Autoforum

/

Foto: Deutsche Energie-Agentur, CC0 Public Domain

Auta musí být u našich západních sousedů opatřena podobnými nálepkami jako třeba pračky nebo ledničky. Nově mají být transparentnější, pravdou ale je, že celou pravdu o provozní efektivitě těchto aut dál neříkají.

Energetické štítky nejspíš znáte, už hezkých pár let se objevují na televizorech, pračkách, troubách a dalších zařízeních, jimiž si běžně vybavujeme domácnost. Dané informace slouží k tomu, abychom si poměrně rychle udělali obrázek o energetické náročnosti těchto spotřebičů. Německo je už v roce 2011 zavedlo i pro auta, tehdy však ještě byl v platnosti systém měření spotřeby NEDC. Udávaná data tedy neodpovídala realitě ani v nejmenším a za víc než dekádu nebyla přepracována.

Systém štítkování byl kritizován již od počátku, a to prakticky kýmkoli, kdo s ním přišel do kontaktu. Nikoli jen proto, že vycházel z metodiky měření odtržené od reality, ale i proto, že byl postaven okolo hmotnosti aut v tom nejhorším smyslu těchto slov - tu vysokou promíjel. V důsledku toho tedy třeba velká SUV vycházela jako auta k životnímu prostředí nejvíce ohleduplná, zatímco malé hatchbacky byly považovány za největší zlo pod sluncem, relativně vzato. Systém umožnil, aby při třeba dvakrát vyšší hmotnosti produkovaly dvakrát tolik emisí.

Německá vláda proto začala pracovat na změně, která již začala částečně platit - dle nového systému založeného na metodice WLTP se prodejci musí řídit od 23. února. Aby si ale vše sedlo, bylo zvoleno přechodné období. I to ale pozvolna končí, neboť od zítra, tedy od 1. května se již bude vyžadováno, aby veškerá auta v showroomech, parkovištích i skladech již byla označena novými štítky. Informace z nich se pak musí objevit také na webu prodejce. A od 1. srpna budou také součástí veškeré inzerce.

Politici od nového systému očekávají mnohem větší transparentnost a soulad se skutečným světem. Nicméně když se podíváme na tabulku s emisními třídami, je vlastně zcela jasné, jakým směrem tu fouká vítr. Německá vláda totiž znovu zkouší ovlivnit realitu ve prospěch elektromobilů. U nich totiž samozřejmě není brán v potaz celkový životní cyklus, nýbrž pouze samotný provoz. Z pohledu zákazníka je to vlastně v pořádku, z pohledu životního prostředí pochopitelně nikoli.

Do výsledného hodnocení tedy nejsou započítány emise z výroby, která je u elektromobilů neskutečně energeticky náročná, vozy s bateriovým pohonem se tedy nadále budou moci chlubit zelenou třídou A, která automobilům přisuzuje nulové CO2. V případě třídy B je pak maximem 95 gramů, u „céčka“ máme 96 až 115 gramů, u „déčka“ 116 až 135 gramů, u „éčka“ je to 136 až 155 gramů, u „efka“ 156 až 175 gramů a u „géčka“ se jedná o 176 a více gramů na kilometr.

Veškeré výdaje spojené s novou legislativou lze tak brát jako zcela zbytečné, jakkoli je třeba připustit, že trochu větší průhlednost nová metodika přinese. V případě takových plug-in hybridů se totiž kupříkladu na štítcích má objevit spotřeba s nabitou a vybitou baterií. U elektromobilů pro změnu bude třeba uvádět spotřebu elektřiny v centru města, na jeho okraji, na okreskách i na dálnicích. Pro každý druh pohonu byl přitom jako orientační určen roční nájezd 15 000 km. Zrovna při takovém nájezdu se ale v rukou prvního majitele elektromobil nemusí stát ekologicky efektivním nikdy.

Zdroj: ADAC

Petr Prokopec