Autoforum

/

Foto: Porsche

Rapidní úpadek Porsche vstoupí do dějin jako typická ukázka nedozírných následků dlouhodobé ignorace reality. Ostatní by si z toho mohli vzít ponaučení, což se nestane, alespoň samo Porsche ale vstoupilo do fáze, kdy je schopno si připustit tristní stav věcí a řešit ho.

Nespočítali bychom snad ani na prstech rukou poloviny Pražanů, kolikrát jsme varovali automobilky před slepou sázkou na elektrická auta a následky takového rozhodnutí. Tento krok nikdy nedával smysl ekonomicky ani technicky, bylo to rozhodnutí v horším případě ideologické, tedy ve snaze „udělat správnou věc bez ohledu na cokoli”, v tom lepším oportunistické, tedy ve snaze vyhovět nějakým nařízením, příkazům, zákazům, zvýhodněním či penalizacím, které nabízení takových aut přejí, a profitovat z toho.

Ani jedno nemohlo dlouhodobě fungovat. Jednání pod tíhou ideologie skončí dříve nebo později špatně pokaždé, neboť popírá racionalitu a vede ke krokům popírajícím logiku, z nichž některý vás dříve nebo později dožene. A oportunismus bude fungovat také jen dočasně v souladu s tím, kdy takto nastavené podmínky zůstanou zachovány. To někdy může být hodně dlouho v závislosti na tom, jak moc se vzdaluje úředně nařízený stav od toho přirozeného, vnucení pouze elektrických aut všem lidem bez rozdílu v momentě, kdy se přirozená poptávka po nich bude pohybovat - a to je náš odhad - někde mezi 1 a 20 procenty podle konkrétního trhu, je ale příliš velké sousto. A tak to zkrátka nemohlo vyjít.

Neříkáme to jen my, takovému Porsche to už dříve bez obalu vzkázal jeden německý profesor, který vedení společnosti připomínal, že to musí být v prvé řadě vždy zákazník, jemuž má firma jít na ruku. A připomínal i slova Sama Waltona, zakladatele obřího amerického maloobchodního řetězce Walmart, který dokola manažerům připomínal, že jsou nic vedle toho, kdo u firmy něco kupuje: „Zákazník může propustit všechny členy firmy od představenstva až po pracovníka u montážní linky, tím, že utratí jejich peníze jinde,“ říkal s oblibou. Porsche ale ani toho nedbalo.

Automobilka si prostě dala za cíl prodávat 80 procent (!) elektrických aut už v roce 2030, což zkrátka nemohlo vyjít, reálný zájem se takovému stavu ani zdaleka neblíží. A to jsme už v roce 2025. Porsche to muselo vidět, neubralo ale příliš dlouho a zabilo zejména spalovací Macan. Jen na elektřinu se rozhodlo přejít také s modelem 718 a dost nešťastně začalo elektrifikovat i 911, o dalších modelech jako Cayenne nebo Panamera ani nemluvě. Své vozy tak na jedné straně do nějaké míry zbavilo touhy zákazníků je vlastnit (už Macan Electric je velmi problematický, a to je vůz kupovaný lidmi bez velkých „automobilových nároků”), současně je zdražilo a samo zvýšilo své náklady investicemi do nechtěného.

Rozjelo tak klasickou spirálu zmaru posledních let, kdy příjmy na jedné straně váznou a náklady na druhé letí do stratosféry, což dělal a dělá kdekdo. Na Porsche to ale vzhledem k jeho velikosti a samostatné obchodovatelnosti (nedá se to skrýt v širším „koncernovém” hospodaření) dopadlo velmi rychle. A to tak rychle, že se tato automobilka změnila z jedné z těch nejziskovějších vůbec v takovou, která momentálně prodělává desítky miliard za kvartál, během sotva dvou let.

Jsme přesvědčeni, že takto dopadne každý, kdo se nevrátí včas nohama na zem, u Porsche to zkrátka jen šlo o něco rychleji. Dlouhodobě jsme ale také říkali, že to nemusí být tragédie, pokud si to firma včas uvědomí, přizná si chybu a změní svou strategii. Většina ostatních to neudělala, Porsche ale ano a nechodí dál kolem horké kaše.

Změna směřování už je hotová věc, stejně tak vyměnilo svého šéfa. A ten stávající nemá problém přiznat, že situace není dobrá, což je vždy nezbytným předpokladem pro nápravu. V rozhovoru pro Bild am Sonntag, tak bez dalšího mazaní medu kolem úst kohokoli přiznal, že „Porsche je v obrovské krizi”, ze které se zkrátka musí dostat znovu drahými vnitřními změnami, jež jej vrátí o pár kroků zpět.

Problémem není jen sázka na nechtěný pohon, strategické chyby automobilky pomohla odhalit také situace v Číně, kde zájem o drahá německá auta vázne, americká cla a následky dění v Rusku a na Ukrajině. To všem má za následek pokles příjmů za současného růstu nákladů. „Chybí nám peníze ze dvou třetin klíčových trhů,” přiznal dále Blume s tím, že aktuální reorganizace má firmu zachránit, přičemž hovoří hlavně o „nákladech a produktové strategii”. Došlo také k „masivním investicím do zcela flexibilních pohonných systémů: spalovacích motorů, hybridů a elektromobilů”, což má společnosti zajistit „velmi robustní pozici pro budoucnost”.

Uvidíme, zda to tak bude, přímo Blume u toho ale už nebude. Jak už padlo, v čele automobilky končí, za nástupce v podobě Michaela Leiterse je ale rád, neboť je podle něj „profesionálem ve světě sportovních aut” a bude „dobrým generálním ředitelem Porsche”. „Od příštího roku bude patrný jasně pozitivní trend,” věří dnes Blume. Věříme i my, jen stěží dostáváme z hlavy otázku, zda byla tahle cesta Porsche ke dnu opravdu nutná...

Bild am Sonntag

Petr Miler