Autoforum

/

Foto: Aurrigo, tiskové materiály

Vypadá jako z jiné planety a náhoda to není - podobným způsobem se snaží i fungovat. Že jde o autonomní vůz na baterky, problém není, jeho výkon a rychlost by mu ale nikdy neměly dovolit opustit testovací polygony.

Pokud do 5. října letošního roku zavítáte na pražské Výstaviště, můžete poznat jízdu vozem, který jeho autoři označují za dopravní prostředek budoucnosti. V areálu totiž testuje svůj autonomní autobus britská společnost Aurrigo. Na jeho adresu profesor Bani Anvari z londýnské univerzity, která na projektu spolupracuje, uvedl, že „města čelí výzvám, jako je snižování emisí, zlepšení bezpečnosti a mobility cyklistů a chodců či zkvalitňování života svých obyvatel. Autobusy bez řidiče mohou změnit pravidla hry, neboť řadu z těchto výzev řeší“.

To je zajímavé prohlášení, které ovšem po samotné jízdě budete mít tendenci pitvat slovo od slova. Aurrigo má totiž zatím k dispozici pouze minibusy, které dokážou pobrat osm, deset či dvanáct cestujících. Je sice hezké, že je v nich místo i pro vozíčkáře, kteří mají k dispozici speciální nájezdovou rampu, jenže tak malý dopravní prostředek zkrátka v hromadné městské dopravě nic neřeší. Vyhovět může maximálně potřebám uzavřených areálů, které by opravdu neměl opouštět.

Důvodem je už hnací ústrojí, o pohon 5,8 metru dlouhé, 2,54 metru široké a 2,28 metru vysoké krabice se totiž stará elektromotor naladěný na pouhých 30 koní. Nejvyšší rychlost stroje se tak pohybuje okolo 20 km/h, což je zkrátka zoufale málo. Rozjezd je navíc neskutečně pomalý. Opravdu si tak nedokážeme představit, že by třeba pražští motoristé museli denně kličkovat mezi takovými šneky. A to ani za předpokladu, že by metropole plošně zavedla maximální třicítku.

Stačí si jen uvědomit, že v pražských ulicích dennodenně probíhá boj o místo a vteřiny. Kdykoli a kdekoli se tedy objeví volné místo, už lze počítat s „myškou“ od jiných řidičů. Od šoférů autobusů se tedy očekávají jak pevné nervy, tak bleskurychlé reakce. Aurrigo nicméně tlačí do popředí autonomní technologie. A jakkoli firma zpočátku počítá s tím, že ve voze bude sedět operátor, do budoucna by místo řidiče mělo zůstat prázdné a vše bude kontrolováno nanejvýš na dálku.

Minibus pak sice zvládá navýšit či naopak snížit své tempo, stejně jako zvládne zcela zastavit, ovšem pokud díky tomu bude neustále nechávat prostor před sebou, kvůli oněm „myškám“ se již pomalu nerozjede. A pokud by využil vyhrazené jízdní pruhy, bude jen zdržovat veškeré další autobusy. Kromě oněch uzavřených areálů nás tak vlastně opravdu nenapadá jediné smysluplné využití, i v případě takových letišť by kapacita byla nedostačující.

Aurrigo se přitom nedávno pochlubilo tím, kterak získalo peníze nejen od britské vlády, ale také od Evropského institutu pro inovace. Jakkoli se ovšem firmy nechceme dotknout, něco takového nám připadá jako neskutečné plýtvání veřejných financí. Autonomní přepravník maximálně dvanácti osob jedoucí maximálně dvacítkou totiž provoz na veřejných komunikacích jen zhorší, nikoli zlepší. A jakožto projekt pro soukromé využití by dotován být teprve neměl.

Zdroj: Aurrigo, Výstaviště Praha

Petr Prokopec