Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Vývoj na trhu s naftovými motory jen ukazuje, jak naivní jsou představy o „velkém přepnutí” na úplně jiný pohon během 8 nebo 13 let. Diesely měly být podle některých dávno mrtvé a zbavily se jich celé třídy i značky aut. Přesto si drží vcelku stabilní podíl.

Je to zvláštní, ale lidstvo se zdá být odsouzeno k tomu, aby se každých pár dekád někdo znovu a znovu pokoušel jej řídit za hranici řiditelného. Historie už tisíckrát ukázala, že jediným udržitelným způsobem fungováním lidské společnosti je model založený na svobodě volby a projevu, přesto se vždy najde někdo, kdo začne mít pocit, že o osudu lidí rozhodne lépe než sami lidé. A když se proti tomu někteří začnou vzpouzet, začne omezovat slyšitelnost jejich nářků, popř. nářky samotné.

Po dekádách života v relativně svobodném světě jsme se znovu začali dostávat pod tlak podobných myšlenek. Jsou citelné v mnoha úrovních našeho života, máme-li se ale držet našeho „kopyta”, patrné jsou i v automobilovém světě. Už v hloubi minulé dekády začal být automobilismus vměstnáván do mantinelů zelené ideologie postavené kolem emisí CO2, která postupně začala favorizovat elektrické pohony. Protože když emise CO2 nevznikají přímo provozem auta, pak jsou přece nulové, že? Tahle mantra zašla až tak daleko, že nyní se - navíc uprostřed bující energetické a hrozící ekonomické krize - zcela vážně bavíme o tom, že budou taková auta výlučně nařízena v určitý moment v budoucnosti.

Je to naprosto absurdní, nelze k tomu být ani v nejmenším tolerantní. Je třeba ponechat prostor vědcům a technikům, aby našli ta nejefektivnější řešení pro budoucnost, jejichž komplexní udržitelnost se pozná jen tak, že se prosadí na trhu definovaném maximálně obecným rámcem pravidel nedovolujícím vznikat věcem zřetelně nebezpečným či škodlivým. Těmi - přes z prstu vycucaná tvrzení některých - spalovací auta nejsou. Však už i Němci zjistili, že emise CO2 elektromobilů jsou už dnes vyšší a budou ještě vyšší než u spalovacích aut. Jaký smysl jejich nařizování, jsou-li navíc podstatně dražší a ještě podstatněji hůře použitelné, v takovém případě má?

Tolik k racionální podstatě této záležitosti, žádné z podobných argumentů ale elektrické mesiáše jistě neodradí. Věc má ovšem ještě druhou stránku - jedna věc je něco nařídit a druhá lidi skutečně přimět se podle toho chovat. A i když vehementně vidíme protestovat málokoho, chovat se iracionálně, v rozporu s vlastními potřebami a představami, to lidem také není vlastní. A tak to nedělají. Současné dění na trhu s naftovými motory (a nakonec i s elektromobily) ukazuje, jak složité bude ohnout realitu v prospěch toho či onoho.

Asociace výrobců aut ACEA zveřejnila data o prodejích jednotlivých typů pohonů aut za uplynulý kvartál a jsou docela pozoruhodné. Za „Q3” bylo v Evropě prodáno asi 2,65 milionu aut, což je přibližně stejně jako za loňský rok, to po dříve zveřejněných informacích nepřekvapí. Podíl elektromobilů ovšem dosáhl (navzdory léta trvající přerozdělovací mašinérii EU na pozadí, nekonečnému množství dotací a dalších podpor na národních úrovních na největších odbytištích kontinentu, masivní preferenci těchto aut ze strany výrobců v době nedostatku komponentů apod.) jen 11,9 procenta, tedy jen o 2,1 procentního bodu více než loni. To je vzhledem ke zmíněným okolnostem velmi malá dynamika naznačující, že slova o přirozené penetraci okolo 2 % a (jakkoli udržitelnými) dotacemi vybuzené okolo 20 % nemusí být nerealistická.

Více nás ale zaujalo něco jiného. Jednak si tedy zmínku zaslouží dokonce klesající podíl plug-in hybridních vozů (z 9 na 8,5 procenta), tedy dalších miláčků euro-unijního přerozdělování a řady dotačních schémat. Nejzajímavější je ale sotva klesající podíl dieselů. Ty měly loni na trhu podíl 17,5 procenta, letos je to 16,5 procent.

Ano, oproti dřívější polovině je to zlomek, propad se ale odehrál v minulých letech a dále zjevně nepokračuje. Stranou nechme, že zatracované diesely jsou stále prodávanější než „všemi milované” elektromobily, podstatné jsou znovu spíše okolnosti. Diesely jsou od roku 2015 neustálým terčem útoků, řada zemí je umělou preferencí jiných řešení učinila prakticky neprodejnými (např. Nizozemsko), řada značek je zcela zatratila (např. Toyota nebo Honda), další už s nimi léta nenabízí jiné modely (např. Volvo), v jakkoli menších autech jsou pak až na drobné výjimky úplně tabu. V podstatě musíte jít aspoň po autě od Škody Octavia výš, abyste nějaký diesel dostali. A bude velmi drahý, protože jejich zatěžování novými a novými anti-emisními systémy ze strany EU znamená další náklady navíc. A v neposlední řadě je letos nafta tak drahá, že se v mnoha autech diesel sotva vyplatí.

Přesto už diesely nikam nemizí, i když se z nich staly v podstatě hlavně motory pro bohatší klientelu velkých sedanů, kombíků a SUV. Ta na ně zjevně nedá dopustit, stačí se podívat třeba na naftové prodeje Audi a Mercedesu v ČR. To jsou značky jasně horující za elektromobilitu co nejdříve, Audi už za 3 roky a 2 měsíce nechce uvést na trh jediný nový model se spalovacím motorem obecně, natož pak dieselem. A Mercedes počítá s tím, že třída E, kterou brzy představí, bude jeho poslední velká spalovací novinka - znovu spalovací, ne jen dieselová. Zrovna ten ale letos prodal v Česku 3 418 dieselů z 5 832 prodaných vozů celkem. A též u Audi mají vysoce nadpoloviční podíl (1 566 z 2 809 aut celkem).

Uvážíme-li, že jde o výsledek skoro 7 let trvající kampaně, ukazuje to, jak složité je změnit preference lidí a nasměrovat je k něčemu, co dříve nechtěli. A to mají diesely velmi solidní alternativu v benzinových motorech - obě řešení mají své výhody a nevýhody, v podstatě ale není problém přejít z jednoho na druhé s menším přizpůsobením, ať už auto používáte pro cokoli, bydlíte kdekoli a vaše sociální postavení se dalece nevyhýbá mezím obvyklosti. Ze spalovacího na elektrický pohon ale tako spousta lidí přejít nemůže - buď s ním vůbec nemůže žít, nebo si jej nemůže dovolit.

Představy o završení nuceného přechodu na něj ze 100 % v dnes zamýšlených termínech jsou zkrátka naprosto naivní. A pokud je někdo bude chtít dotáhnout do konce stůj co stůj, stane se tak jen za cenu extrémních ekonomických škod. Jak vidno, existují data, ze kterých je to jasně patrné, stačí před nimi nezavírat oči...

Zdroje dat: ACEA, SDA

Petr Miler