Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Na první pohled to vypadá, že Škoda o tři měsíce a dva týdny přetáhla apríl, ale tohle je bohužel vážně míněná realita. Udělat smysluplnou dodávku z drahého elektrického SUV nejde, ale co na tom sejde ve světě, kde pravda je přítěž?

Když jsem svého času pracoval v rodinné firmě, pomáhal jsem tam, kde to bylo zrovna potřeba. Po většinou to znamenalo, že jsem usedl za volant dodávky s připojeným přívěsem a vyrazil jsem napříč republikou nabrat a následně rozvézt zboží, ať už mezi jednotlivé sklady či mezi odběratele. Zásadní pak vždy bylo, abych toho pobral co nejvíc a do cíle s tím dojel co nejdřív s co nejmenšími náklady, čas prostě byly peníze. Nepřekvapivě tak firemní Fordy Transit disponovaly do jednoho dieselovým pohonem, který něco takového umožňoval bez lámání věcí přes koleno.

Od té doby sice uplynulo mnoho let, nic smysluplnějšího se ale od té doby na trhu neobjevilo nenabídli. Pokud totiž u dodávky zvolíte benzinový motor, dočkáte se sice menšího zatížení přední nápravy, jenže spotřeba leze nahoru, náklady též a dojezd klesá. Platí to i v případě hybridního ústrojí, který zvýší pořizovací cenu a provozní efektivitu zásadně nezmění. Navíc, čím větší baterie máte a čím více se přesunujete od spalovací techniky k té elektrické, tím méně toho odvezete. Diesel tak pro dodávky a náklaďáky zůstává jediným rozumným řešením, ať se nám to líbí nebo ne.

Technická a ekonomická realita se zkrátka nezměnila, bohužel se ovšem změnilo politické prostředí - ať už v širokém smyslu slova nebo uvnitř automobilek. V důsledku toho je elektrický pohon tlačen i v segmentu užitkových aut. Klientelu nezvládá oslnit, nemá jak a nemá čím, přesto se objevují další a další elektrická užitková auta. Nyní má jedno takové i Škoda a je to opravdu velká marnost.

Česká automobilka totiž udělala z osobního Enyaqu užitkovou verzi tak, že autu eliminovala zadní sedadla a lehce upravila prostor okolo. Výsledek nese označení Enyaq Cargo a míří v prvé řadě na britský trh. Zda toto provedení bude nabídnuto i v jiných zemích, zatím nebylo upřesněno, ale to je nakonec celkem jedno.

Enyaq se na každý pád dočkal díky spojení Škody s firmou firma Strong Plastic Products přepážky za předními sedadly, do které bylo integrováno malé okénko. Skla zadních oken se pak dočkala výrazného zatmavení, načež působí jako plechové panely. Vyřazeno pak bylo i jejich ovládání. Zadní sedadla jsou pochopitelně pryč, přičemž místo nich vzadu trůní rozměrný plastový box s polohovatelnými přepážkami. Protože ovšem nebyl vytvarován dle podběhů, může při nakládání zboží vzadu působit spíš potíže. Zvlášť když je třeba počítat s vyšší nákladovou hranou zcela vzadu či s omezeným a spíše nepohodlným přístupem skrze boční dveře.

Jinými slovy tu opravdu nemáme nic jiného než marnost. Škoda nicméně dodává, že má v kapse objednávku minimálně na 70 kusů Enyaqu Cargo, které si vyžádala jediná britská firma - National Grid Energy Distribution. Nikoli však proto, že by je potřebovala nebo jí takové vozy vyhovovaly, ale protože potřebovala, aby její vozový park vykazoval menší průměrné emise CO2 a u elektromobilů jsou už tradičně vylhaně nulové. Britové to ví, ale proč se babrat s realitou, stačí teoreticky vyhovět zákonným požadavků a byznys jede dál i s Enyaqy Cargo v garážíc.

Tento vůz bude k mání i jiným, a to s pohonem zadních i všech čtyř kol, výkon však v obou případech činí 286 koní. Neliší se pak ani baterie o kapacitě 77 kWh, s nimiž je možné urazit 578 nebo 534 kilometrů. Znovu však jen teoreticky. Reálně v zimě a po naložení zadního prostoru lze počítat se zlomkem takové hodnoty, ale znovu - koho to bude trápit? Známe příběhy o tom, jak dopadlo podobně motivované nasazení Enyaqů ve službách některých firem i v Česku, tady to nebude jiné.

Zdroj: Škoda Auto

Petr Prokopec