Autoforum

/

Foto: Alfa Romeo

Je to dost možná teď a nebo nikdy, však pokud italská značka neuspěje v současné době s kompaktním stylovým SUV, s čím jiným by uspět měla? Motory má nakonec zajímavější, než se zdálo, ty nejlepší ale nebudou pro Evropu.

Prodeje Alfy Romeo jsou v poslední době stále větší fiasko a značka nemá čeho nového se chytit. Zákazníci nyní mohou sáhnout už pouze po sedanu Giulia či větším SUV Stelvio, nicméně i v jejich případech jde o minimálně pět let staré vozy, s nimiž značka do budoucna vůbec nepočítá. A pokud se neprodávaly dříve, nebudou se prodávat ani nyní. Zájem o sedany je obecně malý a Stelvio na zákazníky bůhvíproč nezapůsobilo.

Italové tak potřebují něco nového, s čím konečně musí zabodovat, jinak s nimi mateřskému koncernu Stellantis může dojít trpělivost i přes odhodlání nabídnout pod touto značkou upravené elektrické modely sesterských automobilek. To něco se jmenuje Tonale a jde o kompaktní SUV, které se poprvé ukázalo ve formě konceptu již v roce 2019. Jeho podoba byla už tehdy označována za blízkou té produkční, přesto jsme si museli počkat další skoro tři roky, abychom si mohli prohlédnout sérové provedení.

Značka má tedy velké zpoždění, které dále prodlužila nespokojenosti nového šéfa značky s chováním podle něj klíčové hybridní verze. Nyní je ale Tonale konečně tady, třebaže oficiální premiéra nás teprve čeká. Únik materiálů samotné Alfy Romeo ale dostal ven předčasně úplně všechno důležité, a tak se na to pojďme podívat.

V případě vzhledu není mnoho co řešit, jde o lehce zjemněný design tři roky starého konceptu. Podle nás mu trochu chybí šmrnc, nepřináší nic dramaticky nového a neokoukaného, ošklivé auto to ale jistě není. Provalila se také podoba interiéru, který vypadá atraktivněji, není ale těžké v něm spatřovat upravený vnitřek moderních Peugeotů, neboť tím ve své podstatě do značné míry bude.

Jak moc má tohle naději na úspěch, posuďte sami, my můžeme do vašich úvah zasadit i téměř kompletní informace o technice. V případě rozměrů je Tonale 4 528 mm dlouhé, 1 835 mm široké a 1 604 mm vysoké, rozvor činí 2 636 mm. Pod kapotou najdeme i dva velmi zajímavé a s ohledem na směřování značky vpravdě nečekané motory - základem nabídky je totiž 1,6litrový diesel s výkonem 130 koní, který by u značky oddané hybridům a elektromobilům čekal málokdo. Jeho výkon přenese na přední kola šestistupňová dvouspojka. A vrcholem bude dvoulitrový turbobenzín s 256 koňmi, pohonem 4x4 a devítistupňovým automatem s hydrodynamickým měničem.

Problém je ale v tom, že u těchto motorů svítí poznámka „regionální dostupnost” a Evropa není ten region, kde by s takovými agregáty šlo počítat. Diesel se možná ještě v některých „zpátečnických” zemích objeví, ale vrcholný benzin? Ani omylem. My si tu budeme muset vystačit s benziny 1,4 turbo se 130 resp. 160 koní, mild-hybridní technologií a sedmistupňovými dvouspojkami. Nejsilnějším, ale velmi pravděpodobně ne nejrychlejším modelem bude dobíjecí hybrid, který nabídne až 275 koní spolu s jakýmsi polovičatým pohonem všech kol, kdy zadní nápravu bude pohánět jen elektromotor. Převodovkou bude v jeho případě šestistupňový automat s HDM, na tomto poli je nabídka pestrá, manuál ale nebude k dispozici vůbec.

Jsme zvědavi, kam Tonale Alfu nasměruje, výchozí možnosti jsou jen dvě. Pak je tu ale ještě jedna neutrální - pokud by se tento model ukázal být úspěšný jen či hlavně se spalovacími motory, může to být s avizovanou elektrifikací ještě méně žhavé, než se nyní zdá. Ale pochopitelně, pořád je také možné - a čistě matematicky je to bohužel nejpravděpodobnější -, že se z Tonale stane další propadák a značku nasměruje leda do propasti. Jen čas ukáže víc.

Zdroj: Autogaleria.pl

Petr Miler