Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Když sám šéf VW loni mluvil o tom, že firma je zralá na bankrot, pomýšlel na dobrovolnou reorganizaci. Tohle ale není dobrovolné a už vůbec to není reorganizace, VW v nejlepším případě přijde o miliardy.

Způsobilo velké haló, když šéf Volkswagen Group loni zaskočeným zaměstnancům oznámil, že celý koncern je zralý na bankrot. Bylo to nejspíš prohlášení z ranku „motivačních nadsázek”, kterým pochopitelně nenaznačoval, že by firmu raději zavřel a zlikvidoval, mluvil o tom, že se dostala do tak spletité situace, že efektivním řešením jejích problémů by byl řízení bankrot a následná reorganizace.

Pochopitelně se nic takového nestalo, byla by to zejména v evropských podmínkách obrovská rána pro další důvěryhodnost firmy, která by jí mohla víc uškodit než pomoci. Automobilka tedy se svým nevalným ekonomickým stavem bojuje jinými prostředky, nakonec se ale s vyhlášením bankrotu musí smířit. A to i když dokonce aktivně bojovala proti jeho vyhlášení.

Může to takto řečené znít krutě, v automobilovém světě ale nejde o nic zas tak zvláštního. Zejména v angloamerickém světě je reorganizace v rámci zákonů o úpadku vnímaná konstruktivněji než u nás a třeba takový Aston Martin za svou historii zbankrotoval dokonce sedmkrát. Svými bankroty si prošly i slavné značky jako Rolls-Royce nebo Bentley a v takových USA v historii aspoň jednou zbankrotovaly úplně všechny velké automobilové firmy krom Fordu a Tesly.

Také VW tomuto riziku několikrát ve své historii čelil, nepodařilo se nám ale najít jediný případ reálně vyhlášeného bankrotu nejen samotné mateřské firmy ve své mateřské zemi, ale ani případ případ bankrotu automobilky samé či nad jejími dceřinými firmami na libovolném trhu světa. VW zkrátka nikde nepoložily ani jeho krize na přelomu 60. a 70. let, nestalo se to ani na přelomu 80. a 90. a nepostarala se o to ani Dieselgate v druhé polovině minulé dekády. Ze všeho se Němci nějak vyhrabali, teď nad nimi ale bankrot vyhlášen byl. A vrátit už to nepůjde, jakkoli cest k řešení je otevřených víc.

Přímo nad samotným VW byl soudem vyhlášen bankrot v Rusku, a to na popud jednoho z velkých neuspokojených věřitelů. Je pochopitelně na místě se ptát, jak moc lze v současné situaci největší země světa a vzájemné animozity mezi ní a většinou zemí EU, brát takové rozhodnutí jako nestranné, není to ale žádná legrace ani nic jiného, nad čím by VW mohl mávnout rukou Situaci rozebírá Forbes, který uvádí, že VW se proti takovému výsledku aktivně bránil u Moskevského rozhodčího soudu. Ale neuspěl a svým závazkům neunikne.

Abychom páteční rozhodnutí konečné instance v této věci pochopili, musíme si trochu rozkrýt to, co mu předcházelo. U soudu se vyhlášení bankrotu samotného Volkswagen AG (tedy skutečně německé mateřské firmy) dožadovala společnost JSC Kameya, která odkoupila pohledávku automobilky NAZ (dříve GAZ), která s VW v Rusku spolupracovala na výrobě aut značky Volkswagen a Škoda. Snad se ani nedá říct, že by se obě firmy nerozešly v dobrém, podle VW se rozejít musely kvůli sankcím uvaleným na Rusko.

GAZ resp. NAZ to ale nedojalo a na lokální filiálce VW (entitě zvané Volkswagen Group Rus) se domáhal 16,9 miliardy rublů (4,2 miliardy Kč) jako náhradu škody a ušlého zisku způsobeného náhlým ukončením spolupráce postavené právě kolem montáž Škod a VW v Ruské federaci. Soud rozhodl ve prospěch NAZu, který se pohledávky mohl domáhat skrze Volkswagen Group Rus, tato společnost se ale stala prakticky prázdnou schránkou, když se záhy po zavření místní fabriky zbavila svých lokálních aktiv.

NAZ zjevně nevěřil, že by něco z nárokovaných peněz vymohl, a tak raději pohledávku prodal za mrzkých 120 milionů rublů (asi 30 milionů Kč) právě Kameye. A ta se rozhodla soudní cestou domáhat těchto peněz přímo na Volkswagen AG, který ruskou filiálku stoprocentně vlastnil. Podle Kameyi Němci účelově vyprázdnili Volkswagen Group Rus, aby nemuseli platit své závazky, přímo automobilka si ale v Rusku dál ponechala část svých aktiv, skrze která chtěla Kameya svou pohledávku uspokojit. Požadovala tedy vyhlášení bankrotu Volkswagen AG kvůli neplnění závazků a následné rozprodání jeho lokálních aktiv v konkurzním řízení až do výše oné pohledávky.

Právní zástupci VW usilovali o to, aby žádost věřitele byla ponechána bez projednání, neboť podle ní neexistují důvody pro zahájení místního řízení o bankrotu a následný konkurz. Firma dnes podle právníků Nnnemá žádné užší vazby na Ruskou federaci a v zemi působila jen skrze zmíněnou dceřinou společnost Volkswagen Group Rus. Pokud by pak řízení mělo pokračovat, VW žádal o odročení kvůli získání času na dodání dalších dokumentů.

Kameya ale proti těmto návrhům VW vznesla námitky s tím, že dluhy na místní filiálce nebylo a dál není možné fakticky vymáhat a vidí důvody pro vyhlášení sekundárního místního bankrotu německého dlužníka za účelem vymáhání jeho zbývajících pohledávek skrze ˇjeho aktiva vlastně v Rusku. Kameya doložila, že přímo VW AG v Rusku dál drží duševní vlastnictví, nemovitý majetek a další aktiva, na kterých se lze uspokojit.

Návrh VW na neprojednání věci byl rychle zamítnut. Následovala hodinová přestávka a další jedenapůlhodinové jednání, po němž soud rozhodl pro VW velmi nepříznivý verdikt. VW v Rusku poslal do bankrotu s tím, že ruská aktiva koncernu budou zahrnuta do případné konkurzní podstaty a prodána v dražbě za účelem uhrazení dluhů.

Pro bezprostřední fungování samotného VW to pochopitelně neznamená nic, nepříjemnost to ale je. Koncern zjevně v Rusku má o co přijít - jinak by se u soudu ani nebránil - a po tomto verdiktu o to tak či onak přijde. Buď tedy vezme 4,2 miliardy korun a zaplatí je Kameye (pokud se s ní domluví na jiné částce, jeho manévrovací prostor je ale omezený), nebo jeho ruský majetek bude zabaven a prodán. A jde-li také o duševní vlastnictví, znamenalo by to ve výsledku něčí velmi legální možnost prodávat přinejmenším v Rusku auta, jejichž design či technická řešení jsou jinak patentově chráněné ve prospěch automobilky.

Předpokládáme tedy, že firma zaplatí. A pro její fungování to bude další, třebaže ne fatální rána - odchod z Ruska ji už tak stál mnoho, teď ji bude bez pochyby stát ještě víc.

Zdroje: Forbes, Interfax

Petr Miler