Autoforum

/

Foto: Dodge

Zní to dramaticky, ale není to přehnané, desítky lidí již v souvislosti s jejich provozem prokazatelně zemřely. A reálně jich může být ještě podstatně víc. Majitele ale toto riziko kupodivu nechává chladné.

V roce 2015 úřady odhalily, že diesely Volkswagenu nejsou až tak úplně čisté, jak automobilka deklarovala. Dle některých to mělo vést k předčasnému úmrtí mnoha tisíc lidí, jakkoli něco takového není možné dokázat a samotný termín „předčasné úmrtí“ je dost sporný. Kromě toho se po VW začala vozit řada zákazníků, kteří náhle začali zmiňovat, že svůj vůz si pořídili jen kvůli ekologickému kreditu. Že tak obvykle činili jen kvůli možnému získání odškodného, asi není třeba dodávat.

Skandál VW navíc změnil celý svět, po letech vyzdvihování dieselových motorů se totiž zejména politici vydali hledat spásu k bateriovému pohonu. S jeho dozvuky jsme tedy konfrontováni i sedm let po jeho „propálení“. Přitom je skutečně těžké jasně popsat negativní následky - žádné auto nemá v reálném provozu takové emise, jaké má v normovaném cyklu, VW „jen” zašel o kus dál v přizpůsobování se homologačním pravidlům.

Do moderní historie je přitom zapsán i jiný skandál, jehož dopady jsou mnohem hmatatelnější, takové pozornosti se ale zdaleka nedočkal. Kvůli vadným airbagům společnosti Takata totiž mnoho motoristů skutečně přišlo o život, neboť je po explozi zasáhl menší či větší šrapnel. Japonská firma původně svolala do servisů 3,6 milionu aut, než se ukázalo, že problém je daleko širšího rázu. Jen ve Spojených státech se tak výměna bezpečnostních airbagů měla týkat více než 42 milionů aut. Takata tak v roce 2017 pod tíhou finanční dopadů předchozích chyb nepřekvapivě zbankrotovala.

Firmu převzala společnost Joyson Safety Systems, která musí řešit řadu kostlivců ukrytých v nejedné skříni. Kupříkladu loni totiž objevila, že Takata padělal bezpečnostní data u tisíců aut. Je tedy vskutku otázkou, v kolika modelech ještě nebezpečné airbagy budou objeveny. Je nicméně třeba si uvědomit, že v roce 2014 společnost ovládala dvacet procent trhu, přičemž mezi její zákazníky patřily prakticky všechny automobilky. A taková Honda špatné komponenty odebírala od roku 1998.

My si dnes posvítíme především na značky Chrysler a Dodge, které s výměnou rizikových airbagů začaly již v roce 2014. Momentálně totiž obě požádaly majitele stovek tisíc aut modelů Charger, Challenger, Magnum a 300, aby s nimi okamžitě přestali jezdit. Důvodem jsou právě airbagy firmy Takata, konkrétně pak ty boční na straně řidiče, jenž dosud nebyly vyměněny. Nikoli však vinou obou automobilek. Problém je na straně řidičů, kteří během uplynulých takřka osmi let nenavštívili servis.

Právě v tomto ohledu se sluší srovnání s kauzou Dieselgate. Jakkoli v jejím případě nebyl nikdo v přímém ohrožení života, americké úřady důsledně dbaly na to, aby inkriminovaná vozidla byla stažena z ulic a buď opravena, sešrotována, nebo vyvezena mimo území Spojených států. Stejně tak se majitelé důsledně dožadovali oněch kompenzací, ať již ze zdravotních důvodů, nebo kvůli údajnému snížení zůstatkové hodnoty. Média pak na VW nenechala nit suchou, to samé učinili i politici.

Nyní tu ovšem máme skandál, v jehož případě bylo prokázáno přinejmenším dvaatřicet fatálních zranění, z nichž 23 se odehrálo ve Spojených státech. Při mnohých nehodách se ale detailně nezkoumá, co bylo hlavní příčinou úmrtí některého z členů posádky, a tak mrtvých může být mnohem víc. Lidi to ale nechává spíše docela chladné a zjevně ani nemají problém jezdit v podstatě s nestabilní bombou v autě. Do něj pak navíc neusedají sami, nýbrž i se svými blízkými. Ty navíc ohrožují stále více, dusičnan amonný, jímž Takata airbagy plnila, se časem stává stále více nestabilním. Explodovat tak může kdykoli.

Koncern Stellantis, pod který Dodge a Chrysler nově spadají, uvádí, že výměna airbagů zabere necelou hodinu. Servisy obou značek jich navíc mají velké zásoby, problém tedy skutečně je pouze v majitelích. Ty se automobilky snaží kontaktovat přímo, aby za vším již konečně mohly udělat tlustou čáru. Přesto nelze očekávat, že by aktuální akce týkající se 276 tisíc vozů byla pověstnou poslední tečkou za celou kauzou.

Zdroj: Stellantis

Petr Prokopec