Autoforum

/

Foto: Office of Nuclear Energy, U.S. Department of Energy, tiskové materiály

Na první pohled skutečně vypadá jako obrněné vlaky z dob studené války a vlastně k nim nemá daleko. Jeho úkolem je převážet jaderný materiál, ovšem ne pro vojenské účely, třebaže bude sloužit pod hlavičkou námořnictva.

Na elektrickou energii produkovanou z jádra je obvykle pohlíženo jako na čistou, protože při její produkci nevznikají žádné emise CO2. Pochopitelně to tak nebude optikou celého procesu výstavby a provozu jaderných elektráren, ještě jiným problémem je pak vysoce radioaktivní odpad. Jde hlavně palivo, které dnes nelze zlikvidovat - i když se intenzivně pracuje na možnostech recyklace použitého paliva, prozatím je lze jen někam bezpečně uložit a čekat, až jeho aktivita klesne. To bohužel trvá tisíce let, přičemž po celou tu dobu je třeba zajistit stabilitu a bezpečnost úložiště. Dlouhodobé skladování radioaktivního odpadu proto řeší všechny státy provozující jaderné reaktory a prozatím nejblíže je k němu Finsko.

Evropa je dnes světadílem, na který připadá největší počet - konkrétně 177 - jaderných reaktorů. Za tím stojí hlavně Francie, v jejímž případě se jaderná energie podílí na celkovém tamním mixu ze 75 procent. V zemi galského kohouta přitom reaktorů najdeme 56, tedy dokonce o jeden více než v Číně. Světovým lídrem jsou nicméně Spojené státy, kde se reaktorů nachází dokonce 93. Není tedy překvapivé, že právě tato země momentálně nejvíce řeší, jak si s vyhořelým palivem poradí.

Problémem přitom není jen skladování, nýbrž i přeprava. S ohledem na radioaktivitu přitom není možné odpad převážet třeba po silnici. V takové chvíli by skutečně hrozila ekologická katastrofa nedozírných rozměrů. Proto se americké Ministerstvo energetiky spojilo s tamním námořnictvem, aby společně nalezly řešení.

Rozhodně nepočítejte s tím, že by obě strany pracovaly na nějakém obojživelném vznášedle. Americké námořnictvo vstoupilo do hry jen proto, že je vedle zmiňovaného ministerstva jedinou složkou oprávněnou převážet jaderný odpad. Nově však nepracuje na speciální lodi, nýbrž na unikátním vlaku. Ten budou tvořit dvě lokomotivy, několik vagónů určených k transportu vyhořelého paliva, dva vagóny sloužící jako štíty, a jeden vagón, ve kterém se poveze personál.

Každý z vagónů určených k přepravě jaderného odpadu počítá s osmi nápravami, uvézt tak dokáže až 17 kontejnerů vyhořelého paliva o celkové hmotnosti 210 tun. Do budoucna pak námořnictvo s ministerstvem hodlají zapojit ještě menší osminápravové vagóny. To bude více než vítané, neboť ve skladištích jaderných elektráren se vyhořelé palivo kumuluje již 50 let. Transportní vlaky tak minimálně v prvních letech budou neustále na cestách, než veškerý odpad svezou na jedno místo.

Je nicméně otázkou, kdy k jejich nasazení skutečně dojde. Ministerstvo i námořnictvo totiž sice počítají s tím, že vlak bude zcela hotov do roku 2024, místo dlouhodobého odpočinku vyhořelého paliva však stále ještě nebylo vybráno. A když si uvědomíme, jak moc musí být geologicky stabilní a zabezpečené, pak je skoro jisté, že jeho výstavba nebude do dvou let dokončena.

Nový vlak kromě jaderné bezpečnosti musí splnit ty nejvyšší bezpečnostní standardy Asociace amerických železnic. V důsledku toho nicméně budou moci vagóny vyrazit i na tratě s nižší kvalitou bez omezení rychlosti, jako je to běžné u ostatních vlaků. Samozřejmě se tak nicméně stane až po řádném otestování. První fáze čítající samostatné vagóny je přitom již hotová, nyní tak má dojít na zkoušky celého vlaku, a to v coloradském Pueblu.

Zdroje: U.S. Department of Energy

Petr Prokopec