho nápadů dokážou pochopit až nyní.

Dokazují to zjištění vědců z technologického institutu z Massachusetts (MIT) v oblasti architektury a stavebního inženýrství. Ti použili trojrozměrnou tiskárnu k vytvoření zmenšené repliky mostu, který da Vinci ještě před svou smrtí navrhl. Nikdy nepostavené překlenutí nejenže funguje, promyšlená konstrukce dokonce překonala veškerá očekávání.

Už v roce 1502 chtěl osmanský sultán Bájezíd II. postavit spojnici Istanbulu a sousední Galaty kvůli lepšímu dopravnímu spojení. Jeden z předložených nápadů měl podpis Leonarda da Vinciho. V dopise zaslaném panovníkovi byl přiložen poznámkový blok plný náčrtů, které popisovaly překlenutí potřebné vzdálenost pomocí jediného zploštělého oblouku podpíraného základnami na obou koncích. Mosty té doby byly obvykle vyráběny s použitím řady půlkruhových oblouků a vzdálenost mezi městy by standardně vyžadovala nejméně desítku takových rovnoměrně rozložených pilířů.

Italský projekt byl natolik odlišný, že se Bájezid II. rozhodl neriskovat. A za nerealizovatelný jej považovali i mnozí odborníci. Vědci z MIT ale byli zvědavi, zda vladař chyboval a měl dovolit budování spojnice břehů s možností průjezdu plachetnic pod jednolitým dlouhým obloukem využívaným kočáry a dalšími dobovými přibližovadly. Dochované poznámky a ilustrace nespecifikují použité materiály ani systém skladby jednotlivých částí, badatelé však dospěli k závěru, že jediným dostupným materiálem s dostatečnou pevností byl kámen.

Američané proto vyrobili malou repliku v měřítku 1:500 o velikosti asi 81 centimetrů, která byla sestavena ze 126 bloků různých tvarů a velikostí pomocí 3D-tisku. Skutečný most starý více než půl tisíciletí by vyžadoval skladbu tisíců přesně vyřezaných kamenů, moderní možnosti současné doby dovolily náročný proces uspíšit a otestovat proveditelnost návrhu.

Da Vinciho stavební projekt zafungoval, most by zůstal silný a stabilní i bez použití malty nebo jiných spojovacích materiálů. Tým technologického institutu si také uvědomil, že úžasný tvůrce dokonce navrhl způsob, jak minimalizovat nežádoucí boční pohyby struktury, což by mohlo způsobit zřícení. Patky na obou stranách klenuté lávky byly vysunuty do stran, aby stavbu podpíraly v bočním směru. Skladba by dokonce přežila většinu častých zemětřesení díky dvěma pohyblivým platformám.

Je obdivuhodné, že přes 500 let ani vědci nedokázali pochopit, jak dobře by da Vinciho konstrukce v praxi fungovala. Škoda, se že svého času nedočkala realizace - dnes by tento most jistě patřil mezi starodávné architektonické zázraky a jeho případné použití na jiných místech by ulevilo dopravě, která dodnes není tak efektivní, jak bychom si při každodenním cestování přáli.

Zdroj: Gizmodo

Mirek Mazal