Autoforum

/

Foto: ADAC, tiskové materiály

Veskrze absurdní událost má nepřekvapivé důsledky, jeho pozice se stala neudržitelnou až do té míry, že vedení klubu na hodinu opouští. Šéfové automobilek a vrcholní politici by si měli dělat poznámky - jednají úplně stejně a úplně stejně budou jednoho dne také potrestáni.

U nás se ozývaly spíš jen ozvěny, německým veřejným prostorem ale koncem loňského roku silně rezonovaly reakce na postoje největšího německého a vlastně i evropského autoklubu ADAC vyjádřené jeho dopravním šéfem Gerhardem Hillebrandem. Ten se v rozhovoru s médii postavil proti naprosté většině platících členů této organizace, tedy asi 96 procentům z nich, když začal volat po ještě vyšším umělém zdražování benzinu a nafty, aby se v zemi prodalo víc elektromobilů.

Nedávalo to žádný smysl. Vlastně takové volání nedává smysl skoro nikdy, pokud je nepronese člověk z nějaké velmi úzce zaměřené organizace v boji o bůhvíco, asi zachování dotací od té či oné instituce s vlastními krátkozrakými zájmy, která vrtí psem za ocas. Dnes podobné věci chtějí politici - ač je kvůli tomu skoro nikdo nebude volit -, dělají je šéfové automobilek - ač taková auta skoro nikdo nechce kupovat. Už to je bizarní, ale aby je chtěl člen nejvyššího vedení zájmové organizace, která stojí za desítky miliony motoristů, jež jistě chtějí jezdit co nejlevněji, nikoli co nejdráž? To nedává opravdu ani špetku smyslu, to je řezání si větve, na které sedíte.

Není tedy nakonec divu, že se proti takovému krok zvedla vlna odporu. Také o ní jsme informovali jako o zcela nevídané bouři, tedy aspoň na německé poměry. ADAC byl kvůli zmíněnému konfrontován s bojkotem široké veřejnosti, který měl za následek odchod platících členů. „Očekáváme, že Hillebrand v nejbližších dnech rezignuje,” psali jsme tehdy. Trvalo to ještě skoro měsíc, během nějž klub podle jeho vlastní evidence opustilo nemalých 60 tisíc lidí. Ale stalo se to.

ADAC včera cestou tiskové zprávy oznámil, že Gerhard Hillebrand na funkci prezidenta ADAC pro dopravu rezignoval s okamžitou platností. A to právě kvůli prohlášením z konce loňského roku, která vyvolala ostrou nespokojenost mezi členy klubu, vlnu stížností a desítky tisíc zrušených členství. Sám Hillebrand uznal, že jeho slova vedla ke ztrátě důvěry a způsobila poškození reputace ADAC. Dospěl tedy k závěru, že v zájmu klubu a zachování jeho autority je nutné převzít osobní odpovědnost a odejít. Na závěr poznamenal, že svého jednání, které vyvolalo podráždění a nejistotu mezi členy organizace, lituje.

Něco takového se v Německu úplně nenosí, zvlášť když se Hillebrand postavil „na správnou stranu”. Už z tónu tiskové zprávy, ve které je dosavadní prezident, mimochodem právník a jinak uznávaný expert na trestní a dopravní právo, označován pouze příjmením, je patrné, jak mocná reakce členů na jeho slova byla. A jako taková je varováním pro všechny, kteří jdou úplně stejně proti zájmům těm, jež mají zastupovat.

Nebo snad někomu přijde normální, že politici plédují za totéž v zemích, kde spalovací auta často používá i víc než 99 procent lidí? Že za totéž plédují šéfové automobilek, jejichž zákazníci tu z 80, tu z 90, tu z 95 i víc procent spalovací auta kupují? Nedává to žádný smysl a vede to k iritaci, které jsme svědky dnes a denně. Jen auto ani politika nevyměníte tak snadno, jak snadno zrušíte členství v ADACu. Ale pocity a nutkání jsou nevyhnutelně stejné.

Toto jinak okrajové dění v jednom z mnoha autoklubů, třebaže v tom úplně největším, by tak neměli brát na lehkou váhu ani v Praze, Berlíně nebo Bruselu. Politici nechodí mezi lidi, kteří je neadorují, a tak se to nedozví snadno, přesto není tak těžké - dokonce ani v mém druhém domově v Nizozemsku - vnímat, že lidem v turbulentních časech dochází trpělivost s klimatickou politikou, která soustavně masivně zvyšuje životní náklady, aniž by vůbec mohla něčemu reálně prospět. Proč si myslí, že v příštích volbách nepocítí důsledky stejně jako pan Hillebrand? To, co dnes politici provádí, není nic než státem organizovaná šikana, na to už přišli i ve Velké Británii. A za šikanu se lidé mstí, netleskají za ni.

Zdroj: ADAC

Petr Miler