Autoforum

/

Foto: Bugatti

Francouzská automobilka byla na tomto poli daleko před celým světem, pak ale začala svou nadvládu ztrácet. A před 5 roky oznámila, že se o další rekordy pokoušet nebude. Situace se patrně s novým vedením změnila, ještě zajímavější ale, co novému zápisu předcházelo.

V roce 2019 Bugatti oznámilo, že již nebude pokračovat v honbě za tituly nejrychlejších aut na světě. Něco takového působilo na jednu stranu poněkud nelogicky, neboť značka z Molsheimu na mimořádné maximálce do značné míry vystavěla svou reputaci. Ostatně takový Veyron by se prodával ještě hůř, než tomu svého času bylo, pokud by nebyl prvním produkčním vozem planety, se kterým se můžete vydat za hranici 400 km/h. A to samé platí o dřívějším EB110, tento přístup má své historické kořeny.

Na stranu druhou je ale třeba poznamenat, že svět se od roku 2005 citelně změnil a branži obohatila řada výrobců, kteří vám výlet za dříve nepřekonatelnou metu umožní též. Protože se však již pohybujeme v teritoriu, kde posun o pomalu každý kilometr v hodině stojí výrobce šílené peníze, člověk se vlastně nedivil Bugatti, že se spokojilo se 490,48 km/h, jichž před pěti lety dosáhlo.

Nově však značka z Molsheimu opravdu překvapila, když vyrukovala s dalším rekordem. Toho dosáhl model Mistral, který je vůbec posledním silničním vozem značky, o jehož pohon se stará osmilitrový W16 se čtyřmi turby. Za jeho volantem se testovací jezdec Bugatti Andy Wallace rozjel na 453,91 km/h, načež se daný model stal nejrychlejším otevřeným vozem planety.

Nadmíru zajímavé je přitom zákulisí celého rekordu, neboť Bugatti nedorazilo na testovací dráhu v německém Papenburgu se svým vlastním vozem, nýbrž si jej vypůjčilo od zákazníka. Ten pak ostatně mohl být celé akci přítomen, přičemž do dosažení výše zmíněné mety jej Wallace vyzval, aby usednul na místo spolujezdce. Následně pak dvojice dosáhla pomalu téže rekordní rychlosti.

Oním vozem je varianta Mistral World Record Car, která se od standardního provedení liší především exkluzivním lakem - spodní část a kola jsou vyvedené v oranžovém odstínu Jet Orange a ideálně tak kontrastují s černým zbytkem karoserie, jež dává na odiv karbonová vlákna. V podobném dvoubarevném duchu je pak ostatně vyveden také interiér.

Bugatti nezmínilo, že by na voze provedlo nějaké mechanické úpravy, pročež by podvozek měl být ve zcela standardním stavu a pohonná jednotka by měla nabízet standardních 1 600 koní jako zbytek produkce. Ta je mimochodem omezena na 99 kusů, přičemž každý z nich startuje na 5 mil. Eur (cca 126,5 milionu Kč). Tato konkrétní verze ale vyšla na 14 milionů Eur (asi 354 milionů Kč).

Právě trojnásobná cena je pak dost možná důvodem, proč Bugatti porušilo své předchozí oznámení. Vůz totiž spadá do tzv. Singhovy kolekce, přičemž její majitel vlastní všechny předchozí rekordní modely značky, tedy Veyron Super Sport, jenž dosáhl mety 431,07 km/h, stejně jako Veyron Grand Sport Vitesse (408,84 km/h) a již zmiňovaný Chiron Super Sport.

Všechny tyto vozy zdobí stejné odstíny, jen s tím se ale vlastník zřejmě spokojit nechtěl. Když už totiž kupoval rekordní válečné zbarvení, zjevně chtěl, aby to mělo své opodstatnění. A tak souběžně s vozem přispěl i na pronájem testovací dráhy. Ani uvnitř koncernu VW se nic nikomu nedává zadarmo, jak je vidno.

Zdroj: Bugatti

Petr Prokopec