Autoforum

/

Foto: Fastned

Jen něco přes rok podporuje Nizozemsko elektrická auta takovým způsobem, že je skoro hřích je nekoupit. Přesto tak krátká doba stačila k tomu, aby se doslova přemnožila.

Nizozemsko je v případě elektrického pohonu aut jedním z evropských i světových tahounů. Elektromobily loni začaly dominovat tamním prodejům takovým způsobem, že Tesla Model 3 coby lídr žebříčku nejžádanějších vozů oslovuje více lidí než VW Golf a Polo dohromady, jak ale asi už tušíte, nestalo se tak dílem uvědomělosti Nizozemců.

Úspěch alternativního pohonu se dostavil jen díky jejich zvýhodňování resp. znevýhodňování ostatních aut. Situace zašla tak daleko, že v roce 2019 bylo možné koupit Teslu Model 3 za cenu odpovídající Opelu Astra a mít vůz srovnatelný s lepšími verzemi BMW řady 3 (které je pochopitelně nesrovnatelně dražší). Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere, říká se. A tak Nizozemci berou plnými hrstmi.

Největší země Nizozemského království není z tohoto stavu úplně šťastná, neboť výsledkem je hlavně zvýhodnění aut pro bohatší a nedostupnost nových aut pro ty ostatní. Od 1. ledna tak podpora citelně klesla a je otázkou, jak budou prodeje elektromobilů vypadat letos, přesto jediný celý rok štědrého přerozdělování stačil k tomu, aby elektrická pohádka začala nabírat špatný konec.

Prodejní úspěch totiž není to jediné, co elektromobily potřebují ke své životaschopnosti. Díky zmíněnému se Nizozemsku rychle přemnožily, což začalo způsobovat problémy. A tím největším je kritický nedostatek míst, kde by bylo možné auta dobíjet. Upozorňuje na to Roland Ferwerda, což není žádný šéf ropné lobby, ale ředitel Národní platformy pro rozvoj dobíjecí infrastruktury. Ten zkrátka zdaleka neodpovídá tomu, co by vzhledem k počtu prodaných aut bylo třeba.

Ferwerda konstatuje, že v Nizozemsku je sice 150 tisíc dobíjecích míst, plných 100 tisíc z nich je ale soukromých - jsou tedy v rezidencích majitelů takový aut nebo v sídlech firem, které je provozují. Jen 50 tisíc je veřejných, z nichž naprostá většina pracuje s výkonem okolo 12 kW, a dobití auta s větším akumulátorem tedy trvá okolo 8 hodin. Člověk nemusí být zrovna matematický klokan, aby si spočítal, že při odbytu 30 tisíc Tesel Model 3 jen za loňský rok (mimochodem více jak 10 procent celosvětových prodejů tohoto vozu) není kde auta plnit elektřinou.

Ferwerda říká, že ani v optimálním případě, kdy by všichni zůstali u dobíjecích míst jen po nezbytný čas, by současná infrastruktura nestačila, většina lidí ale svá auta dobíjí přes noc, a tak každé veřejné místo „blokují” po 12 i více hodin. Řešením pak nejsou ani Superchargery Tesly, které jednak slouží jen Teslám, jsou ale také věčně přeplněné. V tu chvíli dobíjí auta menším výkonem a tedy výrazně déle než možnou hodinu či méně.

Je třeba zopakovat, že takové potíže začínají Nizozemci řešit v době, kdy podpora elektromobilů trvá jen něco přes rok a auta na elektřinu pořád tvoří jen jednotky procent všech automobilů v provozu. Jinými slovy, přes 90 procent aut stále spaluje benzin nebo naftu, přesto jsou tu takové problémy. A to se bavíme o velmi bohaté zemi s velmi malými dojezdovými vzdálenostmi kamkoli - pokud pomineme městské státy, je Nizozemsko nejhustěji obydlenou zemí Evropy. Jak v jiných, větších a chudších zemích chtějí třeba už za 10 nebo 15 let auta na fosilní paliva úplně zakázat?

Podpora státu jednoduše donutila lidi nakupovat elektromobily takovým tempem, které nechalo budování infrastruktury daleko za sebou a je otázkou, jestli vůbec někdy může srovnat krok. Musíme se znovu ptát, zda je nutné na rozmach elektrických aut s vědomím takových důsledků tak moc tlačit. Nechme věcem volný průběh, nechme elektromobily prosadit se svými přirozenými výhodami v momentě, kdy budou představovat efektivnější a uživatelsky přívětivější řešení. Na podobné volání bohužel zejména Evropská unie a řada jejích zemí neslyší.

Zdroj: BNR Aautoshow

Petr Miler