Autoforum

/

Foto: Stellantis

Automobilky se navzdory komplikovanému vývoji posledních let dosud zdály být „v pohodě”, dobře promazané stroje jejich fungování ale letos začínají zadrhávat. Stellantis není výjimkou. A právě jeho šéf říká, že to je teprve začátek bouře, která celý obor čeká.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Pravdivost tohoto přísloví si nyní samy na sobě mohou ověřit mnohé světové automobilky, kterým pozvolna začíná téct do bot. Stojí za tím celkový ekonomický vývoj diktovaný růstem cen, který ani automobilkám nebyl cizí.

Něco takového si výrobci mohli dovolit po příchodu koronaviru, který zavřel, co se dalo. Výjimkou nebyly ani továrny a showroomy, o nová auta tedy byla velká sháňka. A automobilky toho využily, neboť vyřadily ze hry základní modely či úrovně výbavy a nabízely pouze drahé zboží. Dokud poptávka vyvolaná i spoustou rozdaných peněz převažovala nad nabídkou, mohli lidé maximálně tak na sociálních sítích nadávat na drahotu. Nicméně nakonec se stejně zvedli a to auto si šli koupit, pokud jej vyloženě potřebovali či chtěli. Dnes je situace jiná.

Jak rozebírá agentura AP, lidem se zdražilo prakticky všechno včetně úvěrů a peněz na nová auta zbývá stále méně. Zatímco tedy před rokem měli američtí prodejci na skladech celkem 1,8 milionu neprodaných aut, aktuálně jde o už takřka tři miliony vozů. Na jedné straně je sice hezké, že stále jde o milion aut méně, než tomu bylo před koronavirem, jenže svět se již delší dobu netopí v blahobytu. Nová auta tak často bývají první zbytnou položkou, kterou si lidé škrtají svých nákupních seznamů.

To představuje hrozbu pro celou branži, jak zmiňuje Carlos Tavares, šéf koncernu Stellantis, jehož zisky se rychle propadají a přemýšlí nad ráznými úspornými opatřeními. Nastalý stav totiž podle Tavares může trvat i několik let. A na jeho konci již nemusí stát stejná skvadra výrobců, jako je tomu nyní, slabší automobilky neschopné se přizpůsobit novému stavu věcí podle něj hubená léta nepřežijí.

„Naše klientela nám říká, že potřebuje víc dostupných aut,“ uvedl Tavares s tím, že je zapotřebí „přitažlivých produktů“ za „konkurenceschopné ceny“. Je ale něčím takovým třeba Lancia Ypsilon, jejíž hybridní verze startuje na 24 900 Eurech (cca 631 tisíc Kč), zatímco ta elektrická je ještě o dalších 10 tisíc Eur (přes 253 tisíc Kč) dražší? To ani v nejmenším, ostatně tento vůz Stellantis v Americe ani nehodlá nabízet. Stejně tak se do zámoří nepodívá ani Fiat Grande Panda.

Pro koncern to ovšem znamená, že jeho nejlevnějším vozem v zámoří je stárnoucí Jeep Compass za 25 900 USD (asi 608 tisíc Kč). Není tedy překvapivé, že Stellantis strádá. A podobně je na tom Ford, stejně jako General Motors. „Jsme v tom všichni,“ dodává Tavares. „A z mého úhlu pohledu není překvapivé, že je branže zachvácena chaosem,“ uvádí dále.

Ne všichni sdílí jeho postoje. „Je až komické, že je někdo překvapen z toho, že party končí,“ okomentoval situaci Sam Abuelsamid, vedoucí analytik společnosti Guidehouse Insights. Dále totiž zmínil, že „existuje pouze hrstka lidí, kteří si mohou koupit takto drahá auta, zvláště v době, kdy jsou úrokové sazby tak vysoko již tak dlouhou dobu“. Něco takového prý dojde i tomu nejpomalejšímu žákovi základní školy, kroky protřelých manažerů tak byly vskutku nelogické.

„Zákazníci hlídající každou korunu se nyní chytře rozhodnou, že odloží koupi vozu, dokud neuvidí, že ceny ojetých i nových aut padají, stejně jako zamíří dolů i úrokové sazby,“ dodává k věci Eric Lamyn ze společnosti Black Book, která cenovou politiku automobilové branže pravidelně monitoruje. Ke slevám přitom výrobci již letos mnohokrát přikročili, ovšem ani to nepomohlo. Čekejme tak další slevy a další těžkosti - některé výrobce opravdu čekají perné chvilky, které někteří nemusí rozdýchat.

Zdroj: AP

Petr Prokopec