Autoforum

/

Foto: Peugeot

Co vlastně dnes pro automobilky znamená to, o co jako zákazníci stojíte? Pro některé zjevně ne mnoho. I ty musí chápat, že takové uvažování dříve nebo později vyústí v cestu do nejzazších hlubin pekla, přesto nemají problém sestupovat níž a níž.

Představte si, že prodáváte hot dogy s běžnými a veganskými párky. Ty standardní kupuje 85,2 procenta lidí, vy se ale zítra rozhodnete, že prodávat budete jen ty veganské. Nebo prodáváte modré a černé džíny, přičemž ty modré kupuje 85,2 procenta lidí, vy ale od zítra budete nabízet už jen černé. Anebo vydáváte automobilový časopis a víte, že se spalovacím autem na přebalu si jej koupí skoro 6krát víc lidí, než když na něj dáte elektromobil. Přesto od zítra budete tisknout jen přebaly s elektromobilem.

Jaký to dává smysl? Žádný, je to základní ekonomie, neuzpůsobení nabídky poptávce, nutně první bod článku typu „10 chyb, které vás v podnikání přivedou na buben”. Nikdo soudný by nic výše zmíněného neudělal, je to zaručená cesta, jak přijít o naprostou většinu zákazníků, neboť i kdyby vaše úmysly byly sebelepší (však veganské párky jsou prima, ne?), peníze drží v ruce zákazník. A pokud je dá jen za to, za co je dát chce, dá je buď vám, nebo je dá někomu, kdo mu to nabídne. Můžete se pokusit vyhrát nebo zaručeně prohrát, třetí cesta není.

Není tedy divu, že výše zmíněné se běžně na trhu neděje, až na ten automobilový. V tom už pěknou řádku let vládne chaos iniciovaný politickými tlaky na elektrifikaci aut všeho druhu. Byl to vždy velmi regulovaný obor, do nějž politické kroky málokdy přinesly něco dobrého, šlo ale o jakési mantinely, ve kterých se šlo ještě rozumně pohybovat. Pokud všem nařídíte v podstatě jedno řešení, o rozumných cestách nemůže být řeč.

Automobilky měly být v takové situaci těmi prvními, které řeknou: „Tohle nám nemůžete nařídit, protože taková auta prostě neprodáme,” málokteré si to ale troufly. Pomalu všechny tak dnes míří více či méně elektrickým směrem a představy svých vlastních zákazníků více nebo méně ignorují. Soustavně říkáme, že se jim to vrátí, nic jim ale zatím nezabránilo to dělat. A některé případy ignorace preferencí kupců jsou do očí bijící.

Nejnověji se to ukázalo v Austrálii, kde Peugeot relativně úspěšně - navzdory současným trendům - prodává model 508. Jde o stovky aut, jak ale za chvíli pochopíte, není to málo. Za poslední rok a kousek tak prodal v zemi 183 sedanů a kombíků této řady, z nichž jen 27 bylo plug-hybridních. 82,7 procenta lidí tedy dalo přednost základnímu čistému benzinu, letos jejich podíl dokonce vyšplhal na omílaných 85,2 procenta. Co na to „pežó”? Základní benzin vyřadil z nabídky a na shledanou.

Absolutně tak ignoruje naprostou většinu kupců a všem nyní nabízí už jen elektrifikované provedení. Možná by to i těch 85 procent lidí skouslo, jenže to by hybridní verze nesměla být o 18 tisíc AUD dražší, to je 258 tisíc Kč navíc. Kdo z dosavadní majority kupců tohle přejde bez mrknutí oka? Asi málokdo.

Peugeot přitom podle všeho základní benzinovou verzi dál vyrábí, jen si prostě řekl, že Australanům už ji neprodá, i když v této zemi může vzhledem k benevolentnějším regulacím dál nabízet v podstatě cokoli. Je to ryzí posedlost modulací nabídky směrem k nějakým dogmatickým cílům, víc nic. Mimochodem ani v Česku základní benzin nekoupíte, v konfigurátoru není, při prodeji 14 typů 508 za rok je to ale asi celkem jedno.

Tak či onak je vidět, že automobilky nemají problém pokračovat dál a dál po stejné cestě, i když musí vidět, že je dílčí kroky připraví o naprostou většinu prodejů určitého modelu. Jak dlouho bude trvat, než prozřou? Zdá se, že dokud nebudou následkem těchto „neurvalostí” v červených číslech, obrat asi můžeme čekat.

Zdroj: Drive

Petr Miler