Autoforum

/

Foto: Porsche

Znalý automobilista si dnes může ve snaze o pozitivní pohled říkat, že elektromobily a dobíjecí hybridy sice produkci emisí CO2 nesníží, ale aspoň je tu snaha o zefektivnění výroby. I ta je ale plná přetvářky, jak ukazuje poslední krok Porsche.

Jedním z nejlepších vtipů, který jsem za poslední léta slyšel, je touha Formule 1 dosáhnout již v roce 2030 uhlíkové neutrality. Nejde nicméně o vtip záměrný. Šampionát má totiž zezelenat zejména s pomocí syntetického paliva, které bude tankováno do monopostů. Ty ale mají kontě řádově jen promile veškerých emisí, jenž jsou s královskou motoristickou disciplínou spojené. Však jde o banalitu, okolo 20 aut najede asi 20krát do roka něco přes 300 km, to je plivnutí do rybníka, intenzivněji používaná flotila obyčejných aut menší firmy představuje větší zátěž. Z onoho zbytku pak největší kus koláče ukusuje doprava, neboť mezi kontinenty se jinak než letecky přepravit nedá. A to platí jak o týmech, tak o fanoušcích.

V tomto ohledu nicméně činovníci oznámili jen tolik, že týmy do budoucna přestanou používat Boeingy 747 a místo nich přesedlají na model 777, který je celkově efektivnější. Je ale bezemisní? To ani náhodou. Jak ale tedy následně může být bezemisní šampionát? Stačí si jen lehce pohrát s některými čísly a je hotovo. Ostatně v branži to začíná být běžná praxe, jíž momentálně potvrdilo i Porsche. Automobilka z Zuffenhausenu se totiž nově pochlubila tím, že od roku 2026 bude na výrobu svých aut částečně používat „zelenou ocel”.

Co přesně je tím míněno? Jak správně předpokládáte, nejde o kus kovu nabarvený v odstínu trávy. Místo toho se Porsche spojilo se švédským start-upem H2 Green Steel, který při tavení oceli na určitou teplotu využívá elektřinu vyrobenou z vodíku místo obvyklého uhlí. Dle Porsche tím dojde na redukci emisí o 95 procent. Zní to pěkně, má to však hromadu „ale”.

Automobilka jednak dodala, že výrobní možnosti jsou v tomto případě omezené a nebude používat víc než 35 tisíc tun takové oceli za rok. Celkově jí zuffenhausenští potřebují 220 tisíc tun ročně, 195 tun tedy bude dále zpracováváno s pomocí uhlí. Produkce oceli je totiž extrémně energeticky náročná.

Úplně zelené tedy vozy tohoto výrobce zdaleka nebudou, o to ale nakonec ani nejde - lepší něco než nic, že? Především třeba dodat, že sama zvolená cesta je kontroverzní, ostatně skutečně „zelená” by výroba oceli tuto cestou nebyla ani tehdy, kdyby ta vznikala úplně všechna. Je totiž třeba si uvědomit, že vodík nikdo odnikud netěží, musíte ho vyrobit. A ten vzniká s pomocí elektřiny, která nikdy nepřijde na svět zcela bezemisně. Starat se o to bude určitý energetický mix, ale i kdyby ne, emise generuje i využívání pouze obnovitelných zdrojů. Třeba větrné turbíny jednu kilowatthodinu vyrobí při produkci 11 gramů CO2, zatímco s fotovoltaikou je spojeno dokonce 44 gramů.

Nikdo ale nikdy nezjistí, z jaké elektřiny byl onen vodík reálně vyroben, jde pouze o papírové vynulování emisí spojených s energií vzniklých pro opětovnou výrobu elektřinu z vodíku, která beztak mohla být vyprodukována z té samé elektřiny. Je to zkrátka obdobná manipulace jako u elektromobilů a dobíjecích hybridů - elektřina podle politiků vzniká ze vzduchu, její spotřebovávání znamená nulové emise a nazdar, elektromobily jsou na papíře dokonale ekologické, i když reálně nejsou. Tady podle všeho vzniká vodík ze vzduchu, takže taky nazdar.

Znovu je tak třeba říci, že skutečné řešení začíná a končí u realistického přístupu k věci. Přetvářka pouze předstírající efektivitu ve skutečnosti stav věcí jen zhorší. To je ovšem hrob, na kterém jsme plakali nejednou. A bohužel bez úspěchu.

Zdroj: Porsche

Petr Prokopec