Autoforum

/

Foto: Lukas Barth, Reuters

Prestižní německé automobilky - když už nic jiného - pochopily, s kým se to daly do holportu. Když se EU pokusí něčemu pomoci, můžete se skoro spolehnout na to, že tam pěkných pár let tráva neporoste.

Hluboce respektujeme proces někdejšího sbližování evropských států ve smyslu Evropského hospodářského společenství alias EHS, jehož podstatou bylo - zjednodušeně řečeno - zefektivnění ekonomického fungování starého kontinentu. Je ale těžké respektovat modernějšího nástupce téhož, tedy Evropskou unii alias EU, jako v prvé řadě socialistický projekt, který dělá v podstatě pravý opak. Tedy zneefektivňuje ekonomické fungování kontinentu přemírou regulace, unifikace a přerozdělování peněz od životaschopných aktivit směrem k těm neživotaschopným, o kterých někdo od zeleného stolu rozhodl, že jsou „správné” a „lepší” než jiné.

Z toho důvodu EU v posledních letech víc než co jiného rozdává jakési polibky smrti - i pokud od ní dostanete peníze, může jít snadno spíš o danajský než skutečný dar. A současně může jít o proces, který podruhé ubližuje tím, že tyto prostředky bere těm, jež s nimi umí hospodařit lépe. Je sice svým způsobem hezké, že dostanete něčí peníze, pokud je ale můžete použít jen způsobem, který předepisuje ten, kdo je přerozděluje, může to být klidně horší, než když nedostanete nic. Nebo čemu pomůže samostatně neživotaschopný aquapark v Horní Dolní, který musíte ze 70 procent financovat sami?

Je to ale pořád jen půl problému, neboť současně dochází k odčerpávání prostředků, rozumějte přesunu kapitálu z rukou někoho, kdo dlouhodobě ukazuje, že s ním umí zacházet lépe, do rukou někoho jiného, kdo dlouhodobě tak úspěšný není. Je to standardní past přerozdělování, která - možná s dobrými úmysly - ve výsledku vede k citelně méně efektivnímu fungování celé společnosti, což poškozuje všechny.

V principu to samé může udělat v zásadě jakákoli snaha pomoci kvůli neschopnosti pomáhajícího vidět širší souvislosti, celý obrázek. To, že teď něco udělám a někde tím něčemu pomůžu, nutně neznamená, že tím v delším časovém horizontu nenadělám víc škody než užitku. A to je přesně ten důvod, proč se německé automobilky začaly bránit pomoci EU v konkurenci s Čínou, jak informuje agentura Reuters.

Evropská unie totiž chce ještě letos rozhodnout o zavedení dovozních cel na čínská elektrická auta, aby tím ochránila místní výrobce, kteří jim s místními náklady na výrobu srovnatelných vozů nemají jak konkurovat. Člověk by řekl: Pojďme řešit důvody, proč je Evropa tak drahá, na čemž mají zrovna rozhodnutí EU podstatný podíl. Ale ne, příčinu přece řešit nebudeme, sáhneme do následků a tím místním firmám pomůžeme. Tak to smýšlí Brusel, pikantní ale je, že právě místní firmy o nestojí a prosí EU, ať radši nic nedělá, neboť by se to mohlo obrátit proti nim.

A nejedná se o žádné malé ryby, jde o německé automobilky BMW a Mercedes-Benz. Ty onen širší kontext vidí a jsou si vědomy toho, že když EU proti Číně vystoupí, vytrestá ji říše středu dvojnásob - Němci potřebují jak tamní zdroje, tak tamní trh. V podstatě pro všechny významné světové automobilky je čínský trh jedním z těch největších vůbec, takže je mnohem víc poškodí, když zásadně ohrozí svůj tamní odbyt, než když Číňané nutně jen parciálně zhorší jejich pozici v Evropě. Je to jednoduchá, přímočará logika, pro EU je to ale zjevně pořád příliš hluboká úvaha.

„Nemyslíme si, že náš průmysl potřebuje chránit,” řekl pro Reuters generální ředitel BMW Oliver Zipse. „Celý Green Deal je v Evropě bez zdrojů z Číny mrtvý,” dodal globálnější pohled na věc. Šéf Mercedesu Ola Källenius se Zipsem výjimečně souhlasí, také jeho k tomu motivují vlastní obchodní zájmy. Ztráta pozic za velkou zdí by pro obě automobilky byla devastující a Källenius znovu pro Reuters dokonce uvedl, že EU by měla cla na dovoz z Číny snížit, ne je zvyšovat.

Dodejme, že existují automobilky, které i v tomto ohledu drží s EU basu, jde ale obvykle o ty, které v Číně mnoho neznamenají, takže pro ně příval nové konkurence do Evropy znamená větší problém - jmenujme třeba Renault. Tak či onak je tragikomické vidět, jak se Brusel rozhodne vystoupit na podporu místního automobilového průmyslu, ten ale ústy svých kapitánů řekne něco jako: „Prosíme, jen to ne, raději si poradíme sami.”

Zdroje: Reuters poprvé a podruhé

Petr Miler