Autoforum

/

Foto: BMW

Politici jsou stále více mimo realitu a černé věci už otevřeně popisují jako bílé. Obyčejní lidé a firmy nežijící z přerozdělovaných peněz nemají ten luxus a nezbývá jim, než se dál chovat racionálně.

Brzy uplynou tři roky od chvíle, kdy Evropu naplno zasáhl koronavirus. Zavírat se začalo prakticky vše, což mezi lidmi vedlo k panice. Nikdo si totiž nebyl jist, jak dlouho budou ještě některé obchody otevřené a co v nich vůbec bude k mání. Zákazníci tak zejména supermarkety vzali útokem. I věci, které vlastně byly, tak najednou nebyly - v regálech nezřídka chyběla mouka, droždí či toaletní papír. Kdyby situace nebyla tak tragická, mohli bychom s humorem dodat, že český národ se nacpal lepkem a následně zasedl na záchodové mísy, kde šil roušky.

K této vzpomínce nás vedl nejnovější krok Evropského parlamentu. Ten totiž bez nejmenšího překvapení stvrdil předloňský návrh, který měl od roku 2035 na starém kontinentu zakázán prodej nových aut se spalovacími motory. Ono je to nakonec trochu jinak, ale to nyní nechme stranou. „Klimatický balíček je spravedlivý,“ uvedla k tomu zástupkyně evropských socialistů Sara Cerdas. A nizozemský politik Jan Huitema dodal, že „pořízení a provoz aut s nulovými emisemi se tímto pro zákazníky stane levnějším“. To už jsou skutečně směšná vyjádření připomínající projev Milouše Jakeše na Červeném hrádku.

Reálně daleko více hrozí to, co jsme zmínili v úvodu. Jen si na místo toaletního papíru dosaďte vozy se spalovacím motorem. Po nich nyní nastane sháňka, zvláště pak po těch a dieselovým motorem. Preferovat je totiž nebude jen privátní klientela, ale znovu i ta firemní. Důvod je prostý a v minulosti jsme jej zmínili již milionkrát - kde totiž nejsou na elektrifikovaná auta dotace, tam je zájem o ně minimální, neboť jde o ekonomický nonsens. A přesně tímto směrem už se začínají věci stáčet v Německu.

V zemi ležící na západ od našich hranic totiž od počátku letošního roku došlo na snížení dříve opravdu velkorysých státních subvencí. V případě bateriových aut již z vládní kasy nedostanete vyplaceno 6 000 Eur (cca 142 000 Kč), nýbrž „jen” 4 500 Eur (asi 107 000 Kč). Navíc za podmínky, že samotný vůz nestojí více než 40 000 Eur (cca 948 000 Kč). U dražších elektromobilů pak dotace bude činit už „jen” 3 000 Eur (cca 71 000 Kč). Firmám ji nicméně stát bude vyplácet pouze do září. A dotace na dobíjecí hybridy pro ně skončily už zcela.

Když si do rovnice doplníme, že firemní prodeje stojí za většinou registrací, a to bez ohledu na pohon, není divu, že u firem začíná znovu převládat pragmatismus. Zatímco prodeje elektromobilů se dramaticky propadly a prodeje dobíjecích hybridů k míří nule, diesely zažívají renesanci. A něco takového se nemá dít jen v Německu.

„Předpokládám, že zájem o spalovací auta, zvláště pak o diesely, v brzké době znovu naroste,“ uvedl analytik společnosti Dataforce Benjamin Kibies. Jeho slova by se přitom dala tesat do kamene, kterým bychom následně mohli bušit do hlav europolitiků. Ovšem ani poté by se v nich nerozbřesklo. Jak totiž dále prohlásila Sara Cerdas, zákazem spalovacích aut Evropa „vytvoří příklad pro celý svět“.

Že na ostatních kontinentech je lidem celkem jedno, čím jezdíme v Evropě, tato politička ani nehodlá připustit. Ostatně i taková Čína, která má pod palcem prakticky veškerou rafinaci vzácných kovů či třeba výrobu křemíkových plátů pro fotovoltaické panely, nepředpokládá s tím, že by elektromobily měly být za pouhých 12 let jedinými novými vozy, které se mohou prodávat. A to je jejich tamní produkce nesrovnatelně levnější.

Je samozřejmě možné, že oním příkladem europolitici míří na ještě větší rozevření nůžek mezi těmi nejbohatšími a zbytkem kontinentu. Jejich krok ale rozhodně nepovede k čistšímu ovzduší. Něco takového by bylo možné, pokud by povolena byla přirozená evoluce, ne nařizováno plnění technicky i ekonomicky neschůdných plánů. Stále novější auta by totiž byla čistější než jejich předchozí generace. A nakonec by možná i na onu elektromobilitu došlo tak jako tak, jen proto, že by představovala celkově lepší řešením. Tím dnes není ani omylem.

Takto budou zejména sídliště s panelákovými byty zaplavena staršími spalovacími vozy, které jejich majitelé budou udržovat při životě zuby nehty. Nejen že tedy nedojde na zlepšení klimatu, ale ještě se zhorší i bezpečnost. To je opravdu skvělý příklad pro zbytek světa. Nelze se tak ani divit, že německý poslanec Jens Gieseke o zákazu spalovacích aut prohlásil, že jde o šílenství, které musí být zastaveno.

Neočekáváme, že by v roce 2026, kdy má dojít na zhodnocení realističnosti návrhu, došlo k zásadnímu obratu. Spíše se zdá, že si kalich hořkosti budeme muset vypít až do dna. A teprve ve chvíli, kdy evropská ekonomika zkolabuje a v Bruselu proběhne defenestrace, začnou ti rozumněji smýšlející politici řešit, jak z dané kaše ven. V té chvíli přitom výhody budou mít značky nesázející na jednu kartu.

EU totiž nehodlá výslovně zakázat prodej nových spalovacích aut, místo toho s rokem 2035 spojuje stoprocentní redukci emisí CO2. Znamená to, že zákazníci budou moci sáhnout nejen po bateriových vozech, ale rovněž po těch vodíkových. A ve finále nejspíše i po těch spalovacích, pokud ta budou poháněna vodíkem či syntetickým palivem, což prosazuje Německo alias pokladna EU.

Mimo to návrh počítá s celou řadou výjimek. Výrobci produkující méně než 10 tisíc aut ročně totiž dostanou na adaptaci o rok více času, v případě značek s méně než tisíci registracemi ročně pak europolitici nenařizují vůbec nic. Vlastně by nás tak ani nepřekvapilo, kdyby se současná automobilová impéria papírově rozpadla na tisíce „nezávislých“ společností, které nařízení EU používají k témuž, k čemu je používán v úvodu zmíněný toaletní papír.

Zdroj: Automobilwoche

Petr Prokopec