Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Míra pokrytectví manažerů některých automobilových firem jako by neznala mezí a evidentně se hodí při všech příležitostech. Něco jiného dělat a říkat je dnes očividně možné vždy a všude.

Není to ani 14 dnů, co jsme museli dát najevo naše rozčarování nad jednáním současného šéfa Škody. Blíže neinformovanému člověku se v tuto chvíli může zdát tím „správným týpkem”, který léta jen neochotně přizpůsoboval vedení firmy politickým požadavkům, a nyní, kdy už se ukazují být dokonale neschůdné, se konečně ozval, že je nutné dělat věci jinak. Jenže tak to není.

Klaus Zellmer nikdy ničemu reálně neodporoval, naopak politické cíle přijal za své a firmu tlačil stejným směrem dokonce víc, než by musel. A byl velmi agresivní v potírání kritických ohlasů právě na to uvnitř i vně firmy. Když zjistil, jak nepopulární a potenciálně sebedestruktivní to je, začal navenek vystupovat jinak, bylo by ale omylem si myslet, že své uvažování reálně změnil. Naopak těmi, kteří celou dobu zůstávají konzistentně v opozici k plánování neplánovatelného, je dál velmi agresivní a uvnitř společnosti ve skutečnosti nic podstatného nezměnil.

Je to hra přes hru, kdy v podstatě nemáte šanci poznat, jaká je skutečnost a co jsou jen slova - jednou to může být v souladu, jednou ne, jednou tak a jednou onak, co se zrovna hodí. My to víme jen díky tomu, že jsme sami součástí této mašinérie a nezávisle na sobě nás o tom informují několikeré dlouholeté zdroje zevnitř firmy, které se tuto éru snaží přežít. Takové řízení firmy nám přijde tristní, pod jejíž tíhou v podstatě nikdo neví, kde mu hlava stojí. Dnes je ale z nějakého důvodu v módě.

V případě Volkswagenu a Audi nemáme až tak přesné informace, ale i v tomto případě máme dostatečně dobře ověřené, že oba kolegové Klause Z. jsou z velmi podobného těsta. Přinejmenším Thomas Schäfer z Volkswagenu, nakonec Zellmerův předchůdce ve vedení Škody, který nedělal nic podstatně jinak, působí jako „brother from a different mother”, jak by řekli Američané. Je to jako by dvě matky zplodily dva sourozence, kteří jsou schopní stejné míry pokrytectví. A Gernot Dollner, který vede Audi? Že říká klidně i úplně protichůdné věci klidně pár dnů po sobě, je zřejmé i z jeho zcela veřejných vyjádření. Pak se divme, že se pod takovým vedením koncern VW potýká s takovými problémy.

Naopak se vůbec nedivíme tomu, o čem s odvoláním na své jistě lepší zdroje, než máme uvnitř Audi a VW my (přece jen je to domácí médium, jako my jsme v případě škodovky), informuje německý Handelsblatt. Ten říká, že obě značky, i když se navenek dál tváří, že v rámci svého „plnění plánů nejméně na 110 procent” dál hlásají, že se spalovacími auty skončí k roku 2033, interně takové plány odpískaly.

A vskutku, navenek se nezměnilo nic. Tisková oddělení obou značek jsme s koncem týdne oslovili s dotazem, zda se něco na deklarovaných plánech změnilo, odpověď ale byla negativní. Zdroje Handelsblattu přesto uvádí, že původní plány padly, a VW i Audi nyní počítají s tím, že modely se spalovacími motory budou i v Evropě vyrábět bez jakéhokoli koncového data. Zejména menší a levnější modely obou značek mají být dále vyvíjeny v nezměněné podobě, neboť ve firmách „panují vnitřní obavy kvůli pomalému pokroku v elektromobilitě”.

Podle zdroje kolegů v Audi budou další konkrétní rozhodnutí záviset na politickém vývoji, jako jsou německé volby naplánované na příští týden, a případných změnách plánů EU. Tak či onak mají být spalovací modely dále vyvíjeny a modernizovány s cílem prodávat je i v příští dekádě v konstrukčně nezměněné podobě. Audi prý v současné době zkoumá možnost zpružnění výroby po roce 2033 se zaměřením na nákladovou efektivitu závodů v Ingolstadtu a Neckarsulmu. A analýzy už měly vedení ukázat, že půjde o efektivnější řešení, než vedení původně očekávalo.

Jeden ze zasvěcených řekl Handelsblattu dokonce to, že dnes už by u Audi znovu stejně nesmyslný cíl „do kamene znovu netesalo”. Možná ještě výmluvnější je ale reakce též citovaného, vysoce postaveného manažera Porsche, které už ani nepředstírá, že by o čistě elektrickou budoucnost usilovalo, a naopak otevřeně míří zpět k vnitřnímu spalování: „Důležité je tady a teď, ne to, co se stane v roce 2030 nebo 2035,” uvedl. Plánovat už se očividně nedá nic.

A tohle jsou opravdu výmluvná slova i v širším kontextu. Velké firmy - a ty automobilové obzvlášť - pochopitelně rády plánují dlouho dopředu a po politických nařízeních kdečeho obvykle touží v podstatě právě proto. Mají pocit, že když se něco dlouho dopředu naplánuje, pomůže to vnitřní efektivitě jejich fungování. Obecně je to pochopitelné, racionální, lidem jako Zellmer, Schäfer, Döllner a spoustě dalších ale jaksi uniklo, že svou pozornost upínají k plánování neplánovatelného. Že prostě nemohou na politicích nechat, aby řekli, že zítra bude pršet. Protože nebude, tedy přesněji: Může, ale nemusí, což je vlastně ještě horší.

Kdyby tuhle hloupost neudělali, mohli mít jistotu aspoň toho, že mohou plánovat budoucnost v tom směru, že když vytvoří to nejlepší možné technické řešení, které funguje ekonomicky efektivně, na trhu uspějí, protože po něm lidé budou toužit. To jediné se dá plánovat. Nyní se ale dostali do situace, kdy nemohou plánovat vůbec nic - na nesmyslné politické plány spoleh není, protože jdou „proti přírodě” a mohou být kdykoli zrušeny. A na ty smysluplné racionální také ne, protože se může ukázat, že nejlepší možné řešení bude prostě zakázáno prodávat. Všechny cesty najednou mohou být špatné, všechny plány mohou být zkázonosné.

Proto ona reakce manažera Porsche, kterou si lze přeložit takto: Neplánujeme už vlastně nic, protože nemáme jak vědět, co bude zítra. Tohle je EU vzor 2025, zdroj chaosu a dál už vůbec ničeho. Z pohledu všemožných „Schäferů” se k tomu dá říci jen churchillovské: Automobilky si svého času mohly vybrat mezi ostudou (kapitulací před tlakem EU na nabízení trhem zřetelně nevyžádaných elektromobilů) a válkou (boji s EU proti takovým nařízením). Zvolily si ostudu, ale nakonec stejně budou mít válku, neboť před realitou neutečou a budou se muset vrátit k racionálnímu fungování. Bylo to dokonale vyzpytatelné a dnešním problémům se dalo předejít. To by ale ve vedení automobilek museli sedět jiní lidé než pokrytci první kategorie.

Zdroje: Handelsblatt, Volkswagen, Audi, Autoforum.cz

Petr Miler