Autoforum

/

Foto: BMW

Čerstvé výsledky studie Deloitte ukazují, jak zabednění jsou ti, kteří stále věří v čistě elektrickou budoucnost aut během pár let. Preference zákazníků se po prvních zkušenostech obrací úplně opačným směrem a výsledky nejsou ani zdaleka těsné, dokonce ani v Číně.

Když jsme včera psali o tom, jak odtržení od reality jsou volitelé evropského Auta roku, když na začátku roku 2026 vybírají vítěze v podstatě jen z elektrických aut jakéhokoli typu, protože to „někdo” chce, zatímco nálady spotřebitelů jsou už úplně někde jinde, vzbudilo to nepřekvapivé reakce. „Pachatelé dobra” to pochopitelně označili za naše odtržení od reality, za zbožné přání, v nejlepším případě za mylný dojem.

Bohužel pro ně jsou to oni, kdo se mýlí.

I pokud pominu klíčový kontakt s širokými skupinami zákazníků, jejichž smýšlení se zřetelně nejčastěji změnilo z opatrné skepse ve skepsi zcela otevřenou a těžko překonatelnou, jsou tu fakta, která nelze „okecat”. Nejvýmluvnější jsou prodejní statistiky, však si jen uvědomte, kolik nových elektrických modelů přichází na trh, o kolik jich bylo loni v prodeji víc než předloni, jaká jim byla věnována pozornost, kolik na nich bylo utraceno na reklamách, kolika nových či zachovaných umělých podpor se dočkala atd. atd. A kolik bylo současně naházeno klacků pod nohy všemu jinému včetně toho, že skutečně nová spalovací auta prakticky nevznikají.

A pak co? Pak nic. V Česku se v prosinci podle dat SDA prodalo 5,63 procenta elektromobilů, v listopadu 5,36 %, v říjnu 5,43 %. Je to strašně málo, ale - nejkomičtěji - jde ve všech případech o nižší tržní podíl než o rok dřív. V normálním světě je to vzhledem k výše zmíněnému obrazem ohromného fiaska a odvratu, neboť za zachování dříve normálního stavu (žádné nové elektrické modely místo spalovacích, nová spalovací auta, žádné umělé podpory atp.) by taková auta nekupoval prakticky nikdo.

Můžete namítnout, že jinde je situace jiná, ale čím to je? Obvykle jen tím, že onoho ohýbání trhu přibývá, že jsou uměle zdražovány benzin a nafta, že přichází nové daňové úlevy na jedno a zátěže na druhé a další podobné věci. Smažte je a situace nebude jiná. Však se podívejte do USA, tam stačilo zaříznout federální dotace (spousta jiných zůstala) a odstranit absurdní pokuty za nadlimitní spotřebu prodávaných flotil, přičemž limit byl uměle nastaven tak, aby jej šlo jen na oko splnit prodejem elektroaut, a rázem se prodeje propadají o desítky procent z roku na rok. I takové BMW, které elektromobily až tak nebaští, netlačí a zdálo se s nimi být docela přirozeně úspěšné, najednou v USA přišlo na konci roku (Q4) skoro o polovinu elektrických prodejů (-45,5 %), za celý rok to bylo -16,7 %. A za čtvrtý kvartál šlo o -10,5 % celosvětově.

Je to zkrátka aktuální trend, který se navíc hned tak nezmění, spíš naopak. Velmi názorně to ukazuje Global Automotive Consumer Study pro dok 2026 od společnosti Deloitte, čerstvě vydaný dokument platný k letošnímu lednu, který zkoumal různé aspekty v postojích zákazníků aut k tomu či onomu napříč světem. Jsou tu USA za Ameriku, Německo a Velká Británie za Evropu, Čína, Indie a jihovýchod Asie za kontinentální Asii, nechybí Japonsko, Jižní Korea... Není tu světově významný automobilový region, který by nebyl zastoupen. A výsledky zkoumaných aspektů jsou tristní hlavně znovu pro elektrická auta.

Na otázku ohledně preferencí pohonu dalšího koupeného auta odpovídá celý svět velmi podobně, jsou to vždy naprosto dominantně spalovací pohony. Ať už jde o čistě spalovací jednotky (vždy největší podíl) nebo pohony spoléhající primárně na benziny či diesely, berou bank, bez jakýkoli debat. Například ve zmiňovaných USA počítá se spalovacím motorem pod kapotou svého příštího auta (spalováky + hybridy + dobíjecí hybridy) 87 % lidí! Elektrický pohon láká 7 %.

Říkáte si Amíci, pytlíci, co je nám po nich? Situace není dramaticky odlišná od zbytku světa, ani v Číně nevyhlíží elektromotor jako jedinou věc pod kapotou svého příštího auta víc než 20 % lidí. A všude jinde je to míň - Německo 16 %, Velká Británie 11, Jižní Korea 11, Indie 10 Japonsko 5, pět! Nebudeme říkat, že třeba 16 procent je malá část trhu, není, ale pokud si někdo chce na základě těchto vyhlídek malovat pouze elektrickou budoucnost nebo při volbě auta roku ignorovat všechno krom elektromobilů, je prostě mimo realitu. Mimo realitu.

A pokud si elektrooptimisté říkají něco jako: „Však oni pochopí!” kontrujeme: Oni už pochopili. Deloitte podtrhuje, že trend se jasně obrátil, a tak zatímco mezi roky 2018 a 2022 spotřebitelé naznačovali o odklon od spalovacích motorů a společnost předpokládala další růst zájmu, aktuální zjištění vykreslují zcela jiný obraz. A jsou to typicky negativní zkušenosti samotných uživatelů vykreslené do detailu jinými studiemi, které se o to starají. Tím se nám jeden kruh také uzavírá - neříkali jsme, že „házet po lidech” produkt, který zjevně nedospěl do fáze, kdy byl konkurenceschopný vedle toho, co už lidé znají, je nejenže neprospěšné, ale dokonce kontraproduktivní? Však první dojem dvakrát neuděláš...

Podívejte se ale sami níže na klíčové výňatky z aktuální studie Deloittu, které ukazují nejen zmíněné, ale také to, že pokud už někdo elektromobil chce, touží hlavně po levnějším provozu (který typicky nedostává už kvůli ztrátě hodnoty těchto aut), odrazují vysoké ceny veřejného dobíjení, malý dojezd, dlouhé dobíjení, chování v zimě, poměr ceny navíc oproti hodnotě navíc, ceny nových baterií... Jsou to známé a časem osvědčené písně. A nejsou to mýty, jak někteří s oblibou tvrdí, jsou fakta a reálné zkušenosti,

Další zjištěná data řeší jiné věci a znovu ukazují, že jsou to automobilky, kdo je „mimo”, když dělají něco, co vám nesedí, a vy si sami říkáte, že asi jiní lidé smýšlí jinak. Ne dominantně - zejména v Evropě je málokdo zvědavý na věci jako softwarové možnosti auta, online prodej vozů přímo automobilkou nebo placená vylepšení na dálku. Dominantní pozitivní faktory kolem výběru dalšího auta se pořád točí kolem fyzického kontaktu při výběru, „hardwarových” schopností, dobré ceny a kvalitního servisu.

Tady žádná revoluce nenastala a všechno směřující k opaku jsou zjevně jen řeči a dojmy, tak proč se tím tolik lidí pokouší řídit? Žijeme ve skutečně zvláštní době, je čas přestat ignorovat zákazníky a znovu primárně vycházet vstříc jejich přáním a představám - nejsou vůbec nečitelné...

Zdroje: Deloitte, SDA

Petr Miler