Autoforum

/

Foto: Dacia

Může to znít poněkud depresivně, dnes je ale těžké najít automobilovou značku, která by nabízela své vozy v prvé řadě v souladu s potřebami svých zákazníků. Dacia takovou je. A není to z nouze ctnost, jak dokazují slova jejího šéfa.

Před pár dny jsme citovali šéfa Dacie Denise Le Vota, jehož vyjádření nám jako jedno z mála z těch vyřčených vysoce postavenými manažery významných automobilek hovořilo z duše. Na otázku, jak dlouho bude ještě rumunská značka nabízet spalovací motory, jednoduše řekl, že u nich setrvá tak dlouho, jak to jen legálně půjde.

To je podle nás jediná rozumná a přání zákazníků respektující reakce, kterou lze na toto téma vyslovit. Zajídá se nám arogance značek oznamujících konec stále jasnou většinou kupců preferovaných motorů (u nás přes 98 % zákazníků) k tomu či onomu datu, je to naprostý nesmysl. I když všemožné regulace udělaly z někdejšího trhu s auty jen torzo toho, čím by skutečný trh měl být, pořád platí, že je to zákazník, který musí z kapsy vytáhnou své poctivě vydělané peníze a dát vám je za něco, co skutečně chce. Různými dotacemi, kompenzacemi a jinými formami přerozdělování lze ohnout 10, možná 20 procent trhu. Pakliže ale všem nabídnete, co z většiny nechtějí, celý systém se rozsype jako domeček z karet.

Je neuvěřitelně krátkozraké, že se automobilky slepě ženou za přáními politiků, zatímco absolutně ignorují technickou, ekonomickou i uživatelskou realitu. Dacia, která je třetí nejúspěšnější značkou kontinentu v oblasti soukromých prodejů, a nemůže tedy spoléhat na přízeň či nepřízeň iracionálně jednajících fleetových manažerů některých firem, si něco takového nemůže dovolit. A tak otevřeně říká, že bude zákazníkům nabízet to, co chtějí, dokud jí to bude politiky dovoleno.

Regulace evropského trhu s auty ale nespočívají jen v řešení pohonu. A všechny nejsou přímé, dané zákony či obdobnými normami. Také v jiných ohledech s představy kupců od nabízeného zboží začínají vzdalovat pod tíhou všemožných nařízení, které nemají s potřebami zákazníků nic společného, platit za ně ale musí všichni. Je třeba svým způsobem hezké, že si Evropská unie vymínila povinnou instalaci ESP, ale člověku, který si kupuje Dacii Sandero na to, aby si v důchodu dvakrát za týden dojel na nákup po městě, je taková věc dokonale k ničemu, nemá ani šanci ji při svém využití jakkoli ocenit. Přesto za ni musí platit. To je také jeden z důvodů, proč se mimo EU dá koupit moderní nové auto za 150 tisíc, u nás ale stojí klidně o 200 tisíc víc.

Podobných věcí je totiž dnes v autech nespočet. A i když každá může stát relativně málo, halíře dělají talíře i zde. A spolu s emisními systémy a dalšími vynucenými řešeními dají dohromady obrovské navýšení ceny. Navíc jsou tu nepřímé tlaky třeba od Euro NCAPu, který neudělí pět hvězdiček v crash testu, i kdyby nárazovou zkoušku zvládlo na 100 %, pakliže nedisponuje různými asistenčními systémy, které znovu stojí peníze. A spousta lidí je nejenže neocení, vadí jim. Přesto jsou součástí základní (tedy všemi placené, nikoli zdarma získané) výbavy, protože kupříkladu Škoda nechce, aby její vůz nezískal 5 hvězd, i když je to dnes nicneříkající metrika.

Právě na tomto případu se znovu ukazuje smýšlení Dacie. Opět Denis Le Vot se v rozhovoru pro Top Gear nechal slyšet, že jím řízená automobilka jen naslouchá přáním zákazníků, když některé z těchto systémů navzdory výše popsanému tlaku automaticky nepoužívá. Lidé je akorát vypínají, tak proč jim je nutit? Kvůli ztrátě dvou hvězdiček, i když je auto i bez nich úplné stejně bezpečné při nárazu? To je popírání logiky - kdo systémy jako třeba udržování jízdy v pruzích (LKAS) chce, může je mít, ale cpát je všem výměnou za navýšení základní ceny na neúnosnou mez pro mnohé? Proč?

„Spousta lidí deaktivuje systém udržování jízdního pruhu. Děláte to, protože jste člověk, dokážete situaci posoudit sami, takže to deaktivujete. Co děláme my, je, že vám to neprodáme, když nechcete. Víme, že lidé deaktivují udržování jízdního pruhu, tak proč bychom ho měli prodávat všem?” říká Le Vot. Jak prosté, chce se dodat.

Tato slova nejsou jen omluvou za nemístné šetření, mohu posloužit příkladem z vlastního života, kdy jsem tento systém - chtě nechtě - dostal do jednoho vozu koncernu VW, který doma používáme jako rodinný. Použil jsem jej jednou na prvních pár km jízdy, pak musel jít od válu, neboť naprosto nesmyslně zasahoval do řízení, kdy si to člověk nepřál. Dobře, já jsem automobilový nadšenec, myslel jsem si tedy, že jej ocení aspoň partnerka, učiněný antiřidič, který svého času po takové věci toužil na základě televizní reklamy. Sjela si s tím jednou a od té doby též chce celý LKAS před každou jízdou (po vypnutí motoru se sám znovu pustí) vypnout, neboť jí akorát nevhodně sahá do řízení. Komu pak taková věc může být dobrá?

Možná pár lidem, koupit si ji ale musí všichni, protože výrobce auta chtěl pět hvězd, a tak neumožňuje si LKAS nekoupit, i kdybyste se rozkrájeli. Přitom nejde o triviální systém, potřebuje kamery, drahý software, musí umět zasahovat do řízení i bez vůle řidiče. Nebude to banální položka v ceně, přesto za ni všichni platíme bez ohledu na to, jestli ji chceme, jestli ji využijeme. Ostatní to ignorují, Dacia dává na výběr. Kéž by takto racionálně smýšleli i jiní - krom pár ultra drahých značek jinou takovou nevidíme...

Zdroje: Top Gear, Auto News

Petr Miler