Autoforum

/

Foto: Novo Energy, tiskové materiály

Je to asi 732. připomenutí toho, že na starém kontinentu některé věci prostě nelze vyrábět efektivně. To by nutně nevadilo, jde o přirozený stav, vadit to ale jaksi začíná, když kolem nich začneme nuceně stavět vlastní budoucnost za jakoukoli cenu.

Pokud tuto historii neznáte a rádi byste se dozvěděli, jak končí pokusy poroučet větru dešti dřív, než to poznáte na vlastní kůži v současné Evropě, přečtěte si třeba něco o snaze Sovětského svazu udělat z oblasti okolo Aralského jezera perlu socialistického zemědělství. Je to složitější příběh, ve zkratce ale komunisté využili vodu z řek Amu Darja a Syr Darja pro zavlažování bavlníkových plantáží, což způsobilo vysychání onoho jezera, do kterého se vlévaly.

To by nutně nevadilo, kdyby nešlo o jezero slané. Pokud vyschne slaná voda, sůl nikam nezmizí a její lehké krystalky vítr rozfouká do okolí. A co asi zbude ze zemědělské oblasti, když ji posypete solí? Zdeněk Pohlreich pro to používá dvě německá slova začínají na G a S. A přesně to z okolí Aralského jezera zbylo, celá oblast se z toho v podstatě nevzpamatovala dodnes, samotné jezero nevyjímaje.

Takové G. S. se nyní Ústřední výbor Evropského svazu, pardon Evropská komise, pokouší udělat z některých částí Evropy. Její záměry nebudou zlé, ostatně ani komunisté nechtěli popisovanou oblast zdevastovat, nýbrž zvelebit, ale výsledky jejích aktivit zlé jsou a budou. Dělá totiž v principu to samé, když místo snahy využít přirozených předností určitého místa poroučí větru dešti, aby fungoval tak, jak je podle ní ideologicky správné. A nezastaví se před ničím.

Celý Green Deal je jeden velký takový projekt, celá snaha učinit automobilismus elektrický též. Však si nejsme schopni dostatečně efektivně zajistit suroviny, které potřebujeme pro výrobu baterek, nemáme dostatečně levné energie, abychom je byli schopni efektivně vyrobit, výsledkem tedy budou v lepším případě drahá auta, která si spousta lidí nebude moci dovolit, v horším devastace místního průmyslu, který nebude schopen konkurovat. Nemáme ani dost stabilních zdrojů elektřiny, abychom je byli schopni nabíjet tehdy, kdy je to třeba, nemáme na to rozvodnou síť... Nemáme pro něco takového příhodné podmínky prakticky v žádném ohledu, probíráme to z různých pohledů skoro denně. Tak proč se do toho nutit? I celá ideologická motivace za snahou jít tímto směrem je snadno zpochybnitelná, je to jeden velký sebevražedný projekt pro jedno gigantické nic.

Bylo by ovšem naivní si myslet, že smrtí skončí až poté, co si bude po nějaký čas krásně žít, některé jeho části mají problém dožít se byť jen narození. Továrny na ony problematické baterky jsou toho důkazem, však jaké naděje byly vkládány do švédského Northvoltu, který od svého založení v roce 2015 spolykal miliardy euro? Znovu pro nic - letos v březnu firma zkrachovala.

Šlo o jeden z vůbec největších bankrotů v moderních evropských dějinách, což by samo o sobě mohlo být varovné, ale změnilo se něco? No jistě ne, protože socialistické projekty končí jen úspěchem. Ani další pokračování toho samého ale zatím růžové dnešky nepřináší, jak se dozvídáme z jiné oblasti Švédska. Northvolt totiž pracoval spolu s Volvem na ještě jedné velké továrně chystané pod hlavičkou firmy Novo Energy. Tato společnost staví separátní fabriku poblíž Göteborgu a má téměř hotovo. Po krachu Northvoltu se ale i její naděje na dokončení poněkud zmenšují.

Sama firma tento týden oznámila, že je nucena propustit polovinu zaměstnanců, neboť po krachu technologického partnera přestává vidět světlo na konci tunelu. Je navíc třeba dodat, že toto propouštění přichází jako dodatečné k tomu, které bylo oznámeno v lednu, tehdy firmu opustila skoro třetina lidí. Nejdřív 30 % zaměstnanců pryč, pak 50 % ze zbytku pryč, to už jich v zápřahu moc nezbývá.

Podle generálního ředitele Novo Energy je dále ekonomicky nemožné udržet provoz v současném rozsahu a společnosti hledá nového strategického partnera, který by do ní nalil potřebné peníze. Jinak je možné, že také tento projekt zkrachuje dřív, než vůbec začne něco kloudného vyrábět.

Co na to EU? Reagan kdysi řekl: „Pokud se to hýbe, zdaň to. Když se to stále hýbe, zreguluj to. A když se to přestane hýbat, zadotuj to.” EU je dnes ve fázi, kdy se věci přestávají hýbat, tak jsme zvědavi, zda se její dřívější slova o tom, že do výroby baterií v Evropě pustí z peněz od nás všech 1,8 miliardy euro, budou týkat i Nova.

Bylo by to pikantní, neboť Novo je od loňska vlastně už jen Vovo, celou firmu s potížemi Northvoltu pohltilo Volvo. Bylo by tedy opravdu legrační, kdyby EU případnou dotaci označila za nutnost na cestě k nezávislosti na Číně, protože Volvo je dnes plně ovládáno Geely, tedy Číňany. Sypání soli do ran jde ale i EU dobře, takže proč ne? Nakonec by mohla říci, že zkázu Aralského jezera způsobila klimatická změna, takže jej zachráníme z Evropy továrnou u Göteborgu! Však válka je mír, svoboda je otroctví a nevědomost je síla.

Zdroje: Novo Energy, Reuters

Petr Miler