Autoforum

/

Foto: Scania

O nedostatku řidičů náklaďáků se hovoří už nějaký ten pátek a obvykle je dáván do souvislosti s koronavirem. Nebudeme říkat, že to není faktor, v USA by ale žádný problém neexistoval, nebýt poněkud příliš horlivých úředníků.

O nedostatek řidičů kamionů, který trápí řadu světových zemí, jsme se v minulosti už párkrát otřeli. Obvykle je dáván do souvislosti s koronavirovou pandemií, kdy chvíli nebylo co převážet. Řidiči tak byli propuštěni či sami odešli a našli si jinou práci. Když se pak věci vrátily do normálu, někteří šoféři raději zůstali u jiných zaměstnání, kterým přišli na chuť. To dává smysl, přinejmenším v USA ale situace není takto jednoduchá.

Řidiči totiž chyběli už dříve, v roce 2019 se ve Spojených státech mluvilo o 60 tisících lidech. S příchodem koronaviru se tento problém „jen” umocnil, aktuálně má profíků v řadách spedičních firem chybět okolo 80 tisíc. A pokud se nic nestane, má v roce 2030 jít dokonce o 160 tisíc řidičů, to je ale poněkud divoký předpoklad.

Zůstaneme tedy u současného stavu, který je problematický sám o sobě. Jeho důvodů je více, přičemž krom zmíněné pandemie jde i o zvyšující se ceny pohonných hmot, které tlačí na cenu služby a dělají z tohoto řemesla méně atraktivní povolání. My se dnes ale budeme věnovat hlavně třetímu problému, o kterém se dosud vůbec nemluvilo. A o to překvapivější je.

Za nedostatkem řidičů totiž stojí i marihuana. Ta je legální v 19 amerických státech a její lékařské využití je povoleno hned ve 37. Nicméně na federální úrovni je zakázána. A politiku nulové tolerance v souladu s tím vyznává i ministerstvo dopravy. Dle jeho úředníků jde totiž o ilegální drogu, ke které se staví stejně jako ke kokainu či heroinu. Mezi tzv. měkkými a tvrdými drogami jsou sice obecně uznávané rozdíly, úředníci amerického ministerstva dopravy to ale vidí jinak. A začali být horlivější než kdy dříve.

Právě to je klíčovým novým důvodem, proč se branže potýká s nedostatkem řidičů. Ti totiž musí v případě touhy po licenci projít vstupním zdravotním testem, který se následně může kdykoli opakovat. Problémem marihuany však je, že v těle zůstává neskutečně dlouho, neboť se váže na tuky. Test z vás tedy může udělat „feťáka“ i měsíce poté, co jste si zakouřili. A pokud úředníci někoho takového odhalí, zanesou jej na černou listinu, kde zůstává po dobu 5 let.

K 1. dubnu letošního roku tak na ní bylo 89 650 profesionálních řidičů, tedy ještě více, než kolik jich momentálně ve službě chybí. A jen za první tři měsíce jich přibylo dalších 10 276, zatímco loni ve stejném období šlo pouze o 7 750 osob. Znamená to tedy, že jde o stále četnější problém v době, kdy se to vůbec nehodí. A přestože řidiči ve spoustě států nic špatného nedělají, když si dají jointa po práci, federální úřady to nezajímá.

Neberte to jako podporu užívání drog za volantem, to vůbec, řidič má podle nás být naprosto fit a soustředěný. Drogy jsou tak pro nás stejně problematické jako alkohol, únava nebo věnování pozornosti mobilu či bůh ví čemu. V případě „trávy“ dochází na zkreslení úsudku, zpomalení reakcí a podobně, nelze to tolerovat, u profíků tuplem. Ale jaký má smysl vyřazovat na 5 let ze služby spolehlivého řidiče, který si před mnoha týdny legálně zakouřil na dovolené? To prostě nedává smysl.

Zdroj: KPLC News

Petr Prokopec