Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Zkratku PFAS dnes nejspíše uslyšíte poprvé, právě tyto látky se ale staly posledním terčem skupin environmentalistů. Asi jim ale nedochází, že bez nich se jejich električtí miláčci na čtyřech kolech neobejdou, tepelná čerpadla do domácností jakbysmet.

Vítejte na hodině chemie. Dnes si na úvod povíme něco o perfluorovaných a polyfluorovaných látkách, které jsou souhrnně označovány jako PFAS. Do kontaktu s nimi přicházíme dennodenně, a to hlavně proto, že z 50 procent jsou využívány textilním průmyslem. Díky své schopnosti odpuzovat prach a hlavně vodu je z nich totiž vyráběno outdoorové oblečení. Uplatnění ale najdou také u obalů na potraviny, v kosmetice, mazivech či barvách. A co je pro dnešek velmi podstatné, také v polovodičích a mnohé elektronice.

Látky PFAS mají natolik silnou vazbu mezi uhlíkem a fluorem, že u nich nedochází k rozkladu. Proto jsou také často nazývány jako věčné. To sice napomáhá robustnosti produktů z nich vyrobených, problémem je však jejich údajný negativní účinek na člověka i životní prostředí. Některé ze zhruba pěti tisíc látek jsou totiž považovány za karcinogeny, jenž mají zvyšovat riziko vzniku rakovinného bujení. Příroda pak trpí právě proto, že nedochází na přirozený rozklad, nýbrž na hromadění a další uvolňování chemikálií.

Právě to je důvod, proč řada environmentálních organizací požaduje, aby tyto látky byly zakázány. Může to mít rozumný základ, jenže znamenalo by to opravdu razantní zásah do současné ekonomiky. Kurióznější pak je, že ze strany zelených jde o střelbu do vlastních nohou. Bez látek PFAS se totiž neobejdou ani tepelná čerpadla. Právě ta jsou přitom vnímána za jeden z důležitých prvků v boji za záchranu klimatu, ať již jde o bydlení nebo elektrická auta.

Experti již varovali, že pokud by touha po zákazu byla vyslyšena, má svět opravdu závažný problém, a to hlavně v rámci své snahy o přechod na „zelenou” ekonomiku. Fluoropolymery jako PVDF, které do látek PFAS spadají, jsou totiž součástí zhruba 70 procent katod lithium-iontových baterií. Využívány jsou ale i u palivových článků, solárních panelů či větrných turbín. V případě již zmiňovaných tepelných čerpadel pak slouží jako chladivo.

Zástupci průmyslu přitom dodávají, že pro mnohé tyto látky dnes neexistuje alternativa. Navíc jejich odolnost vůči rozkladu ve finále může vést k větší ochraně přírody, než kdyby bylo použito něco „ekologického“. Pokud tedy má dojít na zákaz, pak ten by měl být jmenovitý, nikoli plošný. A mělo by k němu být přistupováno na základě zdravého rozumu, nikoli emocí. Obáváme se však, že toho ani politici, natož pak aktivisté v současné době nejsou schopni.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec