Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Je vidět, že německým automobilkám teče do bot, neboť podobné způsoby jim dříve byly cizí. Dnes ví, že něco udělat musí, jinak mohou skončit, proto pro jednání v rukavičkách najednou nenachází prostor.

Pokud někomu stále nedochází, jak obrovskou chybu německé automobilky udělaly slepou sázkou na elektrická auta, měl by si okamžitě doplnit vzdělání nebo vyhledat odbornou pomoc. Dá se to „okecávat” různými podružnostmi, podstata věci je ale jediná. A je to přesně ta, o které jsme roky mluvili potíráni těmi, jež o fungování automobilového byznysu nemají hlubší povědomí.

Řekneme to znovu i pro ty vzadu - automobilový průmysl je kapitálově ohromně náročný obor, který pracuje s obrovskými obraty, ale také relativně malými maržemi, obvykle v řádu jednotek procent. S ohledem na ony obraty dokáže i tak generovat nominálně královské zisky, proto je také tak přitažlivý, současně ale generuje obrovské náklady, které dlouhodobě jinak než příjmy z prodeje trhem vyžádaných produktů pokrýt nelze.

Obecně vzato je to obvyklý princip, nestandardní je zde kapitálová náročnost na straně jedné a nízké marže na straně druhé. V podstatě jediné, jak lze před pastí této kombinace utéci, jsou úspory z rozsahu a extrémní efektivita. Potřebujete prostě objem, potřebujete maximalizovat minimalizaci (sic) nákladů na každé drobné položce a potřebujete na maximum využívat své kapacity, aniž byste se museli cenově podbízet. To vše dokážete jen tehdy, kdy děláte dostatečně žádoucí produkty, které můžete v dostatečně vysokých počtech prodávat za dostatečně vysoké ceny.

Zrovna tady to ale německé automobilky zmrvily, neboť v jednu chvíli začaly ignorovat přání zákazníků a myslely si, že si poradí bez nich. Možná to většině lidí bylo a je jedno, možná byla a je většina lidí ochotna akceptovat něco, co si vlastně nepřeje, možná majoritě nebylo a není proti srsti platit víc za míň, to všechno je docela dobře možné. Ale je to jedno, protože ve výše popsaném mechanismu stačí relativně malý pokles prodejů, relativně malý pokles objemu, relativně malý pokles ochoty platit určité ceny, aby se celý začal hroutit.

A právě to se dnes děje.

Někteří z vás se nás ostatně ptají, proč v Německu zavládla taková panika, však prodeje jsou pořád docela dobré, není to tak, že by Volkswagen, Audi, Mercedes nebo kdokoli přišel najednou o třetinu zákazníků. Potýkají se s docela drobnými poklesy v ne úplně krátkém čase. Ale spojte si je s náklady vnucování rostoucího počtu vnitřně neatraktivních aut v nabídce a máte to - úspory z rozsahu se omezují a výrobní kapacity stále více převyšují to, co je ta či ona automobilka schopna za rozumné ceny. Náklady na vyrobená auta na jedné straně tak stoupají a marže dále klesají, protože se automobilka snaží vyprodat maximum své výroby i za cenu slev, které jsou pro ni také drahé.

Tohle je přesně současná situace Volkswagenu a výmluvy na Čínu nebo cokoli jiného jsou skutečně jen výmluvy - co VW prodá v Číně, je jistě důležité pro jeho celkové finanční zdraví, ale nemá prakticky žádný vliv na efektivitu fungování jeho evropských aktivit, z Evropy do Číny nevozí skoro nic. Fakt, že má najednou v Evropě kapacity na výrobu půl milionu aut, která nemá komu prodat, je dáno jen a pouze problematičností jeho evropské nabídky stále více stavěné kolem nežádaného drahého pohonu.

Na jednu stranu můžeme uznat: Jistě, zbavit se oné „nadkapacity” je řešení. Jenže je to řešení následku, ne příčiny. Je to jako když vás bolí ruka, protože v ní máte díru, ale vy si vezmete brufen, nezajdete si nechat díru zašít. Přesně takto se chová VW - příčinu neřeší, rozhodně ne v dostatečné míře. A chová se tak i Mercedes, který trápí v principu stejný problém, tedy neefektivita fungování jeho zdejších fabrikn. Na rozdíl od VW, který bude propouštět lidí a zavírat fabriky, na to Mercedes jde jinak - zaměstnancům chce vzít prémie, nenajímá nové a ty stávající zkouší víc zapřáhnout bez nároku na honorář. Také cesta...

Problém je v tom, že lidé se proti tomu bouří a stejně jako v jiných německých firmách mají páky na to, aby takové postupy blokovali. Dřív by při takovém odporu vedení firmy váhalo a snažilo se najít cestu, německé automobilky ale zjevně už nevidí prostor k ústupkům. Vedení VW tak překonalo podobný odpor uvnitř dozorčí rady hrozbou, že radu obejde a s pomocí valné hromady protlačí restrukturalizační plán na sílu. Uspělo. Mercedes na to jde trochu jinak, na sílu je to ale též.

Wirtschaftswoche informuje, že spor mezi vedením firmy a zaměstnanci vygradoval až do pozice, kdy vedení dalo zaměstnancům nůž na krk - buď nepřijmou výše zmíněné ústupky, nebo nebude dál jednat, zavře některou či některé z německých továren, vybuduje nový závod ve východní Evropě a dosáhne úspor takto. Těžko říci, zda šéfové neblafují, na každý pád je to těžký kalibr. Pokud by zástupci zaměstnanců hráli vabank a vedení hrozbu splnilo, cesta zpět už nevede.

Jak už jsme uvedli, tento krok je prozatímním vyvrcholením týdny trvajícího sporu, kdy vedení Mercedesu požaduje prodloužení pracovního týdne o pět hodin bez odměny a další redukce mimořádných benefitů včetně vánočních a dovolenkových příplatků. Pokud by tento krok nevedl k dohodě, v ohrožení v první linii jsou prý závody Mercedesu v Untertürkheimu a v Hamburku.

Konečné rozhodnutí ovšem zatím nepadlo, Mercedes se k situaci odmítl vyjádřit s tím, že jednání stále probíhají. Pikantní ovšem je, že se postupem Němců nechávají inspirovat další - také Jaguar Land Rover chce zrušit až 4 000 pracovních míst a nemá v úmyslu o tom sáhodlouze diskutovat.

Zdroje: Wirtschaftswoche, Mercedes-Benz

Petr Miler