Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Rinspeed se nás pokouší přesvědčit, že elektromobil s dostatečně dlouhým dojezdem není nic nereálného. Máme ale pocit, že dokázal pravý opak.

Zástupci Rinspeedu o zakladateli, majiteli a duchovním otci firmy Franku M. Rinderknechtovi říkají, že je vizionář. Nevíme ale o žádném z jeho nápadů, který by posunul automobilismus výrazně vpřed, nebo alespoň predikoval jeho budoucí vývoj. Vnímáme jej tedy spíše jako snílka a fantastu a jeho poslední nápad naše pocity nikam jinam neposouvá.

V Ženevě, tedy hlavním městě své domoviny, představí Rinderknecht koncept Dock+Go, o kterém se Rinspeed zmínil již dříve. Nyní jej podrobněji představil a i když tento krok provází jedna z nejdelších tiskových zpráv, které jsem kdy viděl, jde o nakonec o odhalení více vizuální a doprovázené řadou obecných prohlášení než konkrétních specifikací. Přesto se pojďme podívat na to, co zatím o této podivnosti víme.

Idea vozu je jasná - dokázat, že i v době, kdy nahradit šedesátilitrovou nádrž nafty dnes jediným reálně dostupným úložištěm elektrické energie (tedy li-ion akumulátory), by znamenalo naložit vozu „baterky” o hmotnosti asi 2,4 tuny, nepředstavitelném objemu a ceně přesahující 3 miliony korun (a to nehovoříme o tom, že taková sada akumulátorů bude mít nějak omezenou životnost), je možné postavit prakticky použitelný elektromobil.

Koncept Dock+Go na to jde v souladu se svým názvem jednoduše - za vlastní vůz s elektrickým pohonem (v tomto případě Smart ForTwo, ale Rinspeed říká, že stejně dokáže „vylepšit” prakticky jakékoli auto) přidává jakýsi přívěs, či spíše batoh s vlastními koly, který vozu přidává dodatečné úložiště energie, jenž je následně možné použít pro pohon.

Výhodou je jistě to, že na rozdíl od tradičních způsobů uložení akumulátorů ve voze je v tomto případě možné celý batoh jednoduše (tak jednoduché to podle přiložených fotek a videí nebude, ale nějak to půjde) odepnout a připnout jiný. Tedy třeba vyměnit vybité akumulátory za nabité. Nevýhodou je pak všechno ostatní.

Vůz prvé řadě otřesně vypadá. Přidat zrovna Smartu ForTwo třetí nápravu je šílený nápad a výsledný vzhled nelze označit jinak než jako zdegenerovaný. Pryč jsou kvůli tomu i ultrakompaktní rozměry Smartu jako takového, který tak rázem přestává být králem parkovišť. A co přidání několika set kilogramů akumulátorů a dalšího harampádí za zadní nápravu udělá s jízdními vlastnostmi a manévrovatelností nechceme vozu ani domýšlet. K tomu je třeba říci, že stejně až tak daleko nedojede.

Technickými specifikacemi se sice Rinspeed opravdu příliš nechlubí (slova jako kilometr nebo kilowatt najdete v celé zprávě jen v jednotách případů, navíc většinou v jiných souvislostech), neboť asi ví, že by to v plné nahotě ukázalo, o jak marný vůz se jedná. Přesto víme, že dodatečný „battery pack” nabídne 25 kWh elektrické energie k dobru, což má blíže neupřesněný základní dojezd vozu prodloužit o 140 kilometrů. Jde o ekvivalent cca 7 litrů nafty, takže toto prodloužení je u ForTwo reálné, ale na věc se dá podívat i jinak - jak obludná, těžká (jen akumulátry v přívěsu budou vážit alespoň 260 kg) a velká věc musela ForTwo přibýt, aby měl k dispozici tak malé množství energie navíc...

Rinspeed má proto v zásobě i přívěs zvaný VarioHybrid, který vozu dodá generátor elektrické energie v podobě spalovacího motoru. Stručně řečeno se tedy vzal Smart ForTwo se spalovacím motorem, ten byl nahrazen elektrickým a akumulátory a pak se jiný spalovací motor vložil do přívěsu a připřáhl za vůz, aby dobíjel akumulátory, které pohání kola. Že jste se v tom ztratili? Není divu. Jakýsi „elektromobil na benzin” si představit dokážeme, ale ne v této konfiguraci, to zavání absurditou.

Přínos přívěsu z hlediska pohonu je tedy přinejmenším sporný, Rinspeed proto hledal a našel ještě jeden důvod, proč jej chtít. Vždyť přívěs může sloužit také jako... přívěs. A tak představil hned několik teroetických modifikací - přívěs na pizzu, na lyžarské vybavení nebo jako tzv. „sound pack” od firmy Harman, která vozu dovolí stát se jakýmsi hudebním tlampačem. To vše samozřejmé s výše zmíněnými využitími pro pohon, aby bylo jasno. To vypadá jen na marnou snahu vylepšit nevylepšitelné.

Z technických údajů můžeme dodat již jen tolik, že vůz je vybaven elektromotorem o výkonu 71 koní, s nímž zrychlí na tovku za 13,3 sekundy a dosáhne rychlosti až 145 km/h, což jsou pro městské auto jistě dostačující hodnoty.

Všechno ostatní se nám zdá být dosti utopické. Výsledek činění Rinspeedu spíše dokládá, jak je dnes stvoření skutečně univerzálního elektromobilu neřešitelným úkolem. Dokud nebude nalezeno skladnější, lehčí a snadněji doplnitelné úložiště dostatečného množství elektrické energie, budou všechny podobné výtvory marnost elektromobilů spíše podtrhovat nežli rozporovat.

Tip: Projděte si všechny žhavé automobilové novinky v našem speciálu k ženevskému autosalonu 2012

Kompletní galerie snímků Rinspeedu Dock+Go

Pokud má vypadat budoucnost automobilizmu takto, pak snad bude lepší se ji nedožít...

Petr Miler