Autoforum

/

Foto: Sebastian Gollnow, dpa

Představy automobilek o tom, že se věčně budou pohybovat na trhu s přebytkem poptávky nad nabídkou, byly nekonečně naivní. Tyhle časy jsou pryč a jejich návrat nelze očekávat.

Před více než třemi lety zasáhla celý svět pandemie koronaviru. Jelikož nikdo na nic podobného nebyl připraven, politici v první chvíli reagovali poněkud zmateně a firmy se tomu přizpůsobily. Docházelo tak na uzavírání všeho možného, mimo jiné i továren na auta a dealerství vozů všeho druhu. A protože budoucnost byla nejistá, automobilky začaly upravovat své dosavadní kontrakty na odběr komponentů potřebných pro výrobu toho či onoho. Tím ale byl veškerý chaos jen umocněn. Když se pak hodlaly vrátit ke starým pořádkům, zjistily, že jejich dodavatelé zareagovali stejně a dřívější dodávky nejsou schopni zajistit. Do všeho pak ještě zapíchl vidle konflikt na Ukrajině a v reakci na něj zavedené sankce.

Jakkoli ale výrobci soustavně naříkali nad nedostatkem toho či onoho , situace jim vlastně hrála do karet. Poptávka se i díky masivním státním podporám udržela vysoko, nabídka zůstala omezená. A kde poptávka překonává nabídku, tam dochází ke zdražování. I když se tedy ve zprávách o prodejích objevovala stále nižší čísla, zisky šly razantně nahoru. Automobilky tak chtěly výrobu navýšit, současně ale toužily po statu quo, tedy udržení nabídky pod úrovní poptávky. Tohle ale může rozumně zvládnout Ferrari, které vyrábí 10 tisíc aut za rok, automobilky produkující miliony vozů ročně nemají šanci nabídku a poptávku dlouhodobě takto vybalancovat. Zvláště pak ne v situaci, kdy zájem o nové vozy klesá a velká část prodejů reflektuje zájem projevený i rok či delší čas v minulosti.

Pokud si umíte dát dvě a dvě dohromady, je vám jasné, co se nyní děje. Už dnes dochází k převisu nabídky nad poptávkou, roste počet skladových aut a za takové situace nelze ceny dál šponovat. Místo toho je třeba mířit zcela opačným směrem, což je přesně to, co se nyní děje na rychleji fungujícím trhu ve Spojených státech.

„Byly doby, kdy mi na parkovišti mohl přistát vrtulník,“ říká David Kelleher, prezident dealerské sítě prodávající vozy značek Chrysler, Ram, Jeep a Dodge. Momentálně ale počet skladových aut narůstá. „Musíme proto podpořit prodej a zastavit nové objednávky,“ dodává. A není sám, aktuálně mají američtí prodejci na skladech zhruba 1,8 milionu aut, tedy o 50 procent více, než loni ve stejném období.

Když si k tomu přidáme, že letošní dubnová průměrná cena nového auta prodaného v USA činila neskutečných 46 tisíc dolarů (cca 1 010 000 Kč), je jasné, že dosavadní stav je neudržitelný. Taková suma je moc i na Evropu, v zámoří pak jde o hotové šílenství. Do hry se tak vrací léta nevídané slevy, jakkoli dle zjištění společnosti J.D. Power pobídky dealerů stále nejsou na takové úrovni, jako tomu bylo před pandemií. Tehdy totiž bylo možné srazit oficiální cenu nových aut klidně o nějakých 20 až 30 procent.

Současná ochota k až tak razantním slevám bude malá, když ale prodeje budou váznout, co prodejcům a výrobcům zbude? Zejména automobilky to ale může dostat do velmi nepříjemné situace. Bez vysokých marží z prodeje spalovacích aut nebudou mít finance na další vývoj těch elektrických, která chtějí prodávat především. A vydělat na nich většina z nich nedokáže. Dostáváme se tedy do začarovaného kruhu, ze kterého bude těžké uniknout. Což je ale přesně to, co se ekonomice se stále větším podílem přerozdělování a vůbec státní moci nad ní musí dříve nebo později stát.

Zdroj: WSJ

Petr Prokopec