Autoforum

/

Foto: Continental

Jak dlouho se ještě hodlá EU tvářit, že svými kroky podporuje konkurenceschopnost Evropy a vede ji ke světlým zítřkům? Evropský automobilový průmysl se rozkládá před očima pod tíhou uměle zdražených vstupů a nespočtu regulací, na poplach už bije i společnost Deloitte.

Evropská unie se tento týden rozhodla „ustoupit” automobilovému průmyslu. Kdybychom ale měli použít adekvátní počet uvozovek, je jich rázem plná stránka. Došlo tedy na kosmetické změny strategie, kdy v plánu bez velkých změn zůstávají zničující průběžné cíle přerozdělovacích mechanismů a dokonce i nařizování elektrických aut velkým firmám. Brusel uhnul jen v tom, že už nepožaduje 100procentní eliminaci emisí CO2 k roku 2035, nýbrž... „jen”... 90procentní.

Už to je hořce směšné, pořád by to ale bylo k něčemu, kdyby i těch zbývajících 10 procent nemuselo být vykompenzováno za pomoci jiných „zelených” vstupů, které navíc musí pocházet z Evropy. Připomíná to situaci, když už dusícímu se oběšenci přivážete k tělu pár heliových balónků - každá úleva dobrá, že, ale udusíte se stejně, nanejvýš o něco později. Tohle není řešení ničeho.

EU tedy i nadále zůstává na cestě do pekel, aniž by cokoli byť jen mohla vyřešit, neboť místní emise CO2 pocházející z automobilové dopravy mají na těch globálních naprosto zanedbatelný podíl. I veškerá činnost Evropy tvoří asi 5 procent - i kdybychom se zítra všichni spláchli do toalety, svět si toho v tomto ohledu (a kdo ví jestli jinak...) prakticky nevšimne.

Evropa se tak stává ostrůvkem v moři, kde se výroba čehokoli stává jen dražší a dražší, což ji pochopitelně činí globálně nekonkurenceschopnou. A když jste nekonkurenceschopní, neprodáváte. Když neprodáváte, nemusíte vyrábět. A když nemusíte vyrábět, nemusíte existovat ani nikoho zaměstnávat.

Společnost Deloitte tak ve své nové studii citované Focusem varuje před krachem mnoha dodavatelů automobilových firem, kteří nejsou tak velcí jako třeba sám Volkswagen a nemají politickou podporu, aby je někdo tahal z bryndy na účet jiných. Kvůli tomu se prý už teď 20 procent velkých firem a 19 procent malých firem nachází v kritické situaci. Jejich ziskové marže klesly pod 5 procent a jejich dluhy narostl na přinejmenším trojnásobek jejich ročního zisku. Tento vývoj přitom již má své oběti, o ochranu před věřiteli požádaly firmy jako Huber Automotive a MVI Group.

Paradoxní je, že nejde primárně o dodavatele komponentů pro spalovací auta, nýbrž společnosti zaměřené na vývoj softwaru a informačních technologií, které vsadily na rychlý růst elektromobility. Ten ale nikdy nepřišel. Problémy ovšem mají všichni, třeba u dodavatelů sedadel, rámů, náprav, spalovacích motorů a palivových systémů dochází od roku 2023 pouze k 0,2procentnímu růstu. Za tím je hlavně tlak automobilek na co nejvyšší snížení nákladů.

Účty za nařizovanou elektromobilitu jsou enormní, a pokud výrobci vůbec chtějí bateriová auta prodávat, musí je nabídnout za nižší cenu, než jsou jejich skutečné náklady. Značné ztráty si následně kompenzují u spalovacích aut, u kterých došlo na nemalé zdražení. Souběžně s tím jsou ovšem náklady osekávány až na dřeň. Automobilky díky tomu přežívají, ovšem jejich dodavatelé už mají problémy. Tedy až na firmy nabízející třeba asistenční systémy, ty si zatím užívají růstu.

Znovu je třeba poukázat na EU, která povinnými dělá mnohé technologie jako třeba autonomní brzdy či monitoring jízdních pruhů. To ale znovu vede ke zdražování, a tedy nemožnosti širšího publika na nový vůz dosáhnout bez ohledu na pohon. V důsledku toho klesají celkové prodeje, což vede ke korekcím výroby. A čím méně aut bude z montážních aut sjíždět, tím méně lidí budou výrobci i dodavatelé potřebovat.

Hrozí tedy velké propouštění. Dodavatelé automobilek v Evropě zaměstnávají asi 1,7 milionu lidí, z nichž víc jak 300 tisíc nemusí být v dohledné době třeba. A byť je to obrovské číslo, nemusí být přehnané. I pokud pomineme, že jen VW už postupně opouští 35 tisíc lidí, ZF Friedrichshafen dává padáka 14 tisícům zaměstnanců a Bosch dalším 13 tisícům. To je 27 tisíc zaměstnanců jen u dvou dodavatelů, s VW jsme na víc než 60 tisících. A jakmile ti přijdou o práci, spousta z nich si nové auto už nekoupí, protože nebudou mít za co.C

Brusel tak automobilovou branži žene do hluboké spirály propadu. A jakkoliv se na obzoru objevuje jistá spása, byť i tu je třeba dát do uvozovek. Řeč je o Číňanech, kteří Evropu vezmou útokem, a to hned dvojitým. V prvé řadě zde totiž nabídnou levné vozy, které budou těmi jedinými, jež si mnozí budou moci pořídit. Zároveň zde postaví své vlastní továrny či převezmou ty po zkrachovalých výrobcích.

Abyste tohle viděli před sebou, vlastně ani nepotřebujete odborné studie, zcela vám postačí selský rozum. Ve velkých městech se ale říkává, že co je selské, to je špatné. A zjevně ani rozum neprochází. To je pak skutečně těžké, přitom k nápravě stačí málo - přestat ignorovat realitu, přestat vše uměle zdražovat, znovu začít makat na uspokojování reálných potřeb reálných lidí a zbytek přijde. Jsme toho ještě schopni? Doufáme, že ano, bojujeme za to každý den...

Zdroj: Focus

Petr Prokopec