Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

I na suchých číslech je vidět, že svět v případě těchto aut přichází k rozumu a pochopil, že smysluplně mohou být jenom součástí mixu, nikoli tím jediným přípustným řešením. Ze „světa” je ale třeba vyjmout EU, tady jsme zjevně pořád nepochopili nic a dál tlačíme vší silou na pilu.

Zarputilost je svým způsobem hezká vlastnost, i tak je ale nutné umět pragmaticky rozpoznat moment, kdy je třeba s něčím přestat. Jsou věci, se kterými z pozice jednotlivce nic nenaděláte a tím, že se o přesto zarputile budete snažit, ublížíte akorát sobě a svým nejbližším. Obáváme se, že v tomto bodě je už nějakou chvíli Evropská unie a nejen její oddanost elektromobilitě, ale její tzv. klimatická politika vůbec.

Někdy skutečně není od věci podívat se na globus a pochopit, že všechny země EU zabírají asi 4,5 milionu kilometrů čtverečných rozlohy, což představuje asi 3 procenta pevniny na celém světě (cca 149 milionu km2). Optikou světové populace se pak v případě počtu obyvatel EU bavíme asi o 5 procentech. Ač jako Evropané máme pocit vnímat se jako pupek světa, reálně nepředstavuje celá EU v globálním kontextu skoro nic.

O optikou HDP se bavíme o 14 procentech, což už zní zajímavěji, ale je to nakonec hlavně prostředek k tomu i následek toho, že tu věci děláme dlouhodobě efektivně. Není pak divu, že podíl EU na světových emisích CO2 generovaných lidskou činností představuje znovu jen asi 6 %.

Položíme-li si tedy v debatě (kéž by ještě nějaká skutečně probíhala!) okolo změn klimatu klasickou sadu tří otázek (Existuje nějaký problém? Pokud ano, známe jeho příčinu? A pokud ano, dokážeme s ní něco udělat?), docházíme k celkem jednoznačnému závěru: I kdyby existoval obrovský problém a jeho příčinou bylo to, co se traduje, není v moci EU s ním něco udělat. Prostě není, ani totální sebedestrukce Evropy, její vymazání ze světa, by nic zásadního nezměnilo. A přepnutí spalovacích aut na elektrická při podílu jejich emisí, je už úplně nicotné.

I tak bychom to mohli dělat, kdyby to nebylo extrémně nákladné, ekonomicky sebezničující a konkurenceschopnost místního, nejen automobilového průmyslu devastující. Ale tohle všechno to je, takže by bylo jen rozumné nechat elektrická auta žít tak, jak sama dovedou, a nechat jinak automobilky i zákazníky existovat dle svých vlastních potřeb a preferencí. Neděje se to, dál tuto káru zmaru tlačíme vpřed za jakoukoli cenu, jako kdyby to k něčemu bylo. Dokud se přidávali jiní, dalo se hovořit o nějakém omezeném potenciálním smyslu, ale ani to už se zjevně neděje.

Jak shrnují data Benchmark Mineral Intelligence, letos v únoru se na celém světě prodalo 1,1 milionu „elektrických aut” (BMI započítává i plug-in hybridy a elektrické dodávky, ale to je nakonec druhotné), za celý letošní rok jde zatím o 2,2 milionu vozů. To představuje meziroční pokles o 8 procent, přičemž jen v únoru klesl o 11 procent meziročně i meziměsíčně.

Jinými slovy, prodeje těchto aut už klesají, aniž by se jakkoli začaly blížit kýženému 100procentnímu zastoupení na celkových prodejích. Tou nejoptimističtější možnou optikou jsou dnes někde na pětině celku, což jen připomíná slova šéfa Toyoty o tom, kde leží jejich strop. Co je navíc podstatné, jejich prodeje léta táhla Čína, která se starala o víc než polovinu prodejů, ta je ale letos s odbytem o 26 procent níž. Severní Amerika je letos dokonce o 36 procent níž. Odbyt tak roste jen v Evropě, kde jsme o 21 procent výš hlavně díky znovu bujícím dotacím. Všechny ostatní významné světové oblasti z pohledu prodejů elektrických aut míří opačným směrem a Jižní Amerika, Afrika, většina zbytku Asie nebo Austrálie se ani o nic nesnaží, nebo ve výsledku nic podstatného neznamenají.

Evropských 0,6 milionu prodejů za dosavadní průběhu roku tedy celkovou bilanci v pozitivní tak jako tak neobrací a při světových prodejích všech aut blížících se 100 milionům aut ročně jde znovu o plivnutí do rybníka. Ani stoprocentní elektrifikace veškerých místních prodejů by v celosvětové bilanci neznamenala nic podstatného, pokud ostatní zjevně opouští loď. Není konečně čas na racionální a pragmatický, nikoli zarputilý a dogmatický přístup? Jen takový tip...

Zdroj: Benchmark Mineral Intelligence

Petr Miler