Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Snad každý automobilový nadšenec bude znát snímek C'était un rendez-vous zachycující extrémní jízdu napříč ranní francouzskou metropolí. Moderní remake je jen bezpohlavní reklamou.

V roce 1976 natočil francouzský producent a režisér Claude Lelouch krátký snímek C'etait un rendez-vous (v překladu Bylo to rande). Díky němu se zapsal do historie, neboť film ukazuje osmiminutovou jízdu napříč Paříží v brzkých ranních hodinách. Během ní řidič ignoruje červená světla na semaforech, straší holuby i chodce, vrhá se do jednosměrek v opačném směru a vůbec naprosto opomíjí veškerá pravidla a zákony. To vše pouze proto, aby se včas dostal před slavnou baziliku Sacre-Coeur, kde na něj čeká blonďatá kráska.

Celý snímek byl natočen na první dobrou, v podstatě jako byste dnes sami vystavili video pořízené pár palubními kamerami. Bylo to dílo okamžiku a mystično celý snímek obestírající jej učinilo tak zajímavým. Za volant měl usednout sám Lelouch a o celém záměru zpravit pouze jeho asistentku. Ta jej měla varovat v jediném slepém místě, a sice na výjezdu z Louvru. Své pak měla vědět také jeho tehdejší partnerka, která si zahrála onu dívku v závěru. Jinak ovšem Lelouch využil příležitosti, kdy Paříž byla v srpnových ranních hodinách hodně vylidněná. Sám přitom posléze řekl - byť nikdy nepřiznal, že auto řídil -, že byl ochoten jak podstoupit veškerá rizika, tak zároveň vše ukončit ve chvíli, kdy by měl být kdokoli ohrožen.

Jak ovšem nejspíše již sami velmi dobře víte, vše dobře dopadlo. Byť Lelouch měl být po zveřejnění snímku zatčen a nakrátko i uvězněn. To je však nejspíše jen malá daň za nesmrtelnost. Krátký film se totiž dočkal neskutečné popularity a letos dokonce i remaku. Ten natočil sám Lelouch, ovšem na nový příval ovací nejspíše může zapomenout. Snímek Le Grand Rendez-vous neboli Velké rande totiž působí tak vyumělkovaně a nudně, že na něj nejspíše budou chtít co nejdříve zapomenout i všichni zúčastnění.

Než se ovšem dostaneme k podrobnostem, musíme se ještě na moment vrátit k originálu. Ten Lelouch natočil za pomoci kamery umístěné na nárazníku Mercedesu 450SEL 6.9, ovšem zároveň jej doplnil zvukem Ferrari 275 GTB. A právě díky tomu si řada lidí spojuje snímek spíše se vzpínajícím se koníkem než s třícípou hvězdou. Byla to tedy nakonec právě maranellská automobilka, která zažehla úvodní jiskru pro remake, a to v důsledku zrušení letošní Velké ceny Monaka.

Právě do tohoto knížectví byl nakonec děj přesunut, přičemž zatímco původní snímek provází stále řada tajemství, zde je naprosto jasné, kdo řídí. Ferrari chtělo zviditelnit nejen svůj hybridní model SF90 Stradale, ale také svou hvězdu Charlese Leclerca. Ten se prohnal uzavřenou tratí, aby následně nabral monackého prince Alberta II., krátce jej svezl a poté dopravil na stejné místo, kde jej i vyzvedl. Zde pak na oba muže čekala květinářka, jež princi zapózovala a předala kytici.

Ferrari pro natáčení mělo k dispozici jednoho z nejrychlejších řidičů světa a navíc uzavřenou trať, tvůrcům nového rande se nepodařilo vykřesat ze snímku byť jen sekundu napětí. Daleko spíše se budete nudit, a když do děje ještě vstoupí roušky jako důsledek koronaviru, nejspíše video vypnete a vrátíte se raději k originálu.

Suma sumárum zde máme těžce zmařenou příležitost, která vlastně jen mapuje šílenou korektnost dnešní doby. Snímek, ke kterému se nejspíše i v Maranellu budou vracet pouze ve chvílích, kdy to bude nařízeno. A teď nás prosím omluvte, originál nás natolik nažhavil, že si jej jdeme pustit ještě jednou.

Snahu o maximální politickou korektnost jen dokumentují snímky z natáčení, z nichž je patrné, že vše šlo udělat bez roušek

Zdroj: Ferrari

Petr Prokopec